Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Švýcarské knihy, které ve čtenáři nešlapou jako hodinky

  10:40aktualizováno  15. února 10:15
Jsou to tři malé malé skvosty. Útlé knihy, které mohou v člověku rozehrát celé spisy a šanony pocitů. „Strojky“ těch knih však nejsou vůči publiku nastaveny na hladký chod, na útěšnou četbu – a sbohem. Naopak. Ty texty se zadrhávají, aniž by se jednalo o díla výsostně experimentující nebo nějak obtížně srozumitelná.
Švýcaři a čas. ilustrační foto.

Švýcaři a čas. ilustrační foto.

Krásná literatura z německého jazykové oblasti tady dlouhodobě není masově žádaným zbožím; okruh jejího publika je dost střídmý. (Pamatuji se, jak mi v 80. letech řekl tehdejší šéf Odeonu Josef Čermák: "Němci ty nám na odbyt nejdou.") Jistě i v reakci na to je početně skromná vydávaná produkce: pomineme-li německé písemnictví, jehož překlady přece jen snáze získávají podporu od různých německých institucí, je rakouská a švýcarská moderní literatura územím mapovaným tu méně než letmo.

Thomas Bernhard

Thomas Bernhard

Vždyť kupříkladu moderní rakouské písemnictví u nás edičně reprezentuje převážně Thomas Bernhard, částečně ještě Peter Handke, a pak již jde pouze o paběrky. O švýcarském písemnictví to platí tím spíš. Jako kdyby se tato literatura zastavila u dalších moderních a již zesnulých klasiků Maxe Frische či Friedricha Dürrenmatta nebo Roberta Walsera. Zajímavé je si povšimnout, jak zanedbatelně je německy psané písemnictví zastoupeno například v edici nakladatelství Argo Současná světová próza.

Takže Edici moderních švýcarských autorů, kterou v minulých týdnech rozjelo znovuzrozené zlínské nakladatelství Archa, lze principiálně jen uvítat. Souběžně se objevily hned tři švýcarské svazky: jeden od Jürga Amanna (1947) a dva od Amannova generačního druha Klause Merze (1945). Jde o publikace tenké, formátu a rozsahu básnických sbírek, ne úplně levné, ovšem vytištěné na kvalitním papíře. Ostatně i obsah je básnicky zhutnělý.

Matčina přání splněna jen částečně


O knihách

Jürg Amann: Zabít matku (novela)

Přeložila a předmluvu napsala Alena Nováková. ARCHA, Zlín 2009, 96 stran, doporučená cena 239 korun.

Klaus Merz: Jakub spí (vlastně román)

Přeložil a předmluvu napsal Milan Tvrdík. ARCHA, Zlín 2009, 60 stran, doporučená cena 179 korun.

Klaus Merz: Benátské imprese

Přeložil a předmluvu napsal Milan Tvrdík. Ilustrace Pavel Piekar. ARCHA, Zlín 2009, 84 stran, doporučená cena 189 korun.

Amannova próza Zabít matku, vyprávěná v ich-formě, je neskrývaně autobiografická, napsaná nedlouho po smrti spisovatelovy matky, jíž je také kniha věnována: "In memoriam R.A.-N. (1922-2002)". V podtitulu českého vydání – na rozdíl od originálu (vyšel roku 2003) - stojí označení novela, ale tím tato próza o čtyřech částech, tato prozaická skladba o čtyřech větách, věru není. To jasně vyplývá už z předmluvy překladatelsky Aleny Nováková, jejíž text by ovšem měl být v knize umístěn coby doslov, neboť čtenáři poskytuje příliš "průvodcovský" výklad následující prózou. Nic proti takové pomoci, naopak, ale lépe ji připojit jako bonus, nikoliv ji vnucovat už v úvodu.

Možná hledal nakladatel Pavel Jungmann inspiraci v někdejší proslulé odeonské řadě Světová četba (různobarevné paperbacky s růžicí), které vždy byly vybaveny zasvěcujícím úvodem, ale to byly svazky edičně jiného charakteru; Jungmannova švýcarská edice má blíže k odeonské Malé řadě Soudobé světové prózy, v níž se informace o autorovi a díle nacházely v doslovech.

Spisovatel Jürg Amann

Spisovatel Jürg Amann

Obálka českého vydání knihy Jürga Amanna

Obálka českého vydání knihy Jürga Amanna

První věta Amannovy skladby v próze – nazvaná Cesta - je datována rokem 1956. Chlapec s matkou odjedou na samý jih Švýcarska, do italsky mluvící obce Caneggio, v níž nedlouho předtím skonal muž, jehož byla chlapcova matka nemanželskou dcerou. Ta cesta je pro chlapce iniciační už proto, že výprava vede do končin, kam by se jinak ve svém věku asi sotva dostal, ale hlavně proto, že matka při návštěvě příbuzných zažije nepěkné, více než chladné přivítání: pozůstalí ji vypuzují z otcova domu s domněnkou, že po nich možná bude chtít část dědictví. Sebere raději chlapce a odjíždějí zpět. "Vždyť mě nikdy nikdo nechtěl, řekla matka do ticha. Ani tvůj otec. Ani na tuhle cestu se mnou nejel. Podíval jsem se na ni. Nevěděl jsem, zda jsem ji správně pochopil. Ale já, namítl jsem, já jsem tě přece chtěl. Matka se usmála…" Touto jímavou scénou končí první věta.

Věta druhá, Nokturno, evokuje autorovy vzpomínky na dům, kde rodina žila. Matka, psychicky poznamená, depresivní, z domova často v noci odcházela a toulala se po okolní krajině. Vypravěč a jeho rodiny bratr měli své pokoje mezi ložnicí rodičů, odkud k nim doléhaly nejrůznější zvuky – i takové, které v člověku zůstávají zaseknuty nadobro…

Z předmluvy

"Amann se, stejně jako např. Franz Kafka nebo Peter Handke, inspiruje hlavně vlastním nitrem. Tématem jeho knih jsou ty nejosobnější prožitky a procesy odehrávající se v jeho mysli."

Alena Nováková v předmluvě knihy Zabít matku

V titulní, třetí větě, Zabít matku, se role obracejí: o berlích se šourající matka, nedlouho před svou smrtí, touží se podívat do pokoje, kde se při svých turistických výpravách ubytovával její už zesnulý manžel. Vypravěč jí tedy plní toto přání, pro ni vysilující a devastující, vydávají se na cestu. Ale neplní, nemůže ji splnit přání, jímž třetí část prózy začíná: "Brzy se zase uvidíme, řekl jsem, když matka umírala, nemohl jsem jinak. Pomoc mi zabít se, požádala mě, sama to totiž už nedokážu a tvůj otec už je přece mrtvý."

A pak část čtvrtá, Rekviem. Krátké, latinsky nadepsané kapitoly (citace Ježíšových slov), vyrovnávání se s matčiným odchodem. "Smrt matky byla jako zemětřesení, které přijde a neskončí, řekl mi jeden přítel. Vyprávěl jsem to bratrovi. Doprovodil jsem naši matku až ke dveřím. Prošla jimi, aniž jsme se viděli, že se otevírají. Zůstali jsme u dveří. O tom všem jsme mluvili. O životě. Jak přišel, jak míjel, jak pominul. Jak tu stojíme, a odcházíme."

Je to kondenzovaná, úsporná a sporá, nesentimentální kniha, plná citu a bolesti. Ti druzí, kteří již odešli, v nás zůstávají v podobě nikoliv scelené a kontinuální, nýbrž zpřetrhané, fragmentární, a tuto neúplnost, která nastupuje ihned po odchodu bližního, Amann mistrovsky vystihl. Zlínská řada, v níž Amannovo rekviem vyšlo, se sice nazývá Edice moderních švýcarských autorů, ale nejde prakticky v žádném ohledu o knihu moderní, určitě však běží o dílo současné – a to zaskočeností, nepřipraveností vypravěče na smrt, nevyřčeným, ale přítomných strachem z nebytí a z rychlosti, jíž je jedinci čas ukrajován.

Próza, nebo poezie? Hranice nejasná. Nevadí


Co bude vzápětí řečeno o povaze psaní Klause Merze, platí do značné míry "zpětně" i o Amannovi. Próza z roku 1997 Jakub spí (vlastně román) svého autora etablovala mezi elitu soudobé německy psané literatury a zaznamenala i značný čtenářský ohlas, dočkala se rychlých reedic.

Spisovatel Klaus Merz

Spisovatel Klaus Merz

Obálka Merzovy knihy Jakub spí

Obálka Merzovy knihy Jakub spí

Jestliže u Amanna je podtitulek "novela" nemístný, redakčně dodaný do české edice, pak Merzovo autorské označení prózy Jakub spí za "vlastně román" má svůj smysl. Panoramatičnost, ať společenská nebo individuálních osudů, která je jaksi předpokládaným rysem románového tvaru, je vyjádřitelná i na několika málo desítkách stran; a to, co zde oproti tzv. běžným románům "chybí", čeho se tady "nedostává", může být při čtenářské koncentraci a vstřícnosti domyšleno, dohráno mezi těmi jednotlivými údery, které tvůrce Merz zasazuje svému subtilnímu vypravěčskému nástroji. S tím se lze setkat i ve zpovědní próze Pojedete se mnou k moři, slečno?, která česky vyšla předloni, což oba svazky z Archy v informacích o autorovi bůhvíproč zamlčují.

Stejně jako Amann ve skladbě Zabít matku, tak i Merz v textu Jakub spí vede vyprávění v ich-formě, a rovněž autobiograficky (motiv bratra stiženého hydrocefalem je vzat přímo z Merzova života), také tady jsme konfrontováni s esenciálním obrazem rodinných pout ve Švýcarsku padesátých let, mikrokosmu rodiny, v níž nemoc měla "vlastně vždycky přednost". "Nejhorší pro nás byly doby, kdy nám relativně nic nebylo. Nevydrželi jsme čekat na nové rány, hned jsme se upínali k utrpení druhých, ale snášeli ho mnohem hůř než vlastní neduhy. Proto jsme se pro jistotu řízli do prstu, opařili stehno vařící vodou či si zlomili klíční kost nebo žebro."

Spisovatel Klaus Merz (vpravo) se svým postiženým bratrem Martinem

Spisovatel Klaus Merz (vpravo) se svým postiženým bratrem Martinem

Merz bodovým světlem svého vytříbeného, ale zcela neokázalého stylu vypíchne vzpomínku nebo situaci natolik, že četné partie vykazují intenzitu básní: "Chléb jsem rozvážel do starobince, dvanáct bílých vek pro špatný chrup. Na chodbě plné úmrtních lůžek jsem zadržel dech, abych se nenakazil. Vlhká omítka odpadávala ze stropu. Kvapem jsem vyběhl kolem zástěr kuchyňských učňů ven. Špitál obdivoval můj nový moped."

Ilustrace Pavla Piekara z Merzovy knihy Benátské imprese

Ilustrace Pavla Piekara z Merzovy knihy Benátské imprese

Hranice mezi prózou a poezií je u něho rozvolněná již tady, ale ještě více v další knize, kterou Archa od Merze vydala, totiž v Benátských impresích, v záznamech, které autor pořídil díky několikaměsíčnímu pobytu ve městě nad kanály. V Benátkách byl pozorovatelem jednotlivostí, vesměs takových, k nimž se neproderete skrze houštinu turistů a "zážitků" produkovaných sezónním ruchem. Merzovy imprese nespočívají toliko v prostém zachycení viditelného, ostatně již slovo imprese v sobě obsahuje rovinu skutečnosti, která se chvěje mezi tím, co "prokazatelně" můžeme spatřit. Kromě toho, že Klaus Merz usiluje o vyjádření oné chvějivé roviny existence, probleskují jeho impresemi odkazy na historii města, na dějiny umění, na moderní dějiny.

Ilustrace Pavla Piekara z Merzovy knihy Benátské imprese

Ilustrace Pavla Piekara z Merzovy knihy Benátské imprese

Ilustrace Pavla Piekara z Merzovy knihy Benátské imprese

Ilustrace Pavla Piekara z Merzovy knihy Benátské imprese

Nicméně Jakub spí je kniha, která z těch se – alespoň u mě – zadírá více pod kůži. Může-li v nás literatura (a umění obecně) kromě estetické libosti a slasti vyvolávat ještě něco, pak zcela jistě i vědomí určenosti našich životů: čím a kdy byly naše cesty formovány, co z nás z toho vyplývá. Že se to děje "opisem", totiž četbou o osudech druhých, to nepřekáží tomu, abychom pak již, navedeni uměleckým dílem, se konfrontovali sami se sebou.

Spisovatel Klaus Merz

Spisovatel Klaus Merz

Obálka Merzovy knihy Pojedete se mnou k moři, slečno?

Obálka Merzovy knihy Pojedete se mnou k moři, slečno?

Autor:


ZPRÁVY: Nepolíbili jsme prsten, komentoval Stanjura nezvolení Fialy do čela Sněmovny



Hlavní zprávy

Nejčtenější

U požáru motorestu na dálnici D10 zasahovali hasiči i v noci

Motorest Čtyři kameny u dálnice D10 nedaleko Hlavence u Prahy na snímku z 19....

Středočeští hasiči v noci na neděli pokračovali v hašení požáru motorestu Čtyři kameny na mladoboleslavské dálnici...

Okamura i Filip ve vedení Sněmovny, Fiala ne. Podle ODS „nepolíbil prsten“

Předseda Úsvitu Tomio Okamura a šéf komunistů Vojtěch Filip a Martin Pecina...

Jan Hamáček z ČSSD, lídr komunistů Vojtěch Filip, poslanec Pirátů Vojtěch Pikal a šéf SPD Tomio Okamura byli zvoleni...



Muž přesvědčil policistu k demonstrativnímu oběšení, pak ho nechal zemřít

Sebevražda (ilustrační foto)

Policista z olomoucké krajské policie, který zemřel na začátku roku 2015, nespáchal dobrovolnou sebevraždu, ale byl...

Vzdejme se slova Vánoce, vyzval kněz křesťany. Už podle něj nemá smysl

SANTABĚH. Několik stovek běžců v kostýmech Santa Clause bylo možné pozorovat v...

Severoirský katolický kněz Desmond O’Donnell míní, že by nejen katolíci, ale vůbec všichni křesťané měli opustit výrazy...

Nový chodník je šikmý a s boulemi. Ať ho zaplatí starosta, zní z obce

V Hornich Bojanovicich mají křivý chodník

Nakloněná plocha s boulemi, jak obvykle vypadají cesty po zemětřesení nebo po povodni. V Horních Bojanovicích na...



Další z rubriky

Sbohem! Editor Kavárny on-line Josef Chuchma se loučí

Sbohem, Kavárno... (Za ilustrační snímek byl zde použit záběr, na němž se 4.

K třicátému červnu 2013 byla uzavřena dosavadní existence Kavárny on-line, která vznikla z mé iniciativy, coby editora...

Příloha MF DNES Kavárna se vrací, vychází ve velkém formátu

Titulní strana přílohy MF DNES Kavárna v nové podobě. 7. září 2013.

Po prázdninové přestávce se vrací tradiční příloha Kavárna do sobotního vydání deníku MF DNES. Příloha zabývající se...

ZÁPISNÍK: Panika o českých volbách a sex v Japonsku

Figuríny s oběšenci se objevily v úterý ráno 22. října na pražském Klárově

Cizinci se divili, proč Češi šílí kvůli volbám. Vzpomínky na válku. Málo sexu u Japonců podle The Washington Post....



Najdete na iDNES.cz