Emilian tráví v kabině kamionu až čtyři měsíce v kuse. Pro IKEA rozváží nábytek po západní Evropě, naposledy byl v Dánsku. Jeho zaměstnavatel, slovenská pobočka norské dopravní společnosti Bring, mu platí 477 eur měsíčně (12 888 korun). Dánský řidič si vydělá téměř pětinásobek.
Některé země, jako například Francie, požadují, aby cizí dopravci platili na jejich území řidičům aspoň tamější minimální mzdu, podle BBC ale dopravní firmy ze střední a východní Evropy umějí toto nařízení obejít (více o problému čtěte zde). Řidiči také musí nejméně 45 hodin týdně odpočívat mimo kabinu kamionu, úřady však dodržování evropských regulí nedokážou ohlídat.
Emilian od zaměstnavatele kromě mzdy dostává 45 eur denně na ubytování a stravu. Místo motelu však přespává ve spacáku v kabině a jídlo si připravuje na plynovém vařiči. „Připadám si jako vězeň, jako pták v kleci,“ svěřil se reportérům BBC. „Zkuste týden žít jako žijeme my. Jezte to co já a uvidíte, jak náš život vypadá ve skutečnosti,“ vzkázal vedení řetězce IKEA.
Nehumánní podmínky
Jeho případ není ojedinělý. Před největším distribučním centrem IKEA v Dortmundu parkují řady kamionů. Řidiči si zde suší prádlo a jídlo si připravují na vařičích. Není tu ani jedna toaleta, žádná tekoucí voda. Moldavští řidiči, kteří zde parkují, se BBC svěřili, že si měsíčně vydělají 150 eur (4 053 korun)
IKEA není jedinou velkou společností využívající služeb laciných dopravců ze střední a východní Evropy, v poslední době ale kvůli tomu čelí velké kritice. „Nábytek IKEA přepravují Ukrajinci, Moldavané a Poláci. IKEA jim dává práci a má tak velkou moc. Tento obchodní model by přitom mohla změnit mrknutím oka,“ vysvětluje představitel nizozemských dopravních odborů Edwin Atema.
Právě v Nizozemsku před měsícem usvědčili jednu dopravní firmu pracující pro švédský kolos z porušování zákona. Soud rozhodl, že mzdy společnosti Brinkman „nebyly v souladu s nizozemskými zákony“. Soudce pracovní podmínky šoférů označil za nehumánní.
IKEA po zveřejnění reportáže BBC oznámila, že ji svědectví řidičů „hluboce zarmoutila“. Švédové zdůrazňují, že na dopravní firmy kladou přísné nároky týkající se minimální mzdy, pracovních podmínek a dodržování evropské legislativy a pravidelně je nechávají kontrolovat.
