Zdáli vyhlíží jako cirkusový průvod, jen zebry a sloni chybějí. Na hlavách mají pestrobarevné paruky, v rukou vodní pistole, kterými v egyptském horku svlažují sebe a občas i kolemjdoucí. Vyzbrojili se i pouťovými balonky, které s gustem na cestě Gízou propichují. A podobně jako klauni z amerických hororů, jejichž tváře si někteří z nich umně namalovali na své obličeje, nasazují zlověstnou grimasu.
Tito vzdělaní, liberální a hraví obyvatelé Káhiry patří k Hnutí 6. dubna. Prozrazují je prapory i odznaky se zaťatou pěstí. Skupina vznikla již v roce 2008, kdy se mladí Egypťané, obvykle studenti, rozhodli podpořit sociální požadavky stávkujících dělníků.
Patřili k prvním, nejidealističtějším i nejodvážnějším organizátorům prodemokratické revoluce z roku 2011. Byli to oni, kdo přes sociální sítě i distribucí letáků dostali nejprve své vrstevníky, posléze Egypťany všech generací do ulic, aby společně demonstrovali za svobodu. A odchod autokratického prezidenta Husního Mubaraka, který posléze padl.
Snažili se je rozdělit, teď je chtějí zakázat
Úterní happening v centru Gízy, která tvoří s Káhirou společné město, ovšem nebyl projevem bezstarostného veselí. "Exponent nové vlády nás označil za teroristy. A snaží se, aby úřady naše hnutí zakázaly. Přišli jsme jim proto ukázat naše zbraně: vodní pistole místo samopalů a balonky v roli výbušnin. Pouze s těmi budeme bojovat," vysvětluje mi Mahrúz, jehož umělé vlasy v egyptském slunci doslova září tyrkysovou.
"Snažili se hnutí rozdělit a to se jim daří. Teď by ho chtěli i zakázat," dodává Ranja, která dorazila do průvodu i s kamarádkami. "Pokud chcete, řeknu vám celé jméno. Nebojím se," dodává, zatímco její přítelkyně nadšeně pózuje s vodním revolverem.Dopadá na mě první sprška z dětské pistole. Střelec se s omluvou ptá, zda omylem nezasáhl fotoaparát.
Účastníci recesistického happeningu - všichni tak ve věku mezi osmnácti až pětadvaceti lety - se viditelně baví. Jakkoli k veselí nemají důvod. Hamdí Facharání, bývalý poslanec a stále vlivný stoupenec fakticky vládnoucí armády, obvinil Hnutí 6. dubna, či jistě jeho část, z terorismu. Zopakoval obvyklá klišé skalních sekulárních nacionalistů, obvykle stoupenců mubarakovské éry.
Setkali se s Clintonovou, jsou zrádci
Říká kupříkladu, že Hnutí 6. dubna má nejasné financování - rozuměj, kdysi prý dostalo příspěvky ze zahraničí. Což je v očích armády, která zkraje července sesadila islamistického prezidenta Muhammada Mursího, snad nejhorším zločinem proti státu. Podobně jako aparátčíci komunistického Československa i Facharání vyčítá mladým, že "narušují pořádek". Jinými slovy, nemlčí.
Hnutí založilo platformu tzv. Třetího náměstí, která se měla stát alternativou jak vůči islamistům z Muslimského bratrstva, tak armádě a jejím stoupencům.
Mimochodem, podle výše zmíněného proarmádního politika se zrádcovský charakter hnutí projevil i tím, že se jeho členové setkali s někdejší americkou ministryní zahraničí Hillary Clintonovou.
Na happening před soudem, který zřejmě rozhodne o legální existenci hnutí, dorazila zhruba stovka lidí. Byť řidiči, kteří demonstraci míjeli, troubili na znamení sympatií. Akce nápadně připomínala recesistický počin Společnosti za veselejší současnost, která v komunistické Praze sehrála policejní zásah, během něhož "režimní bijci" vyzbrojeni okurkami rozháněli demonstraci. Smutný rozdíl tkví v tom, že tehdy v Československu totalitní režim končil, zatímco v nynějším Egyptě nemají milovníci svobody a recese příliš důvodů k optimismu.
