Úvod
1. Hlavy států a šéfové vlády na svém summitu ve Washingtonu v dubnu 1999 schválili novou strategickou koncepci aliance.
2. NATO úspěšně zajistilo svobodu svých členů a zabránilo válce v Evropě po 40 let trvání studené války. Kombinováním obrany s dialogem hrálo nepostradatelnou úlohu v tom, že konfrontace mezi Východem a Západem byla svedena k mírovému konci. Dramatické změny v euroatlantickém strategickém prostoru, jež vyplynuly z konce studené války, se obrazily ve strategické koncepci aliance v roce 1991. Od té doby ovšem došlo k dalšímu hlubokému politickému a bezpečnostními vývoji.
3. Nebezpečí studené války nastolila cestu ke slibnějším vyhlídkám, která je ovšem plná výzev, k novým možnostem i rizikům. Rodí se nová integrovanější Evropa, což se týká také euroatlantické bezpečnostní struktury, v níž má NATO ústřední úlohu. Aliance stála uprostřed úsilí o nastolení nových modelů spolupráce a vzájemného porozumění napříč euroatlantickým regionem a v zájmu širší stability se sama angažovala v zásadně nových aktivitách. Hloubku své angažovanosti ukázala v úsilí skoncovat s obrovským lidským utrpením vyvolaném konfliktem na Balkáně. V letech od konce studené války jsme byli rovněž svědky důležitého rozvoje kontroly zbrojení, procesu, jemuž je aliance naprosto oddána. Úloha aliance v tomto pozitivním rozvoji byla podepřena celkovým přizpůsobením jejího přístupu k bezpečnosti a jejích procedur a struktur. V posledních deseti letech se ovšem také objevil celý komplex nových rizik euroatlantického míru a stability, včetně útlaku, etnických konfliktů, hospodářských katastrof, kolapsů politických řádů a šíření zbraní hromadného ničení.
4. Aliance musí hrát nepostradatelnou úlohu při konsolidaci a uchovávání pozitivních změn minulých let a musí čelit nynějším i budoucím bezpečnostním výzvám. Její úkoly jsou proto náročné. Musí zajistit společné bezpečnostní zájmy v situaci další, často nepředvídatelné změny. Musí zachovat kolektivní obranu a posílit transatlantickou vazbu a zajistit rovnováhu, jež evropským spojencům umožní převzít větší odpovědnost. Musí prohloubit vztahy se svými partnery a připravit rozšíření o nové členy. Především ale si musí uchovat politickou vůli a vojenské prostředky, jež vyžaduje široká škála jejích misí.
5. Tato nová strategická koncepce bude alianci vést při plnění těchto úkolů. Vyjadřuje trvalé záměry a podstatu NATO a jeho základní bezpečnostní úkoly, identifikuje hlavní rysy nového bezpečnostního prostředí, specifikuje prvky širokého přístupu aliance k bezpečnosti a stanovuje hlavní směrnice pro další adaptaci jejích vojenských sil.
Část I - Smysl a úkoly aliance
6. Základním a trvalým smyslem NATO, jež je zakotven ve Washingtonské smlouvě, je zachovat svobodu a bezpečnost všech svých členů politickými a vojenským prostředky. Aliance, která stojí na společných hodnotách demokracie, lidských práv a vládě zákona, se od svého počátku ze všech sil snažila zabezpečit spravedlivý a trvalý mírový řád v Evropě. Bude v tom pokračovat. Dosažení tohoto cíle může být vystaveno riziku krizemi a konflikty postihujícími bezpečnost euroatlantického prostoru. Aliance proto zajišťuje nejen obranu svých členů, ale přispívá k míru a stabilitě v této oblasti.
7. Aliance ztělesňuje transatlantickou vazbu, jíž je bezpečnost Severní Ameriky trvale spojena s bezpečností Evropy. Je to praktické vyjádření účinného kolektivního úsilí členů v podpoře jejich společných zájmů.
8. Základní nosnou zásadou, na níž aliance pracuje, je společná oddanost a vzájemná spolupráce mezi svrchovanými státy v podpoře nedělitelnosti bezpečnosti všech jejích členů. Solidarita a soudržnost uvnitř aliance vyjadřovaná denní spoluprací v politických i vojenských oblastech zabezpečuje, že žádný ze spojenců nemusí v konfrontaci s hlavními bezpečnostními výzvami vynakládat své vlastní národní úsilí osamocen. Aniž by zbavovala členské státy jejich práva a povinnosti zajistit jejich svrchovanou odpovědnost v oblasti obrany, aliance jim prostřednictvím kolektivního úsilí umožňuje, aby realizovali jejich základní národní bezpečnostní cíle.
9. Vědomí rovné bezpečnosti členských zemí aliance, a to bez ohledu na jejich poměry nebo jejich národní vojenskou kapacitu, přispívá ke stabilitě v euroatlantickém prostoru. Aliance se nesnaží o tento prospěch jen pro své členy, ale usiluje o vytváření podmínek přispívajících k prohlubování partnerství, spolupráce a dialogu s ostatními, kteří sdílejí její široké politické cíle.
10. K naplnění svého základního smyslu jako aliance národů oddaná Washingtonské smlouvě a Chartě OSN NATO plní tyto základní bezpečnostní úkoly:
Bezpečnost: Vytvářet jeden z nezbytných základů pro stabilní euroatlantické prostředí, založené na zdokonalování demokratických institucí a oddanosti mírovému řešení sporů, v němž žádná země nebude zastrašovat jinou hrozbami nebo užitím síly.
Konzultace: Sloužit, jak je to zakotveno v článku 4 Washingtonské smlouvy, jako přirozené euroatlantické fórum pro konzultace spojenců v jakýchkoli otázkách týkajících se jejich životních zájmů, včetně eventuality vývoje, jež ohrožuje bezpečnost členů, a pro příslušnou koordinaci jejich úsilí v oblasti společného zájmu.
Zadržování a obrana: Zadržování a obrana před jakoukoli hrozbou agrese proti kterémukoli členu aliance, jak je to stanoveno v článku 5 a 6 Washingtonské smlouvy.
V zájmu zvýšení bezpečnosti a stability v euroatlantickém prostoru:
-Krizové štáby: Být připraven, případ od případu a při konsensu, podle článku 7 Washingtonské smlouvy přispívat k účinné prevenci konfliktů a aktivně se angažovat v krizovém managementu, včetně operací předpokládající překonání krize.
-Partnerství: Prosazovat rozšiřování partnerství, spolupráce a dialogu s ostatními zeměmi euroatlantického regiónu s cílem nastolit rostoucí transparentnost, vzájemnou důvěru a schopnost připojit se k akci aliance.
11. Při naplňování svého smyslu a hlavních bezpečnostních úkolů aliance bude i nadále respektovat legitimní bezpečnostní zájmy ostatních a usilovat o mírové řešení sporů, jak je stanoveno v Chartě OSN. Aliance bude prosazovat mírové a přátelské mezinárodní vztahy a podporovat demokratické instituce. Aliance se nepovažuje za nepřítele žádné země.
Část II Strategické perspektivy
Vyvíjející se strategické prostředí
12. Aliance operuje v prostředí nepřetržitých změn. Vývoj v posledních letech byl obecně pozitivní, avšak zůstávají nejasnosti a rizika, která mohou přerůst v akutní krize. Uvnitř tohoto vyvíjejícího se procesu NATO od konce tzv. studené války sehrává neodmyslitelnou roli v posilování euroatlantické bezpečnosti. Jeho sílící politická role, rozšířené politické a vojenské partnerství, spolupráce a dialog s dalšími zeměmi, včetně Ruska, Ukrajiny a zemí Středomoří; neustálá otevřenost k přistoupení nových členů; jeho spolupráce s dalšími mezinárodními organizacemi; jeho příkladem Balkánu doložené závazky prevence konfliktů a krizí, včetně prostřednictvím operací na podporu míru: všechno odráží jeho odhodlání formovat bezpečnostní prostředí a posílit mír a stabilitu euroatlantického regionu.
13. NATO se současně úspěšně přizpůsobilo, aby zvýšilo své schopnosti přispět k euroatlantickému míru a stabilitě. Interní reforma zahrnuje nové velitelské struktury, včetně koncepce kombinovaných společných speciálních jednotek (CJTF), vytvoření mechanismu umožňujícího povolení pro okamžité rozmístění sil odpovídajících aliančním misím a vybudování Evropské bezpečnostní a obranné identity (ESDI) uvnitř aliance.
14. Organizace spojených národů (OSN), Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Evropská unie (EU) a Západoevropská unie (ZEU) mimořádně přispěly k euroatlantické bezpečnosti a stabilitě. Vzájemně posílené organizace se staly ústředním pilířem bezpečnostního prostředí.
15. Rada bezpečnosti OSN nese primární odpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti a jako taková sehrává rozhodující roli ve prospěch bezpečnosti a stability v euroatlantickém prostoru.
16. OBSE, jako regionální mechanismus, je nejkompletnější bezpečnostní organizací v Evropě, která zahrnuje také Kanadu a Spojené státy a sehrává zásadní roli při udržování míru a stability, zvyšování bezpečnostní spolupráce, a posilování demokracie a lidských práv v Evropě. OBSE je zvláště aktivní na poli preventivní diplomacie, při prevenci konfliktů, krizí a urovnání situace po konfliktech. NATO a OBSE rozvíjejí těsnou praktickou spolupráci, zvláště ohledně mezinárodního úsilí, jehož cílem je přinést mír do bývalé Jugoslávie.
17. Evropská unie přijala důležitá rozhodnutí a dodala další impuls úsilí posílit svoji bezpečnostní a obranní dimenzi. Tento proces bude mít důsledky pro celou alianci a všichni evropští spojenci budou vtaženi do tohoto procesu, jenž vychází ze systémů vyvinutých NATO a ZEU. Budování společné zahraniční a bezpečnostní politiky zahrnuje aktuální načrtnutí společné obranné politiky. Tato politika, k níž vyzvala Amsterdamská smlouva, bude kompatabilní se společnou bezpečnostní a obrannou politikou stanovenou v rámci Washingtonské smlouvy. Důležitý krok přijatý v tomto kontextu zahrnuje začlenění úkolů ZEU stanovených v Petersbergu do smlouvy o Evropské unii a rozvoj těsnějších institučních vztahů se ZEU.
18. Jak se stanovilo v deklaraci summitu z roku 1994 a znovu potvrdilo v Berlíně 1996, aliance plně podporuje budování evropské bezpečnosti a obranné identity uvnitř aliance poskytnutím svých zdrojů a kapacit pro operace vedené ZEU. Dosud aliance a ZEU rozvinuly těsné vztahy a zavedly klíčové prvky ESDI, jak to bylo domluveno v Berlíně. V souvislosti s cílem posílit mír a stabilitu v Evropě a dále je rozšířit, evropští spojenci posilují svou akceschopnost, včetně zvyšování svých vojenských kapacit. Zvýšení odpovědností a kapacit evropských spojenců s přihlédnutím k bezpečnosti a obranyschopnosti zvyšují bezpečnostní prostředí aliance.
19. Stabilita, transparentnost, předpovídatelnost, nižší úroveň stavu zbraní a ověřování, které může být prováděno dohodami o kontrole zbraní a o jejich nešíření, podporují politické a vojenské úsilí NATO o dosažení jeho strategických cílů. Spojenci sehrávají významnou roli v důležitém naplnění úkolů na tomto poli. Toto zahrnuje zvýšenou stabilitu vytvořenou dohodou CFE, hlubší redukci jaderných zbraní prosazovanou smlouvami START, podepsání smlouvy o úplném zákazu testů, neomezenou a bezpodmínečnou smlouvu o zákazu šíření jaderných zbraní a přistoupení Běloruska, Kazachstánu a Ukrajiny jako nejaderných států k této smlouvě a vstup konvence o chemických zbraních v platnost. Ottawská konvence zakazující protipěchotní miny a podobné dohody významně přispívají ke zmírňování lidských utrpení. Jsou vítanými vyhlídkami pro další pokrok v kontrole zbraní, pro kontrolu konvenčních zbraní a s ohledem na jaderné, chemické a biologické zbraně.
Bezpečnostní výzvy a rizika
20. Nehledě na pozitivní vývoj strategického prostředí a fakt, že rozsáhlá konvenční agrese proti alianci je vysoce nepravděpodobná, možnost takovéto hrozby se v dlouhodobé perspektivě objevuje. Bezpečnost aliance zůstává vystavena rozsáhlé škále vojenských a nevojenských rizik, jež mohou působit v mnoha směrech a často jsou těžko předvídatelná. Tato rizika zahrnují nejistotu a nestabilitu uvnitř a kolem euroatlantické oblasti a možnost regionálních krizí na periferii aliance, které by se mohly rychle rozšířit. Některé země uvnitř a kolem euroatlantické oblasti čelí vážným hospodářským, sociálním a politickým problémům. Etnická a náboženská rivalita, územní spory, neadekvátní nebo neúspěšné úsilí o reformy, porušování lidských práv a rozpad států může vést k lokální nebo regionální nestabilitě. Výsledek napětí může vést ke krizím, které postihnou euroatlantickou stabilitu, k lidskému trpění a ozbrojeným konfliktům. Tyto konflikty mohou poškodit bezpečnost aliance rozšířením do sousedních zemí, včetně států NATO, nebo mnohou rovněž poškodit bezpečnost dalších států.
21. Existence silných jaderných sil mimo alianci rovněž vytváří důležitý faktor, s nimž aliance musí počítat, pokud bezpečnost a stabilita v euroatlantickém regionu mají být zachovány.
22. Šíření jaderných, biologických a chemických zbraní a jejich nosičů je předmětem vážného znepokojení. Přes vítání pokroku v posílení mezinárodního režimu nešíření, hlavní výzvy ohledně šíření zůstávají. Aliance zjistila, že šíření může existovat navzdory úsilí o jeho prevenci a může vytvářet přímou vojenskou hrozbu obyvatelům aliance, jejímu území a silám. Některé státy, včetně těch na okraji NATO a v dalších regionech, prodávají, osvojily si, nebo se pokoušejí si osvojit jaderné, biologické a chemické zbraně a jejich nosiče. Komodity a technologie, které by mohly být využity k výrobě těchto zbraní hromadného ničení a jejich nosičů se stávají více dostupné, protože odhalování a prevence ilegálního obchodu s těmito materiály a know-how je nadále obtížná. Neoficiální struktury prokazují potenciál vyrábět a používat některé z těchto zbraní.
23. Globální šíření technologie, jež může být využita k výrobě zbraní, může vyústit ve vyšší možnosti sofistikovaných vojenských kapacit, umožňujících vývoj vysoce kvalitních útočných a obranných protileteckých, pozemních a námořních systémů, naváděných střel a dalších vyspělých zbraní. Kromě toho oficiální a neoficiální struktury se mohou pokusit zneužít vzrůstající důvěry aliance v informační systémy prostřednictvím informačních operací určených k narušení těchto systémů. Mohou se pokusit využít strategie tohoto druhu k překonání převahy NATO v tradiční výzbroji.
24. Jakýkoli útok na území spojenců z jakéhokoli směru bude pokryt články 5 a 6 Washingtonské smlouvy. Ať už tak nebo onak, bezpečnost aliance musí vzít v potaz globální kontext. Bezpečnostní zájmy aliance mohou být poškozeny dalšími riziky rozličné povahy, včetně teroristických činů, sabotáží a organizovaného zločinu a přerušením přílivu životně důležitých zdrojů. Nekontrolovaný pohyb velkého počtu lidí, především v důsledku ozbrojených konfliktů, může také vytvářet problémy pro bezpečnost a stabilitu aliance. Uvnitř aliance existuje příslušný mechanismus pro konzultaci mezi spojenci podle článku 4 Washingtonské smlouvy, jež zahrnuje koordinaci jejich úsilí, včetně jejich odpovědnosti vůči rizikům tohoto druhu.
Část III - Přístup k bezpečnosti ve 21. století
25. Aliance se zaměřuje na široký přístup k bezpečnosti, který vedle nepostradatelného obranného rozměru uznává důležitost politických, ekonomických, sociálních a ekologických faktorů. Tento široký přístup tvoří základ pro to, aby aliance účinně splnila své základní bezpečnostní úkoly a uspěla v rostoucím úsilí rozvinout účinnou spolupráci s ostatními evropskými a euroatlantickými organizacemi, jakož i se Spojenými národy. Naším kolektivním cílem je vybudovat evropskou bezpečnostní strukturu, v níž by se příspěvek aliance k bezpečnosti a ke stabilitě v euroatlantické oblasti a příspěvek těchto dalších mezinárodních organizací vzájemně doplňovaly a posilovaly, a to jak při prohlubování vztahů mezi euroatlantickými zeměmi, tak při zvládání krizí. NATO zůstává základním fórem pro konzultace mezi spojenci a fórem pro dohodu ohledně politik týkajících se bezpečnostních a obranných závazků jeho členů, které vyplývají z Washingtonské smlouvy.
26. Aliance se snaží udržet mír a posílit euroatlantickou bezpečnost a stabilitu: zachováním transatlantického spojení; udržováním účinných vojenských kapacit dostatečných pro odstrašení a obranu a pro splnění celé palety jejích misí; rozvojem evropské bezpečnostní a obranné identity v rámci aliance; celkovou schopností úspěšně čelit krizím; svou pokračující otevřeností k přijímání nových členů; pokračující snahou o partnerství, spolupráci a dialog s dalšími státy jakožto součásti jejího kooperativního přístupu k euroatlantické bezpečnosti, včetně oblasti kontroly výzbroje a odzbrojení.
Transatlantické spojení
27. NATO se zaměřuje na silné a dynamické partnerství mezi Evropou a Severní Amerikou při podpoře hodnot a zájmů, jež sdílejí. Bezpečnost Evropy a Severní Ameriky je nedílná. Tudíž, lpění aliance na nepostradatelném transatlantickém spojení a na kolektivní obraně jejích členů je základem její věrohodnosti a bezpečnosti a stability euroatlantické oblasti.
Udržování vojenských schopností aliance
28. Udržování odpovídající vojenské schopnosti a jasná připravenost ke kolektivnímu jednání při společné obraně zůstávají středem bezpečnostních cílů aliance. Takováto schopnost zůstává společně s politickou solidaritou jádrem schopnosti aliance zabránit jakýmkoli pokusům o vynucování nebo zastrašování a zaručit, aby vojenská agrese namířená proti alianci nikdy nemohla být vnímána jako nějaká alternativa s vyhlídkou na úspěch.
29. Vojenské schopnosti účinné v celé škále předvídatelných okolností jsou rovněž základem schopnosti aliance přispět k předcházení konfliktům a ke zvládání krizí prostřednictvím operací, které nevycházejí z krizových reakcí článku 5. Tyto mise mohou být velmi náročné a mohou být přídavkem k týmž politickým a vojenským hodnotám, jako jsou soudržnost, multinacionální výcvik a rozsáhlé včasné plánování, které jsou zásadní v situacích, jež předvídá článek 5. Jelikož mohou vyvolat zvláštní nároky, budou upravovány obecným komplexem struktur a procedur Aliance.
Evropská bezpečnostní a obranná identita
30. Aliance, která je základem kolektivní obrany svých členů a jejímž prostřednictvím budou sledovány společné bezpečnostní cíle, kdekoli to bude možné, zůstává oddána vyrovnanému a dynamickému transatlantickému partnerství. Evropští spojenci učinili rozhodnutí, která jim umožňují převzít na sebe větší odpovědnost v oblasti bezpečnosti a obrany v zájmu upevnění míru a stability v euroatlantické oblasti a tím i bezpečnosti všech spojenců. Na základě rozhodnutí, přijatých aliancí v Berlíně 1966 a následně, bude evropská bezpečnostní a obranná identita nadále rozvíjena v rámci NATO. Tento proces bude vyžadovat úzkou spolupráci mezi NATO a ZEU a, bude-li to potřebné, Evropskou unií. To umožní všem evropským spojencům promyšleněji a účinněji přispívat k misím a aktivitám aliance, jakožto výrazům naší sdílené zodpovědnosti; posílí to transatlantické partnerství; pomůže to evropským spojencům jednat samostatně podle potřeby prostřednictvím připravenosti aliance učinit, případ od případu a na základě konsensu, svá zařízení a kapacity využitelnými pro operace, do nichž aliance není zapojena vojensky a které jsou pod politickou kontrolou a strategickým vedením ZEU nebo někoho jiného dohodnutého, berouc v úvahu plnou účast všech evropských spojenců, jestliže se tak rozhodli.
Předcházení konfliktům a zvládání krizí
31. Při sledování politiky udržování míru, předcházení válkám a zvyšování bezpečnosti a stability a jako cíl svých základních bezpečnostních úkolů se NATO bude snažit, ve spolupráci s dalšími organizacemi, předcházet konfliktům nebo, pokud by krize již nastala, přispívat k jejímu účinnému překonání, a to v souladu s mezinárodním právem, včetně možnosti vést operace, jež jsou odpovědí na krizi a nejsou upraveny článkem 5. Připravenost aliance provádět takovéto operace podporuje širší cíl, jímž je posilování a rozšiřování stability, a často zahrnuje účast partnerů NATO. NATO připomíná svou nabídku, učiněnou v roce 1994 v Bruselu, podpořit případ od případu na základě vlastních procedur mírotvorné a jiné operace pod záštitou Rady bezpečnosti OSN nebo v rámci odpovědnosti OBSE, včetně možnosti využít zdroje a odborné znalosti a schopnosti. V této souvislosti NATO připomíná svá následná rozhodnutí týkající se protikrizových operací na Balkáně. S ohledem na solidaritu a soudržnost, jež jsou pro Alianci nezbytné, zůstane účast na jakékoli takové operaci nebo misi předmětem rozhodování členských států v souladu s národními ústavami.
32. NATO plně využije partnerství, spolupráce, dialogu a svých spojení s dalšími organizacemi k tomu, aby pomohlo k předcházení krizím a, pokud již nastanou, k jejich co nejrychlejšímu zmírnění. Promyšlený přístup k překonávání krizí, stejně jako jakékoli použití síly aliancí, bude od politických činitelů aliance vyžadovat, aby zvolili a koordinovali odpovídající reakce z palety jak politických, tak vojenských opatření a aby prováděli úzkou politickou kontrolu na všech stupních.
Partnerství, spolupráce a dialog
33. Aliance je prostřednictvím svého aktivního pokračování v partnerství, spolupráci a dialogu kladnou silou při prosazování bezpečnosti a stability napříč euroatlantickou oblastí. Úsilím a otevřeností chce aliance uchovat mír, podporovat a prosazovat demokracii, přispívat k prosperitě a rozvoji a chovat skutečné partnerství s a mezi všemi demokratickými euroatlantickými zeměmi. Cíl zastřešovat bezpečnost všech nikoho nevylučuje a pomáhá překonávat rozdíly a spory, které by mohly vést k nestabilitě a konfliktu.
34. Euroatlantická rada partnerství (EAPC) zůstane platformou pro veškeré aspekty spolupráce NATO s partnery. Nabízí rozšířený politický rozměr pro konzultace i spolupráci. Jednání EAPC vytvářejí větší průhlednost a důvěru mezi jejími členy v bezpečnostních otázkách a přispívají k předcházení konfliktům a řízení krizí a rozvoji praktické spolupráce, včetně naléhavých civilních otázek a záležitostí životního prostředí a vědy.
35. Partnerství pro mír je hlavním mechanismem pro vytváření praktických bezpečnostních vztahů mezi aliancí a jejími partnery a pro zvýšení interoperability mezi partnery a NATO. Prostřednictvím podrobných programů, které odrážejí individuální schopnosti a zájmy partnerů, směřují aliance a partneři k průhlednosti národního obranného plánování a rozpočtu, demokratické kontrole obranných sil, připravenosti pro civilní katastrofy a další naléhavé případy a rozvoji schopnosti pracovat společně, včetně v NATO řízených operací Partnerství pro mír. Aliance hodlá zvýšit roli, jakou partneři hrají při rozhodování a plánování Partnerství pro mír, a učinit Partnerství pro mír operativnější. NATO se zavázalo konzultovat s každým aktivním členem Partnerství pro mír, pokud se tento partner bude cítit, že je přímo ohrožena jeho územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost.
36. Rusko hraje v euroatlantické bezpečnosti unikátní roli. V rámci Ustavujícího aktu o vztazích, spolupráci a bezpečnosti mezi NATO a Ruskem se NATO a Rusko vzájemně zavázaly rozvíjet své vztahy na základě společných zájmů, reciprocitě a průhlednosti s cílem dosáhnout trvalého a komplexního míru v euroatlatnickém prostoru, který bude založen na principech demokracie a bezpečnostní spolupráce. NATO a Rusko se dohodly dát konkrétní podobu svému závazku budovat stabilní, mírovou a nerozdělenou Evropu. Silné, stabilní a vytrvalé partnerství mezi NATO Ruskem je zásadní pro dosažení trvalé stability v euroatlantické oblasti.
37. Ukrajina zaujímá v bezpečnostním euroatlantickém prostoru zvláštní místo a je významným a hodnotným partnerem při prosazování stability a společných demokratických hodnost. NATO se zavázalo k dalšímu posílení svého partnerství s Ukrajinou na základě charty NATO-Ukrajina, včetně politických konzultací o věcech společného zájmu a široké praktické spolupráce. Aliance dále podporuje ukrajinskou samostatnost a nezávislost, územní celistvost, demokratický rozvoj, ekonomickou prosperitu a její status nejaderného státu jako klíčové faktory stability ve střední a východní Evropě a v Evropě jako celku.
38. Středozemí je oblast zvláštního zájmu aliance. Bezpečnost v Evropě je úzce svázána s bezpečností a stabilitou Středomoří. Proces středozemního dialogu je nedílnou součástí vstřícnosti NATO k bezpečnosti. Je základem pro budování důvěry, prosazování průhlednosti a spolupráce v oblasti. Posiluje a je posilován dalším mezinárodním úsilím. Aliance se zavazuje postupně rozvíjet politickou, civilní a vojenskou podobu dialogu s cílem dosáhnout užší spolupráce s partnery a jejich aktivnějšího zapojení.
Rozšiřování
39. Aliance zůstává otevřena novým členům podle Článku 10 Washingtonské dohody. Počítá s tím, že v nadcházejících letech pozve další národy, které si to budou přát a které budou s to plnit odpovědnosti a povinnosti členství. NATO se domnívá, že zahrnutí těchto národů by sloužila politickým a strategickým zájmům aliance, posílila její efektivitu soudržnost a podpořila evropské bezpečnosti a stabilitě. Za tímto účelem NATO zřídilo program činností na pomoc kandidujících zemí v jejich přípravách na případné budoucí členství, a to v kontextu své širší spolupráce s nimi. V úvahu bude připadat každá evropská demokratická země, jejíž vstup bude splňovat cíle Washingtonské dohody.
Zbrojní kontrola, odzbrojení a nešíření zbraní
40. Politika aliance v podpoře zbrojní kontroly, odzbrojení a nešíření zbraní bude hrát dále hlavní roli při dosahování bezpečnostních cílů aliance. Spojenci usilují o zajištění bezpečnosti a stability na co možná nejmenší úrovni sil s ohledem na schopnost aliance zajistit kolektivní obranu a plnit veškeré úkoly svých misí. Aliance bude dále zajišťovat - jako důležitou část svého širokého přístupu k bezpečnosti -, že obranná a zbrojní kontrola, odzbrojení a nešíření zbraní zůstanou v souladu. Aliance bude dále aktivně přispívat k rozvoji dohod o zbrojní kontrole, odzbrojení a nešíření zbraní, stejně jako opatření vytvářejícím důvěru a bezpečnost. Spojenci berou vážně své role v prosazování širší, srozumitelnější a kontrolovatelnější mezinárodní zbrojní kontrole a odzbrojovacím procesu. Aliance zvýší své politické úsilí ke snížení nebezpečí pramenící ze šíření zbraní hromadného ničení. Hlavním cílem aliance a jejích členů v oblasti nešíření zbraní je předejít šíření stávajícího arzenálu nebo, pokud se tak již stane, to zvrátit diplomatickými prostředky. Aliance přikládá velký význam další platnosti a plnému uplatnění všemi stranami Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, která je zásadní součástí při zajišťování stability euroatlantického prostoru.
Část IV - Směrnice pro jednotky aliance
Principy strategie aliance
41. Aliance si udrží nezbytnou vojenskou kapacitu k vykonávání misí NATO v plném rozsahu. Principy solidarity a strategické jednoty mezi členy zůstávají prvořadé pro všechny akce aliance. Jednotky aliance musí zajistit vojenskou účinnost NATO a svobodu akce. Bezpečnost všech spojenců je nedělitelná: útok na jednoho člena je útokem na všechny. S ohledem na kolektivní obranu v případech obsažených v Článku 5 Washingtonské smlouvy musí být spojené vojenské oddíly aliance schopné odrazit jakoukoli agresi. V případě, že k útoku přece dojde, zastavit postup útočníka co nejdřív, a zajistit politickou nezávislost a územní celistvost členských států. Členové musejí být připraveni přispívat k prevenci konfliktů a řešit krize, jež nespadají pod Článek 5. Jednotky NATO mají klíčovou roli při posilování spolupráce a porozumění s partnerskými státy NATO a dalšími zeměmi a mají zejména pomoci partnerským zemím připravit se k potenciální účasti na aliancí vedených operacích Partnerství pro mír. Tak mají jednotky přispívat k míru, k udržení obecných bezpečnostních zájmů členů aliance a udržení bezpečnosti a stability euroatlantické oblasti. Budou bránit používání nekonvenčních zbraní a přispějí tak k úsilí aliance předejít šíření těchto zbraní.
42. Dosažení cílů aliance závisí na odpovídajícím rozdělení rolí, rizika a odpovědnosti, stejně jako výhod společné obrany. Pro evropskou bezpečnost, která je nedělitelně spjatá s bezpečností Severní Ameriky, zůstává stěžejní přítomnost amerických konvenčních a jaderných jednotek v Evropě. Severoameričtí spojenci přispívají alianci vojenskými silami použitelnými pro akce aliance, širší účastí na mezinárodnímu míru a bezpečnosti a tím, že na území Severní Ameriky poskytují unikátní možnosti k výcviku. S rozvojem Evropské obranné a bezpečnostní identity (ESCI) v rámci aliance se bude zvyšovat podíl evropských členů na společné obraně, mezinárodním míru a stabilitě s tím, že vzniknou mnohonárodní formace.
43. Princip kolektivního úsilí o obranu aliance je začleněn do praktických opatření, jež alianci umožňují těžit z výhod kolektivní obrany na poli politickém, vojenském i na poli zdrojů informací. Zabrání také návratu obranné politiky na pole jednotlivých států a při tom neohrozí svrchovanost členských zemí. Tento princip umožňuje silám NATO plnit krizové úkoly v situacích, jež nezahrnuje Článek 5, a vytváří nezbytné podmínky pro jednotnou odpověď aliance na všechny možné eventuality. Principy jsou založeny na konzultacích, integrované vojenské struktuře a dohodách o spolupráci. Hlavními rysy jsou: kolektivní vojenské plánování; společné financování; společné plánování operací; vytváření mnohonárodnostních jednotek, velitelství a velení; propojený systém letecké obrany; vyvážení rolí a odpovědnosti mezi jednotlivými členy; pobyt a rozmístění jednotek mimo území mateřského státu, pokud to bude nutné; opatření včetně plánování krizových zásahů; společné zásady a postupy výzbroje, výcviku a logistiky; aplikace společných doktrín a výcviku, pokud to bude vhodné; infrastruktura, výzbroj a logistické operace. Pro zajištění spolupráce a společného úsilí v otázkách euroatlantické bezpečnosti je důležité zapojení partnerských zemí NATO nebo v odpovídajících oblastech vytvoření podobného režimu pro ně.
44. Důležitou roli při dosažení a udržení nezbytných finančních prostředků aliance bude využívání mnohonárodnostních příspěvků včetně vojenského rozpočtu a Bezpečnostního investičního programu NATO. O tom, jak budou tyto zdroje řízeny, rozhodnou potřeby aliance tak, jak budou vznikat.
45. Aliance podporuje v rámci NATO další rozvoj ESDI, která by byla schopna připravit patřičné fondy a kapacitu pro operace jež budou probíhat pod politickou a strategickou kontrolou Západoevropské unie či jak bude jinak dohodnuto.
46. K obraně míru a k tomu, aby se předešlo válce nebo jakémukoli druhu konfliktu, bude aliance v dohledné budoucnosti v Evropě udržovat odpovídající počet jaderných a konvenčních vojenských základen, které budou podle potřeby modernizovány. Vzhledem k rozsahu rizika, s nímž se může setkat, musí si aliance udržet nezbytné síly k účinné obraně a k tomu, aby mohla provést rozsáhlou řadu konvenčních akcí. Pouze konvenční síly samotné nemohou zaručit účinnou obranu. Jaderné zbraně jsou jedinou možností jak postihnout riziko nevypočitatelné a nepřijatelné akce proti alianci. Proto zůstávají k udržení míru nezbytné.
Postoj jednotek aliance
Mise vojenských sil aliance
47. Přednostní rolí vojenských sil aliance je ochrana míru a zajištění územní celistvosti, politické nezávislosti a bezpečnosti členských států. Proto musejí být jednotky aliance schopny zadržet agresora a účinně ubránit, udržet nebo obnovit územní celistvost států NATO a v případě konfliktu rychle ukončit válku a přinutit útočníka, aby přehodnotil svá rozhodnutí, skončil útok a ustoupil. Jednotky NATO si musí zachovat schopnost kolektivní obrany i ve chvíli, kdy budou provádět účinnou intervenci v rámci krize, jež nespadá pod Článek 5.
48. Udržení bezpečnosti a stability euroatlantické oblasti je klíčové. Důležitý cíl aliance a jejích jednotek je předcházet rizikům tím, že budou včas zasahovat v potenciálních krizích. V případě krize, která by mohla ohrozit euroatlantickou stabilitu a bezpečnost členů aliance, mohou být jednotky aliance povolány ke krizovému zásahu. Mohou být také povolány k účasti na udržení mezinárodního míru a bezpečnosti v rámci podpory jiných mezinárodních organizací či k doplnění a posile politických akcí v rámci bezpečnostní akce v širokém slova smyslu.
49. Při účasti na řešení krizí za pomocí vojenských operací budou muset jednotky aliance řešit komplexní rizika, situace a požadavky včetně humanitárních krizí. Některé ze situací, které nenáleží pod Článek 5 mohou být stejně náročné jako kolektivní obranné mise. K tomu, aby bylo možné zajistit účinnou vojenskou akci i podpůrnou operaci, je třeba zajistit dobře vycvičené a vyzbrojené jednotky, které budou patřičně připraveny a budou dostatečně silné. Aliance by měla být připravena podpořit, na základě oddělitelných, ale nikoli oddělených sil, operace, které se budou odehrávat pod politickou kontrolou a strategickým vedením buď Západoevropské unie, nebo jak bude jinak dohodnuto. Potenciální spolupráce s partnerskými zeměmi NATO a dalšími státy, které nejsou členy aliance, při operacích NATO stejně jako možnost společných operací s Ruskem budou dalšími přínosnými prvky příspěvku NATO k řešení krizí ohrožujících euroatlantickou bezpečnost.
50. Vojenské síly aliance rovněž přispívají k podpořestability v euroatlantické oblasti svou účastí v kontaktech mezi armádami i v kooperačních aktivitách a cvičeních v rámci Partnerství pro mír, jakož i v aktivitách, jež mají prohloubit vztahy NATO s Ruskem, Ukrajinou a zeměmi Středozemního dialogu. Přispívají ke stabilitě a porozumění účastí v aktivitách, jež vytvářejí důvěru, včetně těch, které zvyšují transparentnost a zlepšují komunikaci, i účastí v ověřování dohod o kontrole zbrojení a v humanitárním odstraňování min. Klíčové oblasti konzultací a spolupráce by mohly mimo jiné zahrnovat: výcvik a cvičení, interoperabilitu, vztahy armády a civilní sféry, vývoj koncepce a doktríny, plánování obrany, řešení krizí, otázky šíření jaderných zbraní, spolupráce při vyzbrojování, jakož i účast v operačním plánování a v operacích.
Směrnice pro přístup aliance k použití síly
51. Aby aliance realizovala základní bezpečnostní úkoly a principy své strategie, musí být síly aliance nadále přizpůsobovány, aby umožnily účinně vyhovět požadavkům celé škály misí aliance a reagovat na budoucí výzvy. Přístup spojeneckých sil, zakládající se na síle různých národních obranných struktur, se bude řídit směrnicemi uvedenými v dalších odstavcích.
52. Velikost, připravenost, dostupnost a rozmístění vojenských sil aliance bude odrážet jejich zodpovědnost za kolektivní obranu a vedení operací reagujících na krize, někdy v krátké lhůtě, daleko od domácích základen, včetně operací mimo území spojenců. Charakteristiky sil aliance budou rovněž odrážet ustanovení příslušných dohod o kontrole zbrojení. Síly aliance musejí patřičnou sílou a kapacitou odstrašovat a odrážet útoky proti jakémukoli spojenci. Musejí být interoperabilní a mít patřičné doktríny a technologie. Musejí být udržovány ve stavu patřičné pohotovosti a mobility a musejí být schopny vojenského úspěchu v široké škále složitých spojených a kombinovaných operací, jež mohou rovněž zahrnovat partnery a další nečlenské státy.
53. To jmenovitě znamená:
a. že celková velikost spojeneckých sil bude udržována na nejnižších úrovních odpovídajících požadavkům kolektivní obrany a jiných misí aliance; budou rovněž udržovány v patřičné a odstupňované pohotovosti;
b. že geografická distribuce sil v dobách míru zaručí dostatečnou vojenskou přítomnost na území aliance, včetně rozmístění sil mimo domácí území a vody a dohodnutého rozmísťování sil, kdy a kde je to nezbytné. Bude třeba vzít v úvahu regionální a zejména geostrategické úvahy uvnitř aliance, protože nestability u hranic NATO by mohly vést ke krizím nebo ke konfliktům vyžadujícím vojenskou reakci aliance, jíž by mohly předcházet jen krátké doby varování;
c. že velitelská struktura NATO bude schopna převzít kontrolu nad celou škálou vojenských misí aliance, včetně použití mobilních kombinovaných či spojených štábů a štábů Kombinovaných společných speciálních jednotek (CJTF), aby velela a kontrolovala mnohonárodní a multiservisní síly. Bude rovněž schopna podporovat operace politicky kontrolované a strategicky řízené buď Západoevropskou unií (ZEU), nebo jak bude jinak dohodnuto, a vést krizové operace NATO podle článku 5 s partnery a s jinými zeměmi, jež se mohou zúčastnit;
d. že aliance bude celkově, v krátké i dlouhé perspektivě a pro celou škálu svých misí, požadovat základní operační schopnosti, jako schopnost účinného zásahu; schopnost rozmístění a mobility; odolnost sil a infrastruktury; obrannou schopnost, včetně logistiky a rotace sil. Pro rozvoj těchto schopností k jejich plnému potenciálu pro mnohonárodní operace budou důležité interoperabilita, včetně lidského faktoru, využívání patřičných vyspělých technologií, udržování informační převahy při vojenských operacích a nasazení vysoce kvalifikovaného personálu se širokým spektrem dovedností. Dostatečné kapacity v oblasti velení, kontroly a komunikací, stejně jako zpravodajství a pozorování budou sloužit jako nezbytný posilovací faktor pro síly;
e. že omezená, ale vojensky významná část pozemních, leteckých a námořních bude kdykoliv schopna reagovat tak rychle, jak bude nezbytné, na širokou škálu eventualit, včetně náhlého útoku na jakéhokoli spojence. Velký počet prvků sil bude dostupný na odpovídajících stupních pohotovosti, aby podpořil dlouhotrvající operace, ať již na území aliance nebo mimo ně, včetně rotace rozmístěných sil. Tyto síly musí mít jako celek dostatečnou kvalitu, početnost a připravenost přispět k odstrašování a k obraně proti omezeným útokům na alianci;
f. že aliance musí být schopna vytvářet větší síly, jak v reakci na zásadní změny v bezpečnostním prostředí, tak pro omezené požadavky, posilováním, mobilizací rezerv nebo přestavbou sil, pokud to bude potřebné. Tato schopnost musí být úměrná potenciálním hrozbám pro bezpečnost aliance, včetně potenciálního dlouhodobého vývoje. Musí brát rovněž v úvahu možnost podstatných zlepšení v připravenosti a schopnostech vojenských sil u hranic aliance. Schopnosti včasného posílení a doplnění zásob v rámci Evropy či v transatlantickém měřítku bude mít nadále zásadní význam, z čehož bude plynout velká potřeba rozmístitelnosti, mobility a pružnosti;
g. že odpovídající struktury a postupy sil, včetně těch, jež poskytují schopnost rychle a selektivně utvářet, rozmísťovat a soustřeďovat síly, jsou nezbytné pro umožnění uměřené, pružné a včasné reakce, jež má snížit a přitlumit napětí. Tyto struktury musejí být v době míru pravidelně procvičovány;
h. že obranná pozice aliance musí být schopna patřičně a účinně čelit rizikům spojeným s šířením zbraní NBC a s prostředky jejich dodávání, jež rovněž představují potenciální hrozbu pro obyvatelstvo, území a síly spojenců. Je zapotřebí vyvážená směs sil, schopností reakce a posílených obranných zařízení;
i. že síly a infrastruktura aliance musejí být chráněny proti teroristickým útokům;
54. Je nezbytné, aby se vojenské síly aliance vyznačovalydůvěryhodnou schopností, pokud jde o plnění spojeneckých misí v celém rozsahu. Tento požadavek má důsledky pro složení sil, úroveň bojových složek a vybavení; připravenost, použitelnost a odolnost; výcvik a cvičení; možnost nasazení a použití; a také pro budování ozbrojených sil a možnost jejich mobilizace. Cílem by mělo být dosažení optimální rovnováhy mezi vysokou připraveností sil schopných zahájit podle potřeby rychle a okamžitě kolektivní obranu a odvetné operace nevyplývající z článku 5; síly na odstrašující úrovni nižší pohotovosti k zajištění souhrnu úkolů nezbytných ke kolektivní obraně, k rotaci sil na podporu operací jako odpověď na krize, nebo pro další posílení v konkrétním regionu; a v dlouhodobém budování a posilování schopnosti pro krajní případ - byť velmi vzdálený - scénáře rozsáhlých operací kolektivní obrany. Podstatná část spojeneckých sil bude schopna plnit více než jeden z těchto úkolů.
55. Síly aliance budou strukturovány tak, aby odrážely mnohonárodní a společný charakter spojeneckých misí. Základní úkoly budou zahrnovat kontrolu, ochranu a obranu území; zajištění nerušeného využívání mořských, vzdušných a pozemních spojů; kontrolu moře a ochranu rozmisťování spojeneckých námořních odstrašujících sil; vedení nezávislých a kombinovaných vzdušných operací; zajištění bezpečného vzdušného prostoru a účinné rozšíření vzdušné obrany; pozorování, výzvědnou činnost, průzkum a elektronické vedení války; strategickou přepravu; a zajištění účinných a pružných velitelských a kontrolních zařízení včetně přemístitelných kombinovaných a společných velitelství.
56. Postoj aliance v oblasti obrany vůči nebezpečí a možným hrozbám šíření jaderných, biologických a chemických (NBC) zbraní a jejich nosičů se musí dál zlepšit, včetně práce na raketové obraně. Vzhledem k tomu, že síly NATO mohou být vyzvány k operacím mimo hranice NATO, schopnost čelit nebezpečí šíření se musí vyznačovat pružností, mobilitou, rychlou rozmístitelností a odolností. Politická linie výuky, plánování, výcviku a cvičení musí rovněž připravit alianci k odstrašení a k obraně proti použití zbraní NBC. Cílem je postupovat tak, aby se zmenšila operační zranitelnost vojenských sil NATO při udržení jejich pružnosti a účinnosti, a to navzdory přítomnosti, hrozbě či použití NBC zbraní.
57. Strategie aliance nezahrnuje schopnost vedení chemické nebo biologické války. Spojenci podporují všeobecné přistoupení k příslušným odzbrojovacím systémům. I přesto, že bude dosaženo dalšího pokroku v oblasti zákazu chemických a biologických zbraní, obezřetnost v oblasti obrany zůstává zásadní.
58. Přes všeobecné snižování počtu ozbrojených sil a omezování zdrojů zůstane pro dosažení spojeneckých misí životně důležitá schopnost úzké spolupráce. Z tohoto hlediska je stěžejní uspořádání kolektivní obrany aliance, v němž, pokud jde o ty, kterých se týká, hraje klíčovou úlohu integrovaná vojenská struktura. Různé prameny obranného plánování NATO musejí být účinně koordinovány, a to na takových úrovních, aby zajistily připravenost sil a podpůrné struktury pro plnění celého spektra jejich úkolů. Výměna informací mezi spojenci ohledně plánovaní jejich ozbrojených sil přispěje k zajištění dostupnosti kapacit nezbytných ke splnění těchto úkolů. Konzultace v případě důležitých změn v národních obranných plánech mají rovněž klíčový význam. Spolupráce při rozvíjení nových operačních konceptů bude nezbytná jako odpověď na další bezpečnostní výzvy. Podrobné praktické plány, které byly vypracovány jako součást Evropské obranné a bezpečnostní identity (ESDI) v rámci aliance, přispívají k úzké spolupráci mezi spojenci, aniž by docházelo k nežádoucí duplicitě úkolů a kapacit.
59. Schopnost pružně odpovědět na případné nečekané události a přitom dokázat vést účinné mise staví před alianci požadavek dostatečných logistických kapacit, včetně kapacit dopravních, zdravotnického zázemí a zásob pro efektivní nasazení a udržení všech druhů sil. Standardizace urychlí spolupráci a nákladovou efektivitu při zajišťování logistické podpory všech spojeneckých sil. Podporování a udržení operací vně území aliance, s chabou či žádnou podporou obyvatelstva dané země, bude znamenat mimořádné výzvy, pokud jde o logistiku. Schopnost vybudovat větší, odpovídajícím způsobem vybavené a vycvičené síly, včas a na takové úrovni, aby byly schopny plnit alianční mise v plném rozsahu, bude rovněž tvořit základní předpoklad pro řešení krizí a obranných úkolů. Bude to zahrnovat schopnost posílit jakoukoli rizikovou oblast a nastolit mnohonárodní přítomnost tam, kde a kdy to bude nutné. Ozbrojené síly různého druhu a na různé úrovni připravenosti budou schopny k pružnému využití jak pro posilování ve vnitroevropském, tak v transatlantickém měřítku. To bude vyžadovat kontrolu komunikačních spojů a odpovídající podporu a provádění dohodnutých cvičení.
60. Součinnost mezi silami aliance a civilním sektorem(vládním i nevládním), v němž tyto síly působí, je rozhodující pro úspěch operací. Spolupráce mezi civilním a vojenským sektorem je navzájem spjatá: vojenské prostředky jsou stále více požadovány na pomoc civilním orgánům a současně podpora vojenských operací ze strany civilního sektoru je důležitá pro podporu logistickou, komunikační a zdravotnickou i pro veřejné záležitosti. Spolupráce mezi vojenskými jednotkami aliance a civilními orgány bude proto nadále zásadní.
61. Schopnost aliance uskutečňovat plný rozsah svých misí bude stále více záviset na mnohonárodních silách, na plnění národních závazků spojenců vůči NATO. Tyto síly, které jsou použitelné v plném rozsahu misí aliance, demonstrují odhodlanost aliance zůstat nadále věrohodnou kolektivní obranou, zvýšit svou soudržnost, posílit transatlantické partnerství a evropskou bezpečnostní a obrannou identitu (ESDI) v alianci. Mnohonárodní síly, především ty, které mohou být rychle rozmístěny v zájmu kolektivní obrany nebo v operacích reagujících na krize mimo článek 5, posilují solidaritu. Mohou také zajistit rozmístění výkonnějších formacím, které tak nemusejí být využity jen v čistě národním měřítku, čímž pomáhají zefektivnit využití skrovných obranných zdrojů. To může zahrnovat vysoce integrovaný a mnohonárodní přístup ke specifickým úkolům a funkcím, který vyplývá z koncepce Kombinovaných společných speciálních jednotek (CJTF). Efektivní mnohonárodní formace a další úpravy zahrnující partnery budou významné pro mírové operace. V zájmu plného využití potenciálu nabízeného mnohonárodními formacemi je velmi důležité zlepšit součinnost mezi spojenci a zajistit dostatečný výcvik a cvičení.
Charakteristika jaderných sil
62. Základní účel jaderných sil spojenců je politický: zachovat mír a zabránit nátlaku a jakékoli válce. Tyto síly budou nadále plnit zásadní úlohu v tom, že vnesou nejistotu do mysli každého agresora ohledně toho, jak spojenci zareagují na vojenskou agresi. Tyto síly také demonstrují, že žádná agrese není rozumnou volbou. Nejvyšší zárukou bezpečnosti spojenců jsou strategické jaderné síly aliance, zejména síly Spojených států; nezávislé jaderné síly Spojeného království a Francie, které hrají vlastní odstrašující roli, přispívají i k celkové odstrašující síle a k bezpečnosti spojenců.
63. Věrohodné jaderné postavení aliance a demonstrace solidarity a společného odhodlání zabránit válce nadále vyžadují rozsáhlou účast evropských spojenců zapojených do plánování kolektivní obrany v jaderné oblasti; v mírové době je tato obrana založena na jaderných silách na jejich území a na velitelském, kontrolním a konzultačním uspořádání. Jaderné síly na základnách v Evropě, podléhající NATO, jsou důležitým politickým a vojenským spojením mezi evropskými a severoamerickými členy aliance. Aliance proto adekvátní jaderné síly v Evropě zachová. Tyto síly musejí mít potřebné charakteristiky a náležitou pružnost a životnost, aby byly přijímány jako věrohodný a účinný článek strategie spojenců v preventivní válce. Budou udržovány na minimální úrovni dostačující k zachování míru a stability.
64. Spojenci berou v úvahu, že s radikálními změnami bezpečnostní situace, včetně snížené úrovně konvenčních sil v Evropě a zvýšené doby reakce, se výrazně zlepšila schopnost NATO utlumit krizi diplomatickými či jinými prostředky nebo v případě nutnosti zahájit úspěšnou konvenční obranu. Okolnosti, za nichž by mohli uvažovat o jakémkoli použití jaderných zbraní, jsou proto mimořádně vzdálené. Od roku 1991 spojenci podnikli sérii kroků, které obrážejí bezpečnostní situaci po studené válce. Zahrnují dramatickou redukci typů a počtů substrategických sil NATO, včetně vyřazení všeho jaderného dělostřelectva a jaderných střel krátkého dosahu odpalovaných ze země, dále podstatné uvolnění pohotovostních kritérií pro jaderné síly a ukončení pevných plánů jaderných kontingentů v mírové době. Jaderné síly NATO už dávno nesměřují proti žádné zemi. Nicméně NATO si zachová - na minimální úrovni odpovídající běžné bezpečnostní situaci - příslušné substrategické síly na základnách v Evropě, které budou zajišťovat základní spojení se strategickými jadernými silami a posilovat transatlantické spojení. Budou se skládat z duálního výkonného letectva a malého počtu britských bojových hlavic Trident. Substrategické jaderné zbraně však nebudou rozmístěny za normálních okolností na povrchových plavidlech a útočných ponorkách.
65. Jelikož Severoatlantická aliance vstupuje do svého šestého desetiletí, musí být připravena dostát výzvám a možnostem nového století. Strategická koncepce potvrzuje trvalý smysl aliance a vytyčuje její základní bezpečnostní úkoly. Umožňuje, aby transformované NATO přispívalo k vytváření bezpečnostního prostředí podporou bezpečnosti a stability, k čemuž slouží společné úsilí o demokracii a mírové řešení sporů. Aliance se bude řídit strategickou koncepcí v bezpečnostní a obranné politice, ve svých operačních konceptech, v postavení svých konvenčních a jaderných sil a v uspořádání své kolektivní obrany a bude revidována s ohledem na utváření bezpečnostní situace. V nejistém světě zůstává zachována potřeba účinné obrany, avšak - potvrzujíc tento závazek - bude aliance nadále plně využívat každé příležitosti k tomu, aby pomohla vytvářet nerozdělený kontinent prosazováním a podporováním vize jednotné a svobodné Evropy.
