Odsuzuji Tonyho Blaira a George Bushe, nechal se ve středu slyšet jeden z radikálních muslimských duchovních žijící v Británii Omar Bakri Muhammad. Je jedním z těch, kterým výhledově hrozí deportace ze země. Podle návrhů nových zákonů totiž extremisté, kteří šíří radikální názory a podněcují k násilí ať už prostřednictvím kázání, internetu nebo články v tisku, budou moct být z britských ostrovů deportováni nebo jim bude zakázán vstup do země.
Omar Bakri Muhammad má však za to, že jeho případná deportace problém teroristických útoků v Británii nevyřeší. Na jeho slova došlo brzy. Den poté, co je pronesl.
Tři útoky v londýnském metru a jeden výbuch v autobuse, jejich provedení i načasování, které byly podle policie téměř simultánní, až příliš důvěrně připomíná to, co se stalo před dvěma týdny. Že si nevyžádaly podobný počet obětí, je podle všeho jen shoda okolností. Útoky byly prý jen nevydařeným pokusem způsobit podobné krveprolití. Jakkoli nelze nové útoky v Londýně bez důkazů šmahem připsat muslimským teroristům (britského původu), bylo by spíše překvapením, kdyby tomu tak nebylo.
Včerejší útoky také poněkud zastiňují úspěšné, i když stále neúplné odhalení původu útočníků ze 7. července. A jsou i důkazem toho, že tajné služby jsou obvykle až krok za teroristy. Nečekaně brzy také potvrdily obavy z dalších útoků a probuzení spících teroristických buněk. A co hůř, buněk s útočníky nikoli importovanými, ale domestikovanými.
Británie útoky na svém území čekala přinejmenším od loňských březnových útoků v Madridu. Vyvolaly sice zděšení, ale neznamenaly překvapení. To se dostavilo až poté, co vyšlo najevo právě to, že pachateli útoků ze 7. července jsou muslimové britského původu, domácí teroristé.
Vláda nyní připravuje nové protiteroristické zákony, hodlá pracovat na lepší integraci muslimů, chce je chránit před slepou odplatou a zároveň podchytit jejich radikalizaci.
Podle zmíněného radikálního duchovního je řešením problémů a předcházení podobným útokům – žádné překvapení – stažení zahraničních jednotek z muslimských území, Afghánistánu a Iráku. Omar Bakri Muhammad se tak de facto přidal na stranu respektované britské expertní skupiny specializující se na mezinárodní vztahy Chatham House. Ta publikovala studii, podle níž britská účast na válce v Iráku výrazně zvýšila riziko teroristických útoků v Británii. Tony Blair ji záhy odmítl. Jasnou spojitost mezi válkou v Iráku a útoky v Londýně však podle průzkumu veřejného mínění vidí i přes šedesát procent Britů. A napovídal by tomu i zdravý rozum.
Ale je to jen část pravdy. Islámský terorismus, speciálně ten v podání Al-Kajdy, v konečném důsledku nezajímá Irák či Afghánistán. Sama Al-Kajda už také dávno není organizací s pevným uskupením, ale spíše ideovou základnou. Jejím cílem proto není odchod cizích vojsk z muslimské půdy, ale v souladu s fatwou vydanou v roce 1998 Usámou bin Ládinem "zničení Židů a křižáků".
Kdekoli na světě. Tedy i v Británii.
A tak se Londýňanům bude po včerejšku po jejich městě cestovat zase o něco hůře. Dva týdny po útocích ze 7. července po sobě už pomalu přestávali pátravě pokukovat a doprava se vracela do normálních kolejí.
Nyní opět přibude chodců lemujících ulice, další žeň možná zažijí prodejci jízdních kol, lidé přesednou do zdánlivě bezpečných aut a jen v tom autobuse a metru bude chvíli o něco více místa.
