"Lavina zabila dva lyžaře ve Francii, na Slovensku připravila o život horolezce" - tak to byla lavina jak hrom, když dosáhla z Francie až do Tater...

Ľudia chodia po horách,nešťastie chodí po ľuďoch. Nepoplietol som to?

Proč lezou na sjezdovku, která byla kvůli lavinám od čtvrtka uzavřená? A ještě tam tahají děcko?

Ze tam v zime lezou. Je skoda kazdeho zivota,ale nemuzu si pomoc,za blbost se plati.

Člověk by se v místech která dobře nezná neměl pokoušet o překonávání těžších překážek neměl by se vydávat ani do míst u kterých si není jistý rychlé záchrany. Většinou to vypadá, že tito lidé vyhledávají nové a riziková místa a pak to takto dopadá.

Samozřejmě, že každý člověk se chce překonávat, ale měl by s rozumem. Já už také párkrát zachyboval a skončilo to pádem a úrazem. Nikdy naštěstí ne přes zimu, ale během jara, léta nebo podzimu. Vždycky to naštěstí byla noha, nedovedu si představit, že bych měl ruku v sádře. S omezením na 36 dní se dá přežít. Špatný to je mít nechodící sádru, s podpatkem je to již v pohodě. Aspoň já pak sádru vůbec nevnímám. Jediná věc která mě štve, že jsem ji neměl za dob školy. Tak doufám, že záchranáři pohřešované brzy najdou a budou na tom v pořádku, ale každá vteřina se počítá a šance tím začínají být minimální.

Moc hezký komentář, já jsem riskoval v horách, ale spíše než ty vrcholky mě zajímaly bažiny a život v nich, i jako kluka. No, měl jsem také na mále, ale ta radost z přírody, i když to bylo nebezpečné, byla jedinečná.

Třeba jsem viděl, jak se černé zmije na Šumavě ve velkém páří, musím je ale pochválit ani jedna si mě nevšimla, to užovky jsou větší potvory, ty hned koušou.

Viděl jsem třeba i velké žáby s čeveným břichem, sviště (ale to nebylo v bažinách), tokající tetřívky (v Jizerkách, ale kde je jim v dnešním ruchu konec), ťuhýky (to samé), lasičky i kuny lesní bez toho bílého bříška (kupodivu). Viděl jsem i dvě masožravé rostliny, jedna měla takové tyčinky a druhá takový zvláštní okvětní tyčinky.

V zimě pravda, jsem byl většinou na mých všelyžích s kandahárem a mohl jsem bez vleků stoupat do kopce nebo jet v běžkařské stopě. někdy jsem si projížděl sám a poprvé, aby lidé za mnou se v té stopě projet také.

Dnes lidé myslí jinak, bylo by to na dlouhé vyprávění a stejně by to nemělo cenu. Jednotlivci nebo zájmové skupiny se nedají předělat, i když jim upozorňujete , že se ženou do nebezpečí.