Odpovědi na tyto konkrétní dotazy byly mnohdy naprosto stejné.
Většina svědků se shodovala, že autobus nejel nadměrně rychle, bylo špatné počasí se zhoršenou viditelností a odstavený neoznačený nákladní vůz mohl splývat s nedalekým lesem.
Vzruch do poněkud stereotypního jednání mohla vnést nečekaná svědkyně, která se přihlásila telefonicky a vystoupila mimo pořadí předvolaných. Ve své řeči však jen opakovala tolikrát zmiňované tmavé pozadí silnice se kterým mohl nákladní vůz splynout. Kromě toho vyslovila požadavek, aby cestáři prořezali část lesa, který vrhá na silnici stín.
"Na dálnici jsem třikrát pro poruchu přívodu paliva zastavil. Naposledy až těsně u svodidla, nedaleko odbočky na Středokluky a nechal jsem zapnutý pravý blinkr a parkovací světla. Výstražný trojúhelník jsem na silnici nedal, protože jsem si myslel, že s autem brzy odjedu mimo dálnici," řekl jeden z nejdůležitějších svědků Petr Sterzik, řidič tatry o jejíž korbu se rozpáral téměř celý pravý bok linkového autobusu z Kladna do Prahy.
Na závěr vystoupila zcela mimo hlavní líčení matka pětadvacetileté ženy, jedné z obětí neštěstí. "Tatra byla vidět, řidič se nevěnoval řízení, zničil nám život a musí být potrestán, aby poznal tu tíhu," uvedla plačky vzrušeným hlasem žena z řad veřejnosti.
"Mohla jsem tu ženu nechat vyvést, ale vzhledem k tomu, že byl už konec líčení jsem to neudělala," podotkla k drobnému incidentu předsedkyně soudu Kateřina Hykešová.
"Pro obžalovaného bych žádal podmíněný trest," uvedl při odchodu od soudu zástupce obhájce František Kosík s tím, že se jedná o jeho osobní stanovisko, nikoli oficiální názor obhajoby, kterou vede František Hrudka starší.
 Jedenačtyřicetiletý řidič Luděk Černý, který loni podle obžaloby zavinil největší autobusové neštěstí desetiletí, vychází ze soudní síně, 22. 5. 2000 |
