Nevadí mi, že se tímto svým ohlédnutím stávám jedním z nich, patron české státnosti za to určitě stojí.
Původní dělení svatováclavského tématu na (historicky doložitelný) život knížete a (stěží doložitelnou) církevní legendu světce se dnes přece jen proměnilo i propojilo.
Svatý Václav - národní patron - tak zůstal patrně nejvyšším symbolem české národní a státní identity, ke kterému se upínají naše naděje v každém historicky přelomovém okamžiku.
Téměř každý, kdo se chce tohoto tématu zhostit, se však dříve či později střetne alespoň s některými z následujících čtyř víceméně politických aspektů tohoto příběhu.
1. Václav, stříbro, volové a první velký symbol českého národního ponížení: připomínám, že skutečně neexistuje žádný historický důkaz toho, že výše zmíněné a všem dobře známé odvody byly Václavem prováděny bez adekvátního protiplnění ze strany příjemce, saského panovníka Jindřicha Ptáčníka.
Ti, kteří rozehrávají interpretaci, v níž jsou tyto "ponižující platby" jen jakýmsi úplatkem za to, aby silnější a mocnější soused Václavovo knížectví vojensky neovládl, dokazují často jen to, jak rychle si dokážou představit porobu, zradu a ponížení. V jejich myšlenkovém světě někde (přece jen) zrada či prohra být musí.
Nepřekvapí tedy, že tuto interpretaci rozehrávali tu náznakově a symbolicky, tu zcela explicitně zejména nacisté a - byť z jiných důvodů - také komunisté. Hrdý národní patron, který by dokonce mohl být vzorem, byl nepohodlný.
2. "Je to celé nedůvěryhodná legenda, tak proč se tím zabývat?" Zdaleka to není pravda. Kdyby Václav nebyl silnou, výjimečnou, vzdělanou a pozitivní osobností, pak by se vzorem v této věci bezrozporných legend nemohl stát nikdy.
Věřím rovněž, že dnes již nebudeme muset polemizovat s občas se objevujícími narážkami, které přece jen patří do světa anekdot. (Naprosto ve všech takových legendách byl totiž světec "čistý".)
I zde však máme možnost vybrat si: dnes nežijeme (naštěstí) v období oficiálně povolených a státní či církevní mocí vymáhaných monointerpretací. Každý se dnes může na Václavův příběh podívat prizmatem těch hodnot, které vyznává on sám.
3. Komu Václav "patří"? Připomeňme, že včerejší oslavenec nebyl (protože ani být nemohl) katolíkem v dnešním slova smyslu. Již datum úmrtí (nejspíše 935), které předbíhá dělení křesťanství v důsledku schizmatu (1054) na pravoslaví a katolicismus o více než století, odpovídá na otázku dnešního katolictví zcela jasně.
Václav "katolíkem" tak, jak je tento pojem chápán různými dnešními křesťanskými církvemi, být skutečně nemohl. Proč tedy svatého Václava slaví nejvíce ze všech křesťanů právě katolíci? Patrně proto, že institut světců protestantské církve prostě nemají, a tedy ani neoslavují.
Václav (ať již pro někoho svatý a pro jiného kníže) tedy coby náš národní patron patří ze všeho nejvíc celému českému národu.
4. Která z hlav českého státu byla "tím pravým" Václavovým nástupcem či následníkem? Je vlastně dobře, že určitá česká zdrženlivost ve věci (svato)václavské ikonografie dnes nerozdmýchává tuto dimenzi tématu. Tento spor totiž ve skutečnosti dnes neexistuje.
Důvod? Chápání hlavy státu v období raného středověku přece jen v mnohém nemůže být ani zdaleka srovnatelné s obdobím dnešním či minulého století.
Zejména v zásadní otázce, tedy od koho odvozuje hlava státu svou moc (od Boha? od lidu?), došlo k natolik závažné změně, že nacházet nejvyššího společného jmenovatele by zde skutečně nebylo prakticky možné.
Přece nás zde však něco spojovat může: je to úcta a pokora před svatováclavskou korunou jako symbolem tisícileté české státnosti. Myslím, že toho není zase tak málo.
