Čím je tvorba spisovatele Daniela Kehlmanna přitažlivá, ba okouzlující? Především lehkostí, s níž plyne vyprávění, přesvědčivostí příběhu, vtipem, ironií. A také evidentní znalostí klasických zákonitostí románových postupů, s nimiž si dokáže bravurně „pohrávat“ způsobem, který je pro čtenáře příjemný i překvapivý.
Já a Kaminski je trochu road movie, román téměř detektivní a poněkud groteskní. Hlavními protagonisty jsou prospěchářský novinář a kunsthistorik Sebastian Zöllner a objekt jeho zájmu, slepý malíř Manuel Kaminski, který se před desetiletími uchýlil do ústraní alpského městečka, kde se o něj stará jeho dcera. Zöllner chce napsat biografii malíře, jehož „učitelem byl Matisse, přítelem Picasso, velký básník Richard Rieming jeho pěstounem“, a ideální by pro něj bylo, kdyby tento těsně před vydáním knihy zemřel. Jednoduché propočty však zdaleka nevycházejí podle plánu a oba muži se posléze ocitnou na společné cestě kamsi k moři, za někdejší Kaminského láskou, o níž se léta domníval, že zemřela.
O knizeDaniel Kehlmann: Já a Kaminski Přeložil Tomáš Dimter |
Kehlmannova kniha připomíná hru domino, a její závěr jako by zároveň obsahoval po ní pojmenovaný efekt. Hráčský rytmus má kniha v tom, jak se jednotlivé dílky k sobě skládají, každý z účastníků si hlídá své pole i trumfy a snaží se ostatní využít pro svůj prospěch. Ukáže se, že Kaminski není tak bezbranný, a zároveň, že Zöllnerovo skandální sousto je poněkud větší, než sám zmůže. V závěru je čtenáři muže, který budil svou zištností a bezohledností spíš nesympatie, docela líto. Kaminského setkání s někdejší múzou je jedna z nejgrotesknějších scén knihy, ale také nejrealističtějším podobenstvím o vyvanulých snech a rozplynutých ideálech. Vyvstává tu téma hodnoty umění, zda cena obrazu roste osobním vkladem autora, jeho emocemi, které do malby vložil, anebo díky tomu, že obrazy provází módní „story“.
Obal knihy Já a Kaminski
Dominový účinek pak mají úkony zúčastněných, Zöllnerův neřešený osobní život, Kaminského bezstarostnost i starostlivost jeho dcery. Všechno se hroutí, zdánlivě vzácné objevy se ukážou být dávno zveřejněné, nebo nezajímavé. Kdo chce využívat, skončí jako nástroj profitu jiného. Závěrečná teatrální scéna na mořském břehu je sice katarzní, ale poměříme-li charaktery zúčastněných, v nějaké obrození, zlepšení a zhodnocení můžeme doufat stěží. Ani katastrofa, ani happy end. Konec je moudře a postmoderně otevřený.
Kehlmann česky Mahlerův čas (román, Argo, 2004) |
Já a Kaminski, román Daniela Kehlmanna, je především skvěle komponovaný příběh, který výborně využívá tradiční prvky žánru, k nimž přidává to nejjednodušší, totiž nenápadný posun pohledu, ironické nadlehčení, znejistění. Pokud by někdo stál o reálné konotace, může spekulovat o inspiraci postavou malíře Balthuse a kryptogramu jména Rainera Marii Rilka v příjmení Kaminského vychovatele, básníka Rieminga. Proč ne, vždyť autorem knihy je spisovatel vzdělaný, sečtělý, a právě na hranici mezi reálnými postavami, situacemi a fabulací na jejich téma brilantně se pohybující. Základní pravda a pozitivum ovšem je, že Kehlmannovy knihy, ať už jsou bestsellery globální nebo regionální, jsou čtenářově chuti a zalíbení přístupné a víc než přívětivé.
Daniel Kehlmann (1975) je německý a rakouský spisovatel; narodil se v Mnichově. Roku 1981 se se svou rodinou přestěhoval do Vídně, kde pak vystudoval filozofii a literární vědu.
