"Byl to summit, který potvrdil absolutní politickou vůli Evropy provést rozšíření," ujistil německý kancléř Gerhard Schröder.
Praktické kroky však těmto slovům neodpovídají. Unie sice zopakovala závazek, že chce udržet tempo v procesu přijímání, ale neřekla jak. Jenže po otevření všech kapitol jednání žádají Češi i další přední uchazeči, aby Brusel splnil své sliby a stanovil jasný scénář dalšího postupu a datum ukončení jednání.
Zatím se musí spokojit s neurčitým tvrzením francouzského prezidenta Jacquesa Chiraka, že v dalším pololetí přistoupí jednání k jádru problémů.
Sama unie zatím neschválila nic konkrétního k dalšímu postupu v jednání s Čechy, Maďary nebo dalšími kandidáty. Zato na ně ve svém usnesení přesunula všechnu odpovědnost za udržení tempa. Pokrok podle ní závisí na tom, jak úspěšně budou přijímat právo a zákony EU a jak je budou schopni účinně uplatňovat.
"Vstup není politická otázka - je to otázka vstupu do systému, který má své nároky," vysvětlil tento postoj prezident Chirac. "Rozšíření je pro unii strategický imperativ dotud, dokud vychází z pevné a přísné základny," řekl portugalský státní tajemník Francisco Seixas da Costa.
Summit ve Feiře je svou neurčitostí zklamáním pro Prahu, Varšavu i Budapešť - ale zároveň povzbuzuje Slováky, Maltu, Lotyšsko a další země z druhé šestice kandidátů. "Mělo by být zvládnutelné otevřít s nejpokročilejšími z nich jednání ve všech oblastech práva EU co nejdříve v roce 2001," říká o nich závěrečné prohlášení.
Francie dala najevo, že už nebere příliš vážně rozdíly mezi šesti zeměmi včetně České republiky, které s unií jednají už druhý rok, a mezi další šesticí, která zahájila jednání letos. "První a druhá vlna už neexistují - je dvanáct zemí, jež pokračují svým tempem, aby splnily podmínky podle svých možností a pokroku reforem," uvedl Chirac.
Během summitu se objevily náznaky, že rozšíření může ovlivnit spor kolem sankcí čtrnácti zemí unie proti Rakousku. "O rozšíření nelze debatovat, když v unii není konstruktivní spolupráce," řekl rakouský ministr financí Karl-Heinz Grasser ze strany Svobodných, kvůli jejichž účasti ve vládě byly sankce proti Vídni vyhlášeny. Jeho země blokovala už na summitu shodu v otázce daní ze vkladů v zahraničí. Včera však na poslední chvíli ustoupila v naději, že řešení, které chce většina unie, nakonec nevstoupí v platnost kvůli odporu zemí mimo unii.
Šéf Evropské komise Romano Prodi zase varoval, že při pokračování sankcí by Rakousko mohlo odmítnout reformu unie, která má být schválena v prosinci, a tím ohrozit rozšíření. Reforma, o níž jednal i summit ve Feiře, se vydává za základní předpoklad pro to, aby se unie připravila na přijetí nových členů z Východu.
Češi, Poláci, Maďaři, Estonci, Slovinci a Kypřané už s unií jednají o všech tématech vstupních rozhovorů. Se zahájením rozhovorů o posledním nedotčeném tématu, zemědělství, skončila minulý týden první etapa jednání. Nyní je třeba najít způsob, jak má šest uchazečů dospět k dovršení jednání a vyřešení všech problémů, které se při "otevírání" ukázaly. Češi a další přední kandidáti proto už delší dobu žádají, aby unie stanovila další postup. Koncem května ji v deklaraci z Lublaně vyzvali k tomu, aby stanovila scénář vstupních kroků a datum ukončení jednání. Unie na jejich tlak zatím nereaguje.
Feira jen shrnula inventář problémů unie
Unie potřebuje vnitřní reformu, aby mohla přijmout nové členy. Dohody má být dosaženo do šesti měsíců, jak však ukázal summit v portugalské Feiře, seznam problémů je dlouhý a rozdíly mezi postoji členů unie zůstávají velké.
| Na čem vázne reforma - na počtu členů Evropské komise: má mít každý člen unie jednoho, nebo se budou při obsazování míst v komisi střídat? - na většinovém hlasování: má být pravidlem, z něhož je jen pár výjimek, nebo se schvalování rozhodnutí unie pouhou většinou jen nepatrně rozšíří? - na rozdělení hlasů v klíčovém orgánu - Radě ministrů: mají mít velké země více hlasů než malé kvůli většímu počtu obyvatel? - na "pružnosti": může část členů unie zahájit nový integrační projekt, i když s tím všichni nesouhlasí? |
Shoda panuje jen v tom, že reformní agenda se musí zvětšit. "Soudíme, že součástí další práce by měla být opatření k úzké spolupráci," konstatoval summit, jemuž Portugalci předložili stostránkovou zprávu se shrnutím hlavních problémů reformy.
Kromě tří klíčových "pozůstatků", které zbyly po nočním jednání v Amsterdamu před třemi lety, přibylo nové velké téma: "posílená spolupráce" čili "pružnost" unie. Touto formulí se zakládající země Evropské unie, zejména Německo a Francie, chtějí chránit před zablokováním integrace po vstupu nových členů z Východu.
V "pružné" unii by mohla část členů vytvořit třeba společnou armádu nebo sjednotit svou policii pod vedením unie, a to i tehdy, kdyby proti tomu měla menšina EU námitky. Zatím vyžaduje podobný postup souhlas všech členů.
Tradiční outsideři Britové, ale i Dánové a Španělé se "pružné" unie obávají, ale i oni nakonec souhlasili s jednáním o tomto problému. Je totiž úzce spjat s amsterdamským "pozůstatkem", požadavkem prakticky zrušit jednomyslné rozhodování v unii, čehož se Britové bojí snad ještě více. V "pružné" unii lze pro jednomyslné rozhodování ponechat více témat. Když některý záměr nezíská souhlas všech, mohou ostatní sáhnout po "posílené spolupráci".
Nejvíce sporů však vyvolávají nové mocenské poměry v unii, kde o většině věcí rozhoduje Rada ministrů. Tam má každý stát určitý počet hlasů, který však jen zhruba odráží počet obyvatel členských zemí.
A tak má Německo sice dvousetnásobně vyšší počet občanů než Lucembursko, ale v Radě ministrů má jen pětkrát více hlasů. "Velcí" se proto dožadují změny a na oplátku nabízejí, že se vzdají druhého místa v jiném důležitém orgánu unie, Evropské komisi. Zatím marně.
Na pořadu jednání jsou však i reformy snad všech institucí unie, od neoblíbené Evropské komise až po Evropský soudní dvůr, který úpí pod rostoucím břemenem soudních sporů. A kdyby členům unie zbyla ještě nějaká energie, mohou se bavit o evropské ústavě, již razantně odmítá jak Británie, tak Finsko a Dánsko.
