Mezinárodní úmluva o redukci škodlivých plynů, dohodnutá na summitu OSN v roce 1997 v japonském Kjótu, je prvním právně závazným pokusem světového společenství čelit hrozbě globálního oteplování.
V uplynulém století stoupla hladina oceánů v důsledku oteplení o dvacet centimetrů. Na konci tohoto století by to mohlo být až o metr. Kromě zaplavení přímořských států by podle těchto předpovědí změna klimatu způsobila zastavení Golfského proudu a návrat doby ledové do Británie a severní Evropy. V Africe by naopak mohla nastat nekonečná vražedná sucha.
Ke Kjótskému protokolu se zatím připojilo sto jedenačtyřicet zemí, ratifikovalo jej šedesát pět zemí. Klíčový byl loni v listopadu souhlas Ruska, které emituje přes 17 procent celosvětové produkce skleníkových plynů.
Po sedmi letech nejistoty, zda proces nezkolabuje, se naplnila jedna z podmínek, aby dohoda z Kjóta začala platit. Země, které ji podepsaly, se dohromady musí podílet nejméně z pětapadesáti procent na globálních emisích.
Spojené státy nepodepsaly
Kjótský protokol má však i tvrdé kritiky a odpůrce. Podle řady ekologů jde o zcela nedostatečný nástroj k zastavení či alespoň zpomalení už nastartovaných klimatických změn. Aby se klima zlepšilo, musely by se emise krotit mnohem radikálněji, podle některých expertů až na pětinu současného stavu.
"Už teď musíme tlačit země k jednání o tom, jaké kroky budou následovat po roce 2012," připustil švédský premiér Göran Persson, že svět musí jednat rozhodněji.
Podle kvalifikovaných odhadů se emise do roku 2012 ve skutečnosti sníží o pouhé jedno procento. Velký díl viny se přitom dává USA, které mají na svědomí zhruba jednu třetinu světových emisí, ke Kjótskému protokolu se však společně sAustrálií odmítly připojit. Polopatická kritika Spojených států ovšem přehlíží některé podstatné argumenty.
Američanům se nelíbí, že z režimu Kjótského protokolu jsou vyňaty rozvojové země, především Čína a Indie. Dynamické čínské hospodářství přitom produkuje třikrát více emisí než před patnácti lety a odhaduje se, že do roku 2050 bude pouštět do ovzduší čtyřicet procent světových emisí oxidu uhličitého.
Spojeným státům dále vadilo, že paušálně nastavené limity z Kjóta by poškodily americkou ekonomiku, zatímco jiné země by nemusely obětovat nic. Tato námitka se potvrdila v případě Ruska, které dosáhlo předepsaného snížení emisí "díky" rozpadu hospodářství po roce 1990. Se svým vstupem do Kjóta pak mohlo politicky licitovat.
Za přistoupení k dohodě si Vladimir Putin podle BBC nakonec vymohl slib, že Rusko bude přijato do Světové hospodářské organizace.
