Omar Melhem za posledních sedm let udělal pozoruhodný životní obrat. Když v roce 2011 propuklo v Sýrii povstání proti režimu prezidenta Asada, byl plukovníkem syrské armády. O rok později ale dezertoval a přidal se k povstalcům.
Letos v květnu, když Asadovy jednotky vpochodovaly do města Talbísa, se vzdal a odevzdal zbraň výměnou za slib, že ve svém rodném městě bude moci zůstat. Povstalci, kteří na tuto nabídku nepřistoupili, byli odvezeni na sever do povstalecké provincie Idlíb částečně kontrolovanou islamisty.
Jednapadesátiletý Melhem, který několik let velel v povstalecké organizaci Džaíš al-Tauhíd, dnes funguje jako vyjednavač mezi Asadovými jednotkami a ostatními obyvateli města či bývalými povstalci. Někteří z nich se dokonce znovu připojili k syrské armádě.
„Válka lidi unavila. Unavilo je válčení, destrukce... Došli k závěru, že je ostatní země jenom využily, že jsme byli jejich hračka,“ poukazuje Melhem na země jako Spojené státy, Turecko a státy Perského zálivu, které podporovaly rebely, ale i Rusko a Írán, které stojí na straně Damašku.
Chtějí doplatit daně, bručí rebelové
Syrské armádě se od vstupu Ruska do konfliktu na podzim 2015 podařilo zvrátit vývoj války a v posledních týdnech úspěšně pacifikuje poslední kapsy odporu na jihu země. Spoléhá při tom na kombinaci nevybíravého bombardování a vyjednávání o odsunu tvrdého jádra povstalců do Idlíbu.
Někteří povstalci však složí zbraně a zůstanou. Režim tomu říká „proces smíření“, pro mnohé rebely je to potupná kapitulace. Na západě a jihu Sýrie každopádně přibývá míst, kde bývalí povstalci musí žít vedle syrské armády.
Asad zpacifikoval jih SýrieSyrská armáda se vrátí v provincii Kunajtra na pozice, jež zaujímala před válkou v roce 2011. Povstalci mají na výběr a mohou buď odejít do provincie Idlíb, anebo zůstat a podrobit se vládě. Vyplývá to z dohody mezi povstalci na jihozápadě Sýrie a vládou v Damašku. Asadův režim tak dostane pod kontrolu jih země, kde nedávno spustil rozsáhlou ofenzivu. V Idlíbu ve čtvrtek skončila evakuace dvou šíitských vesnic, jež sunnitští bojovníci obléhali několik let. Ve vesnicích Fúa a Kafrája žili lidé loajální Damašku. Podle dohody má vláda výměnou za přibližně 7 000 evakuovaných příznivců propustit několik set vězňů. zdroj: ČTK |
V rozbombardované Talbíse, která měla před válkou 70 000 obyvatel, dnes žije pár tisíc lidí. Někdejší rebelové se poflakují po ulicích, mnoho z nich nemá práci. Stýskají si, že jim vláda zakázala opustit region a navíc po nich chce doplatit daně od doby, kdy vypukla válka.
Melhem vyzbrojen seznamem bývalých povstalců a odevzdaných zbraní lobbuje u syrských důstojníků za lepší dodávky vody a elektřiny. Velitel ho nabádá, aby byl trpělivý, vždyť to jsou teprve dva měsíce od dobytí města. „Snažíš se na mně dělat svaly?“ směje se, když ho Melhem varuje, že obyvatelé Talbísy nebudou špatné zacházení tolerovat.
Kapitulace, nebo smrt
Většina obchodů je stále zavřená, žije se ale lépe než během bojů. Talbísa byla několik let obléhaná a místní neměli co jíst. „Bylo to tvrdé, nic tu nebylo. Nesehnali jste ani bochník chleba,“ říká jednašedesátiletý farmář Abdul Latíf al-Chatíb.
Důstojník Asadovy armády Jusúf Sibáhí přiznává, že „program smíření“ je jen eufemismem pro kapitulaci. „Nemůžeme říci, že jsme skutečně dosáhli smíření. Ne v pravém smyslu slova,“ říká Sibáhí. Povstalci v Talbíse a okolí podle něj neměli na výběr. S Melhemem má slušné vztahy a uznává, že přispěl k zastavení bojů.
Melhem tvrdí, že ničeho nelituje: ani svého angažmá v boji proti Asadovi, ani kapitulace. „Osud to tak chtěl. Museli jsme udělat to, co jsme udělali. Jsem rád za to, čeho jsem dosáhl. Sýrie je jedna země,“ říká někdejší povstalecký velitel, který tvrdí, že spíš než proti vládním jednotkám bojoval proti Islámskému státu.
