„Když byly prázdniny, ještě se to dalo. Jindy jsou ale sjezdovky ve všední den poloprázdné až prázdné. Často ani nepouštíme vleky,“ konstatoval místopředseda lyžařského klubu z Uherského Brodu Jan Bublík. Pohled na opuštěné sjezdovky v Bílých Karpatech přitom kontrastuje se stavem v nedalekých Beskydech nebo Jeseníkách. „Jenže Beskydy, Jeseníky nebo třeba i Orlické hory, se kterými by se mohly Karpaty rovnat, jsou už v úrovni služeb a v potřebném zázemí někde úplně jinde. Kdežto v Karpatech se jen přežívá,“ tvrdí ředitel mikulovské agentury ARC Radek Galousek, která pro region vypracovává strategii cestovního ruchu.
Lyžařským areálům na Uherskohradišťsku podle zaměstnanců agentury nejvíc chybí sněhová děla. A jet na dovolenou a strachovat se, že nebude sníh? „To už dnes téměř nikdo neriskuje. Fakt, že nemáme sněhová děla, nám odlákává lidi. Bojujeme o grant na umělé zasněžování, jenže zatím marně,“ říká místopředseda brodských lyžařů Jan Bublík. Investovat miliony do potřebného zázemí si z vlastní kapsy troufne málokdo. „Na takové investice nejsou v kraji peníze,“ tvrdí ředitel Galousek.
Turisty navíc od cesty na východ republiky odrazuje i tragická dopravní dosažitelnost lyžařských areálů. Než se po špatně udržovaných okresních silnicích kodrcat k provinčním zimním střediskům, volí mnozí raději lyžování v Rakousku. „Třeba z Prahy jim cesta netrvá o moc déle, než kdyby jeli na Lopeník,“ míní Radek Galousek.
Co nejvíc chybí areálům v Karpatech
* sněhová děla
* kvalitnější vleky
* delší sjezdovky
* půjčovny lyžařského vybavení
* kvalitní penziony a hotely
* snadnější dopravní dostupnost
* lépe udržované cesty k zimním střediskům
* mimolyžařské vyžití, například bazény
