Kurátor Samuel West doufá, že návštěvníci si díky výstavě uvědomí, že to, co lidé považují za pochoutku, anebo naopak za nepoživatelné, je naučená reakce, která lze změnit. Cíl výstavy spatřuje také v tom, že po jejím absolvování lidé spíš sáhnou po udržitelnějších potravinových produktech, například po hmyzu nebo laboratorně pěstovaném masu.
„Znechucení je jednou ze šesti základních lidských emocí a jeho evoluční funkcí je ochránit nás od jídla, jež by mohlo být nebezpečné - ať už něčím kontaminované, jedovaté nebo zkažené,“ rozvedl West.
„Znechucení máme zakotvené jako emoci, ale to, co považujeme za nechutné, je dané kulturně,“ dodal.
Mezi 80 položkami výstavy návštěvník narazí na býčí penis, peruánský koktejl z žab, víno z myších mláďat požívané v Číně a Koreji, či švédskou specialitu surströmming čili fermentovaného sledě, který podle některých páchne jako odpadky, na něž pražilo několik dní slunce.
Další specialita, zvaná balut, pochází z Filipín. Jedná se o oplodněná kachní vejce, která se vaří nebo smaží s již částečně vyvinutým embryem. Ovčí sýr casu marzu z italské Sardinie je vlastně ovčí sýr prolezlý živými larvami hmyzu. Jeho jméno znamená „shnilý sýr“ a místně se mu říká „červí sýr“.
Nevolnost na denním pořádku
Kurátor přiznal, že dosud se mu podařilo ochutnat jen polovinu z vystavených exponátů. „Stává se to každý den,“ odpovídá na otázku, zda už někoho během prohlídky zradily útroby. Některé z vystavených delikates vydávají natolik mocný odér, že musí být uchovávány ve sklenicích.
„Vystavovat skutečné jídlo může být problém,“ uvedl ředitel muzea a kurátor Andreas Ahrens. „(Vystavené) věci se musí docela často měnit. Musí se předejít tomu, aby něco z toho začalo hnít,“ dodal. „Býčí žlázy zkrátka nemůžete vystavit na dlouho,“ glosoval kolegu West.
Muzeum nechutného jídla má být v provozu až do 27. ledna 2019. Organizátoři výstavy uvedli, že muzejní obchod nabízí „nezvyklé“ nápoje a občerstvení. Tvrdí také, že restaurace otevřená při muzeu „nechutná“ rozhodně není.
