Jsou to obyčejní čeští rasisti – což je odrůda podivná. Zbabělá, pokrytecká, slizká, která svůj rasismus halí do všelijakých humanistických lží a medů, jimiž sytí lid. Český rasista není přímočarý, nýbrž zakuklený.
Pro české právníky a politiky jsou pěkným oříškem – jejich kluzká rétorika právnické i politické vykutálence ničí – nad českým rasismem se tradičně krčí rameny a jen tak pobrukuje: no jo, no jo...
Nesnášenlivost a fanatismus, rodné sestry rasismu, jsou v Čechách dávno domovem. Ktož sú boží bojovníci a zákona jeho, zpívali temné haiku husiti a házeli šperky do kádí. Zákonem jeho mysleli jako každý terorista zákon svůj. Kdo do něho nevlezl, šel do středověkého plynu.
My si dodnes těchto náboženských teroristů ceníme a považujeme jejich éru za vrchol národních dějin. Komunisti je považovali za své praotce. Měli pravdu, i když by je husiti taky uvrhli do ohně.
Kádě na šperky boháčů, zabíjení odpůrců, vyhánění Cikánů, kolektivizace zemědělství, jednotná škola, prospěch národa, správná víra slušných občanů, pravda, na kterou nikdo nebude sahat, to vše jsou rekvizity stále téže bandy idealistických gaunerů, kteří se jen převlékají do různých šatů, jak je doba přináší.
Máme tedy na krku Národní stranu. Její rétorika se od předešlých nijak neliší. Jsou to pohrobci husitů (mordovali papežence), komunistů (mordovali buržoázii a kohokoliv) a nacistů (mordovali Židy plus kohokoliv). K islámským extremistům mají svou myšlenkovou nelítostností blízko.
Dělají nám starosti, chtějí kandidovat ve volbách, což bychom my, demokraté, neradi viděli. A co když, nedej bůh, dosáhnou nějakých lepších výsledků ve volbách? - čtěte Rasisté jdou do voleb. Vnitro řeší, zda je postaví mimo zákon
Nakonec i ten prožluklý Sládek, zjev nesmírně děsivý a prázdný, zaujal svého času k hanbě země české, domova našeho, dost voličů.
Co tedy s Národní stranou? Její politici jsou jako ti husiti a jsou proti Cikánům, což jsou vlastnosti dostatečně oblíbené na to, aby se skoro celonárodní fronta spiklenecky spojila: nelze je zakázat, nic nedělají, nic nepřekročili, jsou mazaní, jsou to jakoby naši lidi, což Cikáni, totiž Romové, nejsou.
Čeští rasisti, stejně jako komunisti, by si zasloužili zákaz. Určitě se na něj těší, ilegalita by jim prospěla, mohli by konat tajně, dělat spiknutí, mít tajné písmo, hesla, krycí jména, byty a zašifrované programy, jak nenárodní lidi snadno vyhubit.
Nemá žádný smysl, aby Národní strana byla legální a šla do voleb. Strany tohoto typu, věrozvěsti pravdy, ráje a čistoty, mají vždy být v ilegalitě a žít jako psanci v podzemí. Měli by pak své hrdiny, své fémové vraždy, své pumové útoky.
Mohli by trávit studny a zapalovat stohy v krajích, kde žijí lidé nenárodní. Měli by kol sebe romantický odér vyděděnců a rebelů. Trpěli by v kriminálech, kde by temně zpívali své temné písně. Například: "Kladivo, hvězda ve znaku černorudých bídáků."
Pobyt na svobodě, v legální politické straně či dokonce v parlamentu dělá z těchto národních i sociálních bídáků prachobyčejné ouchcapníky, kancelářské myši revolty, šedé žvanily a vyžírky tančící mezi paragrafy.
Blbě vypadáme i my ostatní: do bytu bychom je nepustili, v parlamentu smějí hulákat po chodbách. Svoboda, jíž je u nás stále ještě málo, se nejlépe prosazuje právě v případě rasistické a komunistické verbeže.
Neexistují legálně proto, že je u nás dost svobody, nýbrž naopak: že svobody je u nás málo a je rasismem i komunismem stále uvnitř kontaminovaná.
