Na konci obce Jindřichovice pod Smrkem na Liberecku stojí velké zrekonstruované stavení s rozlehlou zahradou plnou stanů. Kolem pobíhají děti, skáčou na trampolíně nebo jezdí na kole. Sice mají prázdniny, ale podobný režim tu možná bude i poté, co začne škola. Vše se totiž odehrává na principu dobrovolnosti. Pokud děti chtějí, mohou se učit, nikdo je do toho ale nutit nebude.
Od května tu mají základnu zastánci svobodného učení, ze které budou šířit svoje myšlenky. Iniciativa Svoboda učení je známá tím, že propaguje koncept unschooling, tedy dobrovolnost ve vzdělávání. Domnívá se, že děti si mají samy určit, co a kdy se budou učit, protože vědí, co je pro ně nejlepší. Dospělí je v jejich rozhodování berou za rovnocenné partnery.
„Záměr byl, abychom mohli teoretické myšlenky praktikovat. Vždycky jsme si pronajímali rekreační zařízení, ale základnu jsme neměli,“ vysvětlila iDNES.cz Anna Třešňáková ze Svobody učení.
Volnomyšlenkáři dlouho hledali zázemí, kde by se mohli scházet, pořádat školení, školy v přírodě a různé pobytové akce. Od soukromého anonymního dárce dostali dar v hodnotě pěti milionů korun, nakonec pro své účely vybrali stavení ve zmíněných Jindřichovicích.
Základna funguje teprve pár měsíců, už teď ji ale navštěvují děti, které mají domácí vzdělávání, i dospělí, kteří je zde mohou učit. Docházet sem mohou podle libosti, je zde také několik míst na spaní. O pravidlech se ve Svobodomu rozhoduje konsenzuálně a vychází z principu neagrese - tedy nikdo není k ničemu nucen. Obsah, čas i způsob učení si mohou určovat samy děti, kterým jsou na blízku dospělí.
„Do budoucna plánujeme, že vybudujeme další společné prostory a ubytování, aby zde rodiny, které vzdělávají děti doma, mohly trávit víc času,“ vysvětluje další člen iniciativy Michal Kandler.
Zklamalo je slovenské školství, přehlásili děti do Británie
Základna sebeřízeného vzdělávání na Liberecku vychází z principů internátní britské školy zvané Summerhill school, která v Anglii existuje již téměř sto let. Na letní školu pořádanou Svobodou učení zavítala minulý týden i rodina Tothových původem z Maďarska, jejíž dvě děti Summerhill navštěvují druhým rokem.
„Moje dvě děti chodily na základní školu na Slovensku, starší dceři byla diagnostikována porucha učení. Nejdřív měla výbornou učitelku, která se jí snažila pomoct. Ve škole se jí dařilo, ale požadavky se časem začaly stupňovat a s přestupem na druhý stupeň nám bylo řečeno, že to bude jiné, ať se připravíme na to, že to pro ni bude těžké,“ líčí Tunde Tothová.
Rodina Tothová žila dřív na Slovensku, odkud obě dcery přešly na britskou Summerhill School.
Těžkosti prý přišly hned na začátku, učitelé prý o děti nejevili zájem a nebrali ohled na to, že děti s poruchou učení potřebují odlišný přístup. Vadilo jí, že učitelky dávaly dceři najevo, že je hloupá, dcera z toho měla psychické problémy. Rodina se proto začala poohlížet po jiné škole, která by razila jiný přístup. A tak narazila na britský Summerhill.
„Myslela jsem, že to je nedosažitelný sen, že to je moc daleko a moc drahé (jeden rok na škole vyjde pro nejmenší děti, které ještě nejsou na Summerhillu na internátě, na přibližně 150 tisíc korun, pozn. red.). Přemýšleli jsme, zda to zvládneme, nakonec to ale klaplo. Prodali jsme auto, manžel vzal lépe placenou práci v Německu. Trvalo rok, než jsme našetřili peníze a přestěhovali se,“ vypráví Tothová.
Děti jsou prý nyní na škole šťastné, překonaly i jazykovou bariéru. Rodině se líbí především odlišná filosofie školy, která razí partnerský přístup k dětem, poskytuje studentům svobodu v rozhodování a jednání, učí je zodpovědnosti. Starší děti si mohou také samy určit, zda budou chodit do hodin, které si předem zaregistrovaly.
„Dnes jsem učitelkám na Slovensku vděčná, že neukázaly ani trochu ochoty. Donutily nás ke změně, která nás učinila šťastnými,“ dodává Tunde Tothová.
Bude unschooling legální?
Unschooling je na rozdíl od jiných západoevropských zemí v České republice nelegální. Svoboda učení to chce změnit. „Je to tak odlišný koncept, že se těžko chápe odborná veřejnost i politici. Takže pracujeme na tom, aby sebeřízené vzdělávání bylo v České republice legální,“ říká Zdeňka Staňková ze Svobody učení.
„Nechceme, aby byl jeden typ škol, aby se všichni vzdělávali unschoolingem, ale aby bylo více legálních možností a každý si mohl vybrat,“ podotýká Kandler.
Svoboda učení si nicméně uvědomuje, že koncept je v České republice relativně nový a často naráží na kritiku odborníků i veřejnosti.
„Všichni jsme vyrostli v klasickém školském systému a reakce lidí, kteří o sebeřízeném vzdělávání nic nevědí, je proto často nedůvěra, strach, protože sami vyrostli v prostředí, kde jim bylo říkáno, kdy mají co dělat, kam mají směřovat. Pro nás je podstatou něco úplně jiného, dítě bereme jako osobnost, která má svoje touhy, svoje plány. Formuje se a hledá, co je pro ni nejlepší a kterým směrem se chce vydat,“ dodává Staňková.
