Svět chce věřit v Ameriku, která žije podle svých nejlepších hodnot

Stalo se oblíbenou praxí naznačovat, že jakmile se za globální finanční krizí usadí prach, možná vyjde najevo, že poválečné uspořádání světa, v jehož čele stály Spojené státy, dospělo ke konci. V takovém případě může být vážně ohrožen globální systém, který po více než šedesát let zajišťoval mír, bezpečnost, otevřenost a hospodářský růst.

Amerika sice v posledních šesti desetiletích zdaleka nebyla dokonalá, avšak konec pax Americana by mohl v mezinárodních záležitostech vytvořit nebezpečné vzduchoprázdno. | foto: Frank Polich, Reuters

Evropa, po ní Japonsko a nakonec i velká část Asie a ostatního světa se nechaly inspirovat vedoucí rolí USA po druhé světové válce a povznesly svět na novou úroveň prosperity; světová ekonomika se globalizovala na základech mezinárodních institucí, norem a standardů a zahraniční studenti, kteří získali vzdělání na amerických univerzitách, se vrátili domů s novými nápady o volných trzích, podnikatelském duchu a demokracii.

Vojenský ochranný deštník USA poskytl velké části světa oddech od války, takže se mohly snáze soustředit na hospodářský růst a regionální integraci. Nejenže se Amerika ujala vedoucí role při budování institucí globalizujícího se světa - Organizace spojených národů, Světové banky, MMF, NATO -, ale stala se také vzorem, v němž řada dalších zemí hledala inspiraci.

Nezvyk

Po osmi letech zkompromitovaného amerického vedení, zpackané svévolné války v Iráku, neschopnosti postavit se do čela celosvětové snahy o řešení problému klimatických změn, po Abú Ghrajbu, zátoce Guantánamo, nahromadění téměř desetibilionového dluhu a rozdmýchání globální finanční krize ztratil kdysi blyštivý americký model značnou část lesku a mnozí lidé začali vedoucí roli Ameriky zpochybňovat.

role ameriky

Po osmi letech zkompromitovaného amerického vedení, zpackané svévolné války v Iráku, neschopnosti postavit se do čela celosvětové snahy o řešení problému klimatických změn, po Abú Ghrajbu, zátoce Guantánamo, nahromadění téměř desetibilionového dluhu a rozdmýchání globální finanční krize ztratil kdysi blyštivý americký model značnou část lesku a mnozí lidé začali vedoucí roli Ameriky zpochybňovat.

Tento trend dosáhl zatimního vrcholu letos na podzim na sedmé Asijsko-evropské schůzce (ASEM) v Pekingu, kde vedoucí představitelé evropských a asijských států začali zkoumat možnosti nové globální finanční struktury. Po značnou část uplynulých šedesáti let by byl tak zásadní dialog bez účasti USA nemyslitelný. Dnes se neúčast Spojených států stává téměř novou globální normou, na kterou nejsou ani mezinárodní komise, ani Spojené státy americké zvyklé.

Navzdory řečem o americkém úpadku však svět není na post-americkou éru připraven. Některé kroky Spojených států zejména v posledních osmi letech byly sice mrzuté, avšak USA jsou i nadále klíčovým světovým zastáncem pokrokových hodnot, které pozvedly stamiliony lidí z nejhlubší chudoby a politického útlaku. Kdyby měly hrát USA ve světových záležitostech relativně méně významnou roli a současně by nevznikl žádný jiný systém, který by zaplnil uvolněné místo, mohly by se tyto hodnoty ocitnout v ohrožení.

Co, kdo a jak platí

Mnoho států se například dodnes ukrývá za údajně všeobecný princip nedotknutelné státní suverenity, ale opravdu si mezinárodní společenství přeje návrat ke starému modelu, kdy si státy v rámci vlastních hranic dělaly s občany, co chtěly? Opravdu země z celého světa věří, že na tom budou lépe, pokud se zhroutí systém světového obchodu nebo se mezinárodní námořní trasy stanou méně bezpečnými? Jsou země jako Čína ochotny zvýšit své příspěvky a spravedlivě se podílet na chodu OSN (v současné době hradí Čína 2,1 procenta provozu OSN oproti více než 25 procenta v případě USA) nebo smysluplně kapitalizovat revidované mezinárodní finanční instituce, případně Globální fond pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii?

Pokud ostatní země nezačnou jevit větší ochotu výrazněji se zasazovat o společné dobro, může se post-americký svět stát daleko děsivějším prostředím než to, které nahradí.

co je lepší?

Opravdu země z celého světa věří, že na tom budou lépe, pokud se zhroutí systém světového obchodu nebo se mezinárodní námořní trasy stanou méně bezpečnými?

Chce-li však Amerika přesvědčit o vhodnosti svého pokračování v roli globálního vůdce, musí sama začít konat. Snahu Bushovy administrativy jednat na vlastní pěst sice zdiskreditovaly důsledky takového počínání, ale Amerika se stále učí, jak důležitá je v dnešním provázaném světě vzájemná spolupráce.

Dokonce i v době, kdy byla Amerika na vrcholu moci, byla její velikost založena na schopnosti inspirovat ostatní, přičemž příležitosti získat v této konkrétní kategorii větší "tržní podíl" zůstávají neomezené. Nelze vůbec docenit, jak významným krokem je v tomto ohledu zvolení Baracka Obamy, avšak teprve kroky Spojených států v nadcházejících letech definitivně rozhodnou o tom, zda lze americkému modelu navrátit sílu.

Odpovědnost by měla být dělená

Amerika například může a měla by se stát globálním lídrem v boji proti klimatickým změnám prostřednictvím velkých investic do alternativních zdrojů energie, ochrany životního prostředí a zvýšení energetické účinnosti, ale i ráznými kroky doma, které povedou ke snížení emisí skleníkových plynů. Svou imigrační politiku by měla transformovat tak, aby získávala nejlepší a nejbystřejší lidi z celého světa, umožnila jim přestěhovat se do USA a získat americké občanství a zůstala čelním světovým prosazovatelem volných trhů, a to zejména během současné finanční krize.

Důležitým krokem v tomto směru bude i uzavření věznice v Guantánamu a potvrzení ochoty dodržovat mezinárodní právo i lidská práva. Svět chce věřit v Ameriku, která žije podle svých nejlepších hodnot.

Vyhlídka existence vskutku globálního společenství národů spolupracujících na dosažení širšího dobra pro všechny je jistě vzrušující. Amerika sice v posledních šesti desetiletích zdaleka nebyla dokonalá, avšak konec pax Americana by mohl v mezinárodních záležitostech vytvořit nebezpečné vzduchoprázdno.

Posune-li se svět k novému a globálněji demokratickému systému, budou i další státy cítit potřebu smysluplně vystoupit do popředí a přijmout novou zodpovědnost. Je v zájmu Ameriky i světa, aby to učinily. Výsledek bude vidět nejen v globálních institucích, ale i na místech, jako jsou Dárfúr, Zimbabwe nebo Barma. Dokud k tomu nedojde, nezbývá než doufat, že se Amerika dokáže vrátit do role globálního zastánce společných kroků při řešení nejpalčivějších problémů světa a spolupracovat s co největším počtem zemí na kolektivním postupu správným směrem.

© Project Syndicate, 2008.

Jamie F. Metzl

Autor je výkonným viceprezidentem Asijské společnosti. V Clintonově administrativě působil jako člen Národní bezpečnostní rady.