Z ekologického hlediska je skutečnou perlou, že by zákon umožňoval povinné kácení škudci poškozených stromů v prvních zónách, které jsou v jiných zemích téměř nedotknutelné.
Zato v méně chráněných oblastech by dřevorubci k poražení stromu dál potřebovali speciální glejt. Když se k tomu připočítá, že lidé hospodařící s majetekem parku by mohli nadále sami sebe kontrolovat, pak by kus Šumavy připomínal Absurdistán.
Ministrovi životního prostředí se podařilo uchlácholit část kritiků, kteří kvůli poměrům na Šumavě nemohli přijít na jméno jemu ani správcům parku. Zdá se však, že problém ochrany cenného území přitom skončil na vedlejší koleji, kam nepatří.