„Chci, aby byl slyšet náš hlas. Ale není to hlas, je to nářek bolesti. Jsme tady, v Libanonu, protože znásilnili nejen naše těla, ale i naši zemi a hrdost,“ řekl HRW jeden z mužů uprchnuvších z válkou zmítané Sýrie do Libanonu.
Zpráva vychází z výpovědí 40 homosexuálních, bisexuálních, nonbinárních a transgender uprchlíků a čtyř heterosexuálních mužů, kteří zažili sexuální násilí.
Oproti mužům jsou syrské ženy a dívky mnohem viditelnějšími obětmi sexuálního násilí, na které se zaměřuje většina organizací. Přesto se však sexuální násilí nevyhýbá ani chlapcům a mužům. Ti si se o něm často bojí promluvit, takže chybí data a zprávy o tom, co se jim děje. Na vině je zejména fakt, že přiznat podobnou zkušenost u mužů mnoho lidí stále vnímá jako stigmatizující.
Sexuálnímu násilí v Sýrii čelí nejen muži z LGBT menšiny. Výhrůžky znásilněním, znásilnění, obtěžování, bití, rány, elektrické šoky nebo pálení genitálií či vynucené svlékání při výsleších se běžně děje ve státních i nestátních zařízeních či armádě.
Znásilňovali nás holemi
Přeživší HRW řekli, že měli mnoho důvodů, proč nevyhledávat zdravotní pomoc v Sýrii. Horší než nedůvěra v nedostatečný zdravotní systém je stud a stigmatizace, která by hovor se zdravotníky nevyhnutelně provázela.
„Nezadrželi mě, protože jsem gay. Ale poté, co to zjistili, se jejich agrese tak desetkrát znásobila. Byli šťastní, že mě můžou týrat,“ popsal osmadvacetiletý Yousef. „Znásilňovali nás holemi. A znásilňovali nás jen proto, aby nás viděli ponížené. Aby na mě mohli křičet, jestli se mi líbí, když mi do análního otvoru strkají hůl. Dostala se mi skoro až do žaludku.“
Znásilnění násadou mopu zažila i jednadvacetiletá transžena Naila. Tu si podala skupina ve věznici, kde byla umístěna.
Ani poté, co se přeživší dostanou do bezpečí v Libanonu, se jim ve většině případů nedostane adekvátní psychologická pomoc. Libanonské humanitární organizace totiž nemají pracovníky proškolené v práci s mužskými obětmi sexuálního zneužívání. Ti tak muže často znovu traumatizují nešetrným přístupem, nebo dokonce ponižováním a zesměšňováním.
Když vlastní rodina vyhrožuje smrtí
Osm z přeživších uvedlo, že jim kvůli sexuální orientaci smrtí či násilím vyhrožovali vlastní rodinní příslušníci. Třiadvacetiletý Fahed dostal od své matky výhrůžný text: „Ať ti bůh zlomí srdce, jako zlomil to moje. Ty ...., ty teplouši. Máš týden na to, abys opustil tuhle zemi (Sýrii), nebo se zabiji sama.“
Fahed dodal, že na něj jeho vlastní otec chtěl zavolat provládní milici, která by ho zadržela a následně zavraždila. „Nahlásil moje jméno na jejich stanovištích a přál si mou smrt.“ Mladík zemi opustil dva týdny poté, co mu matka poslala zmíněnou výhrůžku.
Uprchlíkům z LGBT menšiny úřady méně věří, často proto nezískají azyl |
Jsou to některé genderové normy, které podporují násilí proti ženám a dívkám. Ty samé normy však také tvoří podhoubí pro sexuální násilí vůči mužům, jehož oběti jsou často v horší pozici kvůli společenské stigmatizaci a ostrakizaci.
Úřad Vysokého komisaře pro uprchlíky OSN (UNHCR) jako některé genderové stereotypy uvádí například mylné přesvědčení, že sexuální násilí zahrnuje pouze ženy v roli obětí a muže v roli násilníků. Ruku v ruce s tím jde názor, že se mužské oběti z traumatizujícího zážitku lépe vzpamatovávají a tolik je nezasáhne, nebo že přeživší a násilníci sexuálního útoku jsou výlučně menšinové sexuální orientace.
Přestože LGBTQ komunita mže v Libanonu zažívat určité těžkosti, je Libanon v porovnání s ostatními arabskými zeměmi považován za liberální. V roce 2014 soud ve městě Dżudajda Al-Matin zrušil článek trestního zákoníku, který zakazoval homosexuální aktivity s odůvodněním, že nejsou proti přírodě, proto je nelze trestně stíhat.
Mešita v Berlíně přijímá muslimy z LGBT komunity:
