Zpráva vyšetřovacího výboru Senátu v úterý Američanům ukázala, že výslechové metody CIA v boji proti teroristické síti al-Káida byly mnohem horší, než se vědělo. Mučení zajatců navíc podle kritiků nepřineslo žádné převratné informace.
Vedení Republikánské strany závěry zprávy kritizovalo, svou práci hájili i šéfové americké rozvědky, kteří senátní zprávu zpochybňovali (více o zveřejnění zprávy se dočtete zde). Ve čtvrtek večer mučení ze strany některých agentů připustil i současný šéf CIA John Brennan (více zde).
Agenti hrozili vězňům vrtačkou, stojí ve zprávě o drsných metodách CIA |
Dokument o více než šesti tisíci stranách je pokusem USA vyrovnat se s otřesným zacházením se zajatci, jehož symbolem se stala vojenská základna na Guantánamu. Jedním z těch, kteří na vlastní kůži zažili stísněnost tamních cel, je i Samír Nadží. Toho Spojené státy vinily, že se staral o bezpečnost Usámy bin Ládina. V americkém zajetí strávil bezmála 13 let, několik z nich i na Guantánamu.
Své zážitky nyní popsal pro server CNN. „Dveře cely se opět otevřely, další kolo, už asi sté v řadě,“ vzpomíná na jeden z typických dnů Nadží. Období prvních výslechů podle něj trvalo asi tři měsíce v kuse. Dva týmy „výslechářů“ se u něj střídaly dnem i nocí. Vždy začínali křikem, aby se Nadží vzbudil. Pak ho uhodili do hlavy a do zad. Nenechávali ho spát dlouhé dny.
„Po celé místnosti byly rozvěšené fotografie obličejů. Trvali na tom, abych identifikoval lidi, kteří na těch fotografiích jsou. Já jsem je ale na ně jen sotva viděl a nemohl jsem tak určit, zda je třeba neznám. Křik a rány zesílily. Pak pokynuli na muže v rohu místnosti. Ten mi dal dvě injekce s neznámou látkou. To je to poslední, co si z toho dne pamatuji,“ popisuje Nadží.
Zostuzení víry a pornografie
Když chtěl na protest držet hladovku, vojáci mu jídlo hodili na hlavu a o chvíli později už byl Nadží na kapačkách. Když svým věznitelům sdělil, že bez skutečného jídla už nevydrží, vojáci ho za předešlý vzdor opět potrestali.
Jídlo hodili na podlahu a Nadží na jejich rozkaz musel „jíst jako prase“. „Nedovolili mi ani jít na záchod. Dívali se na mě, jak mě to bolí a smáli se, když mi překladatel říkal, jak mě znásilní, pokud se počůrám do kalhot,“ popisuje své zážitky.
Jednou ho věznitelé odvedli do speciální místnosti, kde na obrazovkách musel sledovat mučení ostatních vězňů. „Pak mi řekli, ať jim zatancuji. Běhal jsem dokola a oni tahali za řetěz, kterým jsem byl spoután. Pokaždé, když jsem vzdoroval, tak mi sáhli na má intimní místa,“ popisuje Nadží krutost vojáků.
Na zlomeného muže čekalo další zostuzení ve speciální „pornografické“ místnosti.“Všude byly ohavné fotografie. Na jedné byl muž s opicí. Svlékli mě donaha a oholili mi vousy, aby urazili moji víru. Ukazovali mi pornografické obrázky žen. Řekli mi, abych dělal zvířecí zvuky. Když jsem odmítl, uhodili mě. Skončilo to tím, že mě polili ledovou vodou,“ vypráví.
Z ošetřovny do cely
O několik hodin později se Nadží probudil ve své cele, promrzlý až na kost. Lékař nařídil okamžitý převoz na vězeňskou kliniku. Tam Nadží dostal deku a lékaři mu poskytli základní péči. Když se jeho stav začal zlepšovat, objevili se opět vojáci, kteří čekali, až budou moci zuboženého vězně odvést zpátky do cely.
Bush o mučení vězňů na Guantánamu věděl a posvětil ho, tvrdí CIA |
Na sklonku roku 2009 americké bezpečnostní agentury po posouzení Nadžího případu rozhodly, že se nedopustil žádného zločinu a může být propuštěn. Přesto je dodnes vězněn, i když už ne na obávaném Guantánamu. „Špinavé a sadistické metody nedosáhly ničeho, kromě toho, že zostudily americkou vlajku, která visela ve vězeňských chodbách, a které jsem musel salutovat,“ vzkázal americkým úřadům při svém posledním setkání s právníky z organizace na ochranu lidských práv Reprieve.
Nadží připomíná, že v celách na Guantánamu zůstává 136 vězňů, zatímco někteří politici se snaží úterní zprávu senátního výboru bagatelizovat. „Amerika se nemůže schovávat před svou minulostí ani současností. Naše příběhy a pokračující věznění dalších lidí jsou věci, které nesmí být zapomenuty,“ vyzývá Nadží.
