Nepochopím ale, proč nás český rozhodčí Vladimír Šindler, poctěn vybráním rozhodovat finále, nemůže v celosvětově sledovaném mistrovství reprezentovat
alespoň při nejmenším tak dobře, jako sami hokejisté. Kanaďany podle mého názoru dotlačil k výhře právě on, svým nehokejovým a neférovým způsobem hry by totiž uspěli možná tak jako řeckořímští zápasníci. Za svoje mnohdy brutální fauly a zbytečné nebezpečné narážení hráče na mantinel po odehrání puku si zasloužili odpočívat na trestné lavici více než jen 5x za zápas. Pro srovnání Švédi byli vyloučeni 7x. I kdyby byla tato statistika naopak, bylo by to málo, přihlédneme-li k tomu, že přesilové hry často mužstvo vyzvednou z krize a usnadní vstřelení gólu. Švédsko by si tuto výhodu za čistší hru zasloužilo mnohem víckrát.
Český sudí kanadským hokejistům zákroky toleroval a před třetí třetinou jakoby píšťalku ztratil úplně. Například po tlačenici vyvolané po odpískání Kanaďanem před švédskou brankou dostal provokatér deset minut osobního trestu, Švéd ale dostal dvě minuty a Kanada tedy hrála přesilovou hru. A faul na Petera Forsberga ve 3. třetině nebo poté úmyslné podkopnutí švédského hokejisty v rohu kluziště bylo určitě nejméně na dvě minuty a to mi musí potvrdit každý, kdo má alespoň trochu smyslu pro fair play... Nechci shazovat "umění" kanadských hokejistů, přiznejme si, že Švédové mohli zápas několikrát rozhodnout, kdyby své šance, kterých měli více, proměnili, nad výkonem sudího se ale pozastavit musím. Nevím, proč nepískal "rovinu", zřejmě si naivně myslel, že se Kanaďanům natolik zalíbí, že třeba dostane
(finančně určitě výhodné) angažmá v NHL... Uznání přinejmenším sporného gólu v prodloužení, po poradě s videorozhodčím Pavlem Halasem, byla už jen třešnička na dortu celého představení Čechů ve finále. Kanaďané jim mohou jen děkovat, já ale říkám: "Hanba jim."
- pondělí 12. května 2003
- 5
