Poslanec Klas, který má nad činností našich agentů bdít, lamentuje, že by se tajná služba měla rozbít a udělat znovu.
I když z něho asi mluví i modré srdce ODS, má kus pravdy. Tento komický skandál služby, která má chránit naši bezpečnost, totiž není první, a určitě ne poslední.
Bezpečnostní informační služba se totiž zapsala do dějin mnohem víc svými nezdary než výsledky v boji proti teroru.
V živé paměti je naopak jiný boj. Ten, který sváděl ještě před půldruhým rokem šéf BIS Jiří Růžek proti řediteli Národního bezpečnostního úřadu Kadlecovi. Obě instituce, které měly bdít nad pokojným spánkem našich dětí, vynakládaly veškerou energii na vzájemnou válku.
Krátce předtím bojovala rozvědka zase s policií, když vyšetřovala na rozkaz bývalého prezidenta Václava Havla speciální útvary. Agenti BIS sledovali snad všechny politiky, od pánů Luxe a Kalvody až po pány Grosse a Tvrdíka, na něž prý líčil bývalý premiér Špidla. Jeho nejmilejší zábavou údajně bylo číst si v hlášeních tajných agentů. Podle toho také dopadl, chtělo by se říci.
Všechny případy měly něco společného. Byly zašmodrchané a k ničemu nevedly. Všechna vina zdaleka neleží jen na informační službě - politici využívali a využívají její slabosti a nekompetence až s dětinskou radostí a rozmařilostí.
Ale když jsou naši agenti na stopě skutečnému teroristovi, druhý den si o tom štěbetají vrabci na střeše. Pokud chcete něco rychle a spolehlivě dostat do novin, řekněte to agentovi tajné služby. Tuhle poučku by si měli vtloukat do hlavy všichni začátečníci v reklamě.
Aféra s veřejnými tajnými domy a byty jen uzavírá příběh o zbytečnosti a neschopnosti. Poslanec Klas má pravdu. Komickou tajnou službu nepotřebujeme.
