Sporné nemovitosti připadly v 50. letech jako odúmrť státu.
Michal Čakrt u soudů tvrdil, že se jich matka vzdala v tísni a pod hrozbou perzekuce.
Okresní soud v Havlíčkově Brodě Čakrtově žalobě nevyhověl a jeho rozhodnutí potvrdil i hradecký krajský soud. Vztah Sekaninové-Čakrtové k majetku podle soudů vyplýval z politického přesvědčení, komunisté totiž brojili proti velkému soukromému vlastnictví.
Nejvyšší soud však případ vrátil k novému projednání do Hradce Králové, aby posoudil tíseň, kterou se soudy nezabývaly.
Zástupce žalobce Tomáš David soudu předložil dokument, podle nějž o část majetku z dědictví žádal tehdejší národní podnik Synthesia.
"Byla to doba čistek komunistické strany, kde zaváhání či odpor mohly mít fatální důsledky," řekl k tehdejší době David.
Sporné nemovitosti nyní patří například Pozemkovému fondu ČR, městu Havlíčkův Brod, Českým drahám či Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Sekaninová-Čakrtová byla v 50. letech náměstkyní ministra zahraničí. V roce 1968 jako jedna ze čtyř poslanců hlasovala proti přijetí smlouvy o takzvaném dočasném pobytu sovětských vojsk v Československu.
Později podepsala Chartu 77 a působila v disentu. Sekaninová-Čakrtová pocházela z bohaté židovské rodiny. Provdala se za známého advokáta komunistů Ivana Sekaninu. Její manžel zemřel v koncentračním táboře, ona sama přežila Terezín i Osvětim. Po válce zjistila, že celá její rodina byla vyvražděna, a tak se plně oddala politice. Zemřela v roce 1986.
