Kam oko dohlédne, všude suché šedivé ulámané "stromy", stojící a ležící. Smutný pohled. Člověku se nechce věřit, že je tohle vůbec možné.
Jsou to tzv. bezzásahové zóny a nové vedení parku je chce dále rozšiřovat. Experimentovat s lesem totiž bohužel v laboratoři nejde. Nikde jinde takový experiment u nás neprobíhá.
Lidé se, až na výjimky, z těchto zón vracejí znechuceni a často i otřeseni. Pohled na obrovské oblasti suchých, šedivých, ulámaných stromů je deprimující.
Proti experimentální koncepci, podle které se nechává i přemnožený kůrovec bez zásahu, stojí řada odborníků, značná část veřejnosti, lesníci, řada politiků, dokonce i zaměstnanců parku. Spor se na Šumavě mezi početně nesrovnatelnými tábory vleče mnoho let. I názory odborníků se liší.
Podle lesníků je nutno kůrovcem napadené stromy v souladu se zákonem odstraňovat nebo přemnožení kůrovci Šumavu sežerou.
Zastánci experimentu problém zjednodušují: buď bude na Šumavě park, nebo tam budou lesníci drancovat. Je to zavádějící, účelové a demagogické. Lesníci nejsou barbaři, kteří chtějí pro peníze drancovat lesy.
Další názor: "...musí být bezzásahové zóny, jen nikdo nevydělá na vytěženém dřevě." Bohužel naší společnosti odpovídající názor. V tomto smyslu tady ale nejde o žádné zbohatnutí, jde o "obyčejnou" práci, obživu. Lesní hospodářství má v mnoha šumavských rodinách staletou tradici. Proč jsou tradice, které se mají ctít a dodržovat a proč jsou tradice, na které se má zapomenout a zavrhnout je?
Lidé by měli mít možnost vidět přírodu takovou, jaká opravdu je. To ale šumavské experimentální "pralesy" nejsou. To, jak to vypadá například na Březníku, není jen dílo přírody, ale i člověka. A někdo to může nazývat "nechat přírodu přírodě" - zní to vznešeně, ale je to projev lidské nezodpovědnosti.
Že si "příroda poradí sama", je ubohá zástěrka pro zřeknutí se odpovědnosti. Ano, příroda je mocná čarodějka, ale člověk přírodu ovlivňoval a ovlivňuje víc, než je ochoten si připustit.
Jak dlouho roste strom? Kam se poděla úcta k hodnotám? A kdo je zodpovědný za šumavský experiment? Kolik nás ještě stát bude? Už dnes odborníci hovoří o škodách v řádech miliard, a to jsou jen ty vyčíslitelné škody.
Mladé stromky, které začínají růst pod soušemi, nejsou podle řady odborníků základem pro nový kvalitní les, rozhodně ne takový, jaký na Šumavě vždy rostl. A kdo přesvědčí přemnožené kůrovce, aby nenapadali i tyto stromky?
V evropských národních parcích se nejcennější porosty ponechávají nerušenému vývoji bez zásahu člověka. To je jistě v pořádku. Ale mají někde přemnožené kůrovce? A můžeme v jiném NP vidět něco takového jako v okolí Březníku? Není bezzásahová zóna jako bezzásahová zóna, není park jako park. Šumava je jedinečný přírodní fenomén, který jinde v Evropě nenajdeme. A mělo by se tak k ní přistupovat.
Ani Bavorský les není dobrým příkladem. Zastánci experimentu používají fakta tak, jak se jim hodí. O skutečném postoji nejširší německé veřejnosti a odmítavých názorech odborníků se u nás radši nemluví. Bavorský les má mnohem menší rozlohu, jiné klimatické podmínky.
Podle mluvčího NP Šumava, stoupence experimentu, "...na Březníku návštěvnickou veřejnost víc než suchý les rušily vrtulníky, které vyvážely dřevo.".
Důvod proč se tam ale vrtulníky používaly, byl nátlak "ekologických" aktivistů na bývalé (dnes kritizované) vedení parku. Kdyby je vedení parku začalo používat samo bez jejich nátlaku, nejspíš by okamžitě začali argumentovat, že se plaší zvěř a chránění ptáci a že je to mrhání finančními prostředky atd. Ať se použijí levnější a ekologičtější koně. Jenže vedení parku používalo ty koně, takže si vynutili ty vrtulníky.
V nejširší laické veřejnosti, a to především díky některým "ekologickým" aktivistům, bohužel převládá názor, že se lesy drancují a že lesů ubývá. Lesy v ČR však patří mezi nejkvalitnější v Evropě.
Proč se s převodem na přirozené lesy tak spěchá? Je důvodem byrokratické zařazení do jakési kategorie parků IUCN? A je byrokratické zařazování parků do kategorií opravdu tak důležité? Nebo se spěchá proto, že několik "ekologů" nalézá uspokojení v tom, že už za jejich života mohou říkat: "Máme prales."? Jedno, jak vypadá, jedno, co to stojí.
Nejlepší cesta pro Šumavu je cesta postupného převodu lesa na přirozený na vybraných malých územích postupným omezováním zásahů člověka v lese.
Koncepci parku je nutno změnit tak, aby byla zodpovědnější, nehazardovala s přírodními hodnotami a aby ve všech svých aspektech zohledňovala alespoň základní úctu k hodnotám. Šumava je totiž nenahraditelný přírodní fenomén.
