Budoucí návrháři automobilů musí přicházet s něčím jiným, než jsou dnešní těžké krabice na kolech, soudí automobilový designér Václav Král. A vede k tomu svoje studenty na Dopravní fakultě ČVUT.
Ti pod jeho vedením zkoušejí vymýšlet vozidla, která nespalují kvanta benzinu či nafty, neplní městské ulice zplodinami, a přitom přinášejí svým majitelům prospěch. "To bych je hnal, kdyby přišli s návrhem limuzíny se silným motorem - něco takového už do příštího století nepatří," říká Václav Král.
Sluneční šlapadlo
Student Jiří Štrupl jako projekt pro svoji diplomovou práci navrhl solarcykl - kombinaci elektromobilu s jízdním kolem. Je to vozítko k aktivnímu trávení volného času pro jednoho či dva mladé lidi. Solarcykl má na střeše křemíkové solární panely, které neustále přeměňují sluneční záření na elektřinu a ukládají ji do baterií, odkud může být použita pro pohon motoru. Stroj má místo pro dva lidi, kteří sedí za sebou a při jízdě šlapou, čímž vozítku dodávají další energii. Může v něm jet i člověk sám, a nějakou dobu i bez šlapání, než se vybijí baterie. Jako materiál Jiří Štrupl navrhl uhlíková vlákna, plastická skla a hliníková či kevlarová kola, takže hmotnost vozítka by neměla převýšit 80 kilogramů. "Jsou lidé, kteří jezdí velkým mercedesem nebo džípem do posilovny. Kdyby jezdili solarcyklem do práce, svaly by jim taky rostly, ušetřili by čas, který stráví v posilovně, a ještě by prospěli životnímu prostředí," vypočítává Štrupl.
Elektromobil pro město
Také student Jan Čadil navrhl jako svoji diplomovou práci úsporné vozidlo z plastů a lehkých slitin pro dva lidi sedící za sebou, šlapání po nich však nechce. Počítá s pohonem elektromotorem, případně malým spalovacím motorem. Vozidlo dlouhé 2,3 metru a široké 1,2 metru je vhodné do města a všude vejde. I dveře má šoupací, aby při otevírání nepotřebovaly moc místa po stranách. "Když se z prostoru pro jednoho člověka udělá místo na náklad, může takové vozidlo sloužit ve městě třeba k vyvážení odpadkových košů, k převozu drobnějších nákladů uvnitř podniků a podobně," vysvětluje Jan Čadil. "Navrhoval jsem je tak, aby neplýtvalo - materiálem, energií, prostorem na parkování." Vysoká škola nemá peníze na to, aby studenti mohli vyrobit prototypy svých vozidel, takže zřejmě zůstanou jenom na výkresech. Ty ovšem budou k vidění v pražské Národní galerii v nové expozici o designu konce století, kam si je vyžádal ředitel galerie Milan Knížák. Studenti, kteří budou v příštích desetiletích rozhodovat o podobách dopravy, se však na nich učili přemýšlet jinak, než je zatím běžné.
Ti pod jeho vedením zkoušejí vymýšlet vozidla, která nespalují kvanta benzinu či nafty, neplní městské ulice zplodinami, a přitom přinášejí svým majitelům prospěch. "To bych je hnal, kdyby přišli s návrhem limuzíny se silným motorem - něco takového už do příštího století nepatří," říká Václav Král.
Sluneční šlapadlo
Student Jiří Štrupl jako projekt pro svoji diplomovou práci navrhl solarcykl - kombinaci elektromobilu s jízdním kolem. Je to vozítko k aktivnímu trávení volného času pro jednoho či dva mladé lidi. Solarcykl má na střeše křemíkové solární panely, které neustále přeměňují sluneční záření na elektřinu a ukládají ji do baterií, odkud může být použita pro pohon motoru. Stroj má místo pro dva lidi, kteří sedí za sebou a při jízdě šlapou, čímž vozítku dodávají další energii. Může v něm jet i člověk sám, a nějakou dobu i bez šlapání, než se vybijí baterie. Jako materiál Jiří Štrupl navrhl uhlíková vlákna, plastická skla a hliníková či kevlarová kola, takže hmotnost vozítka by neměla převýšit 80 kilogramů. "Jsou lidé, kteří jezdí velkým mercedesem nebo džípem do posilovny. Kdyby jezdili solarcyklem do práce, svaly by jim taky rostly, ušetřili by čas, který stráví v posilovně, a ještě by prospěli životnímu prostředí," vypočítává Štrupl.
Elektromobil pro město
Také student Jan Čadil navrhl jako svoji diplomovou práci úsporné vozidlo z plastů a lehkých slitin pro dva lidi sedící za sebou, šlapání po nich však nechce. Počítá s pohonem elektromotorem, případně malým spalovacím motorem. Vozidlo dlouhé 2,3 metru a široké 1,2 metru je vhodné do města a všude vejde. I dveře má šoupací, aby při otevírání nepotřebovaly moc místa po stranách. "Když se z prostoru pro jednoho člověka udělá místo na náklad, může takové vozidlo sloužit ve městě třeba k vyvážení odpadkových košů, k převozu drobnějších nákladů uvnitř podniků a podobně," vysvětluje Jan Čadil. "Navrhoval jsem je tak, aby neplýtvalo - materiálem, energií, prostorem na parkování." Vysoká škola nemá peníze na to, aby studenti mohli vyrobit prototypy svých vozidel, takže zřejmě zůstanou jenom na výkresech. Ty ovšem budou k vidění v pražské Národní galerii v nové expozici o designu konce století, kam si je vyžádal ředitel galerie Milan Knížák. Studenti, kteří budou v příštích desetiletích rozhodovat o podobách dopravy, se však na nich učili přemýšlet jinak, než je zatím běžné.
