Z velké části souhlasím – myslím, že burky skutečně ženu omezují a ukazují, že někomu patří. Ale stejně tak je omezoval výše zmíněný zákon, který jim burky nosit zakazoval. Není snad omezením svobody i to, když stát někomu diktuje, co smí a co nesmí mít na sobě?
Lidé by se měli přizpůsobit zemi, kde žijí, ale měli by to dělat z vlastního rozhodnutí, ne z donucení. Nemuslimské ženy po příjezdu do země, kde vyznávají islám, taky nejsou nuceny burky nebo podobné pokrývky hlavy nosit. Možná by to v některých oblastech bylo vhodné, pokud je například dané místo nebezpečné pro vysoké blondýnky (a kraťasy s tričkem bez rukávů také nejsou to pravé), ale pokud se tato žena rozhodne zůstat "odhalená", je to její volba a měla by počítat s případnými riziky.
Když si vezmeme opačný případ, tj. muslimy v Evropě, myslím, že by měli mít svobodu dávat najevo svou víru ať už vzezřením, či názory, ale dělat to s respektem k těm, kdo jejich náboženství nesdílejí.
Říká se, že existují tři témata, o kterých by se člověk neměl bavit s někým, koho nezná: peníze, politika a náboženství. Jsou to nejvýraznější témata, u kterých se lidé odlišných názorů málokdy shodnou, a proto je lepší je nechat být. A když už na ně dojde, snažit se pochopit pohled toho druhého a zbytečně se nehádat.
Toto bychom měli mít na paměti zejména při setkáních s jinými kulturami, být si vědomi toho, že jsme každý jiný, a nepožadovat po svém okolí přizpůsobení se nám, když většina osazenstva patří k jiné etnické skupině.
Myslím si tedy, že přizpůsobování se zvykům jiných národů je ve většině případů vhodné, a stejně to platí i pro jiné národy při návštěvě u nás.
Klára Haluzová, Matiční gymnázium Ostrava
Autorka článku dostane knihu
