Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Úcta ke starším: necháte se omezovat svým vychováním?

  0:01aktualizováno  0:01
Každý z nás vyrůstal, během života nabíral poznatky, zkušenosti, obohacoval sám sebe a svým bytím nevědomky i ostatní. Každý z nás vyrůstal v jiné době, v jiné atmosféře.

Studenti čtou a píšou noviny

Tento text vznikl jako studentská práce. iDNES.cz neovlivňuje obsah těchto článků a není­ jejich autorem.

(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

A přece se najdou lidé, kteří s vámi tuto dobu sdíleli. Možná žili na druhém konci republiky, možná jste je nikdy neviděli, ale něco uvnitř - nějaká drobnost - vás spojovalo, spojuje a spojovat bude: vychování.

Představme si takovou cestu ze školy či z práce zhruba v pět hodin odpoledne. Jsme unavení, po horko těžko zvládnutém přesunu z budovy našeho působení na tramvajovou zastávku jsme mrzutí a jediné, co nás drží nad vodou, je vidina domova, večeře a postele.

Po zhruba desetiminutovém čekání konečně do zastávky přijede tramvaj požadované číselné hodnoty a naše otupělé smysly jsou rázem schopny registrovat pouze volná místa k sezení.

Po spásném otevření dveří vystoupí asi pět nezletilých floutků a najednou se před námi objevují pouhé tři schody k dosažení vysněného cíle. Po zdolání Mount Everestu se usazujeme na poslední na nikým neokupované místečko, které se pro příštích dvacet minut stane naším útočištěm.

Dveře se zavřou, tramvaj vyjede a ani se nenadějete a je tu další stanoviště. Ale s drobným rozdílem. Nastoupí zhruba pětačtyřicetiletá žena s milionem igelitových tašek s logem nedalekého supermarketu. Vypadá unaveně. V ten moment se ve mně ozývají dva hlasy.

Na jedné straně slyším věty jako Pusť ji, je starší, nese nákup a na straně druhé Zas tak stará není, i ty máš právo sedět. Má vysoké podpatky, měla si koupit praktické boty. Můj verdikt je tedy rázem jasný.

Ale co když nastoupí paní o dobrých šedesát let starší než má maličkost zkroucená na pohodlném sedadle? I přes fyzické vyčerpání jsem ochotna zvednout své pozadí pro dobro té ženy, která mi pošle jeden ze svých děkovných úsměvů. V mé hlavě se ale i přes dobrý skutek zaplňující mé nitro ozve otázka: Proč zrovna já jsem zvedla pozadí, když kousek vedle sedí slečna sličná?

Tímto bych ráda ukončila proud svých myšlenek. Úcta je ve vztazích důležitá, záleží však jen na vás, do jaké míry necháte úctu prostoupit svým životem. Do jaké míry vás uspokojí děkovný úsměv, do jaké míry se necháme omezovat svým vychováním a společensky vhodnou mírou úcty.

Tereza Szkatulová,
Akademické gymnázium, Praha



Hlavní zprávy

Nejčtenější



Další z rubriky

STUDENTI: Svět je barevná mozaika. A to dělá náš život zajímavým

Protesty proti USA a amatérskému snímku Nevinnost muslimů v Kábulu (21. září

Globální morálka. Co si pod tímto pojmem máme vůbec představit? Každá kultura, náboženství nebo politická strana bude...

STUDENTI: Lidé nikdy nebudou dobro a zlo vnímat stejně

Ilustrační snímek

Globální morálka? Že všichni lidé mají stejně nastavené hodnoty? Že všichni musíme vnímat dobro a zlo stejně? Na světě...

STUDENTI: Sjednotit svět? Co něco těžšího?

Ilustrační snímek

Z celého světa každý den slýcháváme zprávy o krvavých konfliktech, tyranských vládách a náboženských fanaticích, ale...

Najdete na iDNES.cz