Má to však jeden háček. I v rámci běžných rasistických předsudků se totiž vždy objevoval i náznak drobné chvály.
Tak například ani nacisté neupírali Židům, že jsou chytří.
(Tím hůř pro ně.) Arabové jsou líní, ale umějí vařit. Rusové jsou podivní poloviční Asiaté, ale pokud jde o cirkus nebo šachovou hru, jsou to světové jedničky.
Češi jsou bestie, ale k pánům poslušné. A Cikáni? Kradou slepice, mají však nadání pro hudbu.
Jak se říká v jedné historce, Sověti dobře vědí, kolik Židů mají ve filharmonii, a jsou k nim tolerantní. Američané mají v souboru také nějaké Židy, ale nevědí kolik, protože je nenapadlo je spočítat.
A v tom to je. Pokud se idolem mladých stane s tak přesvědčivou většinou někdo, kdo se jmenuje Horváth, je to dobré sdělení.
Úplně nejlepší by však bylo, kdyby nás vůbec nenapadlo se nad tím pozastavovat.
Rasismus má více složek: vedle koho nechceme bydlet, jakého člověka si nechceme vzít, kdo není od pohledu dost dobrý, abychom ho přijali do práce. Ale buďme rozumně skromní, jedna dobrá zpráva je možná předzvěstí zpráv ještě lepších.
 Vlasta Horváth jako čistokrevný rocker a "jeho" hit The Final Countdown od skupiny Europe. (12.6.2005) |
