Je možné v dnešnej dobe hovoriť os lobode tlače? V žiadnom prípade nie. Dnes v podstate všade na svete média niekomu patria. Všetky západné demokracie sa chvália tým, že zrušili cenzúru. To je pravda. Ale namiesto nej nastúpila takzvaná sebacenzúra. To je, že každý novinár, ak nechce ísť k lopate, tak píše lba to, čo sa od neho očakáva a nie to, čo by vskutočnosti sám chcel.

tenhle jejich paralelni svet je k zblazneni, - misto toho aby svoboda tisku znamenala, ze tisk pise o vsem - tak je to mereno, tim, jestli jejich jednostrane "zpravodajstvi" nekdo kritizuje .....

..u nás je svoboda slova...to, že některý politik kritizuje novináře nebo ČT, žádné omezování svobody tisku není...svoboda slova není jenom pro novináře...

Nevím, dle čeho to hodnotí, ale svoboda tisku se nijak nezměnila

....akorát novináři jsou horší, méně kvalitní...takže spíše bych napsala, že novinařina se propadla...určitě ne svoboda tisku

... svoboda tisku u nás trvá...to potvrddí Palata, Mánert i Barochová...

Pravda, ještě nemáme náhubkový zákon - to asi plodí tu nesvobodu slova.

Co je to svoboda tisku? Psát pozitivně o migraci, islámu a muslimech. Co je nesvoboda? Psát kriticky o zmíněném a o EU. Jo pak jsme díkybohu ještě trochu nesvobodní. Až budeme svobodní tak budou šéfredaktoři Mohamedi. Díky nechci.

Pod knutou EU není divu .

Svoboda tisku je zástěrka, kterou zneužívají novináři, aby se stůj co stůj dostali k bulvárním informacím. Kde je etika novinářské práce? Až si mezi sebou ti kloučci a děvčátka toto vyřeší, pak se třeba i ona etická svoboda vrátí!

Nepřijde mi úplně logické měřit svobodu slova tím, zda někdo napadá novináře právními kroky. Pokud o někom novinář uveřejní negativní informaci, tak je logické, že se postižený brání. Opak by byl popřením právního státu. Spíše by počet žalob a rozsudků v neprospěch novinářů mohl ukazovat na neprofesionalitu novinářů.

Co se týká negativních výroků na stranu novinářů, tak to spíše vypovídá o nějaké kultuře ve společnosti, ale se svobodou slovo to nemá nic společného.

Spíše by měli měřit míru autocenzury (tzv. obava z publikování tzv. politicky nekorektních výroků), Ostrakizace nebo negativní nálepkování názorů, které novináři hlavního proudu nesdílí apod. To jsou pro svobodu nebo spíš nesvobodu slova podstatnější faktory než počet soudních žalob nebo nějakých negativních výroků směrem k novinářům. Jenže pak bychom možná zjistili, že je ten žebříček zemí dost jiný, než jak je prezentovaný.

Jenže to by to pořadí tak nějak nevycházelo dle představ různých aktivistů jako jsou redaktoři bez hranic a jiné propagandistické sekty.