O tom, zda je stížnost manželů Zehnalových přijatelná pro další řízení, by mohl štrasburský soud rozhodnout za dva až tři týdny, tvrdí právnička Eva Hubálková, která u soudu působí.
Podle ní evropský tribunál pro lidská práva dosud takový případ neřešil. Podobala se mu pouze stížnost italského vozíčkáře, který byl nespokojený s tím, že se během dovolené nemohl dostat na pláž. V tomto případě však soud zamítl, že by byl porušen článek osm o právu na respektování soukromého života, neboť případ byl příliš vzdálen jeho každodennímu životu.
"Předmětem stížnosti je skutečný stav, nikoli zákon," uvedla Hubálková ke stížnosti, která se k evropskému soudu dostala už v listopadu 1998.
Pokud soud uzná stížnost Zehnalových za přijatelnou, dá se jeho rozhodnutí očekávat za tři až šest měsíců. Hubálková nechtěla odhadovat, jaká je šance na přijetí této stížnosti.
"Vždycky je padesátiprocentní naděje," řekla právnička. V případě, že dá Evropský soud pro lidská práva Zehnalovým za pravdu, dají se zřejmě očekávat žaloby dalších postižených.
Dva vozíčkáři podali žalobu na stát
Stát žalují dva přerovští vozíčkáři. Roky se marně domáhali nápravy, žádali úřady, aby se chovaly, jak mají, a český soud, aby se jich zastal. Neuspěli.
A z čeho konkrétně manželé Zehnalovi stát obviňují? Od roku 1994 musí všechny nově zkolaudované stavby veřejného významu umožňovat bezbariérový přístup. Realita je jiná. Zehnalovi podrobně zdokumentovali situaci v Přerově a od úřadů požadovali nápravu. Neuspěli, a tak se obrátili na soud.
"Máme informace, že se stavební zákon úplně nedodržuje. Ale konkrétní příklady vám říci nedokážu," přiznává Eva Hašková z ministerstva pro místní rozvoj. Ve Štrasburku bude s vládním zmocněncem Aloisem Dvořákem zastupovat Česko. "Je to rarita. Případ, jaký tu ještě nebyl, aby postižení občané podali stížnost u evropského soudu na stát," dodává Dvořák.
Výsledek sporu může mít vliv na situaci vozíčkářů v celé republice. Přerov se totiž výrazně neliší od jiných měst. Co přesně by prohra pro stát znamenala, ale není jasné. Zehnalovi požadují odškodné. Pokud uspějí, mohou stejnou žalobu podat další tisíce poškozených. Zástupci státu neskrývají obavy. "Vzali to důkladně. Všechny stavby vyfotografovali a podrobně zdokumentovali," řekla Eva Hašková.
Změní žaloba české úředníky?
Je spor důkazem, že český stát diskriminuje vozíčkáře? Odpověď není jednoduchá. Jisté je, že tato země přijala ve vztahu k handicapovaným zákony, které se příliš neliší od norem běžných ve vyspělém světě. S jejich dodržováním je to horší.
Bezmocní vozíčkáři musejí mnohdy v dešti a sněhu zůstat stát před úřady, než se dočkají pomoci. Běžné záležitosti, které ostatní lidé vyřizují za několik minut, jsou pro tělesně postižené téměř neřešitelnými problémy. Obtížný přístup mají ve většině případů i do dopravních prostředků.
"Když člověku prší za krk a má podepisovat nějaké doklady, není to vůbec nic příjemného," říká vozíčkář Tomáš Tšpon z Přerova. Bezbariérová úprava ve městě dodnes chybí na okresním úřadě, v mnoha obchodech, nebo třeba v budově soudu či městské policie.
Manželé Zehnalovi, kteří zmíněnou žalobu k mezinárodnímu soudu podali, zdokumentovali jen v Přerově více než dvě stovky bezbariérově neupravených budov. "Nemyslím si, že by u nás byli postižení diskriminováni," brání stát vedoucí přerovského stavebního úřadu Jiří Just. "Jsme biti za to, co se u nás čtyřicet let zanedbávalo," dodává místostarosta města Jiří Pavelka.
V západní Evropě začaly úřady masově budovat bezbariérové přístupy už v šedesátých a sedmdesátých letech. V Česku však tuto problematiku podrobně řeší až zákon a vyhláška z roku 1994. Na budovy otevřené před tímto datem se zmíněné normy nevztahují.
"Bezbariérový přístup musí mít všechny nové či zrekonstruované budovy veřejného významu, které nyní procházejí kolaudací," vysvětluje situaci Eva Hašková z ministerstva pro místní rozvoj. Mezi stavby veřejného významu zákon zahrnuje veškeré státní úřady, soudy, banky, zdravotnická zařízení, ale i hotely nebo benzinové pumpy.
"Pokud tam cesta pro vozíčkáře není, nesmí stavební úřad kolaudaci vydat," říká Hašková. V praxi však existuje mnoho výjimek. Bezbariérovou úpravu například nedoporučí památkáři. Podle Haškové musí každý takový případ stavební úřad podrobně zdůvodnit. U některých staveb nejsou důvody bránící speciálním úpravám příliš přesvědčivé.
Jiří Just z přerovského stavebního úřadu přiznává, že v některých případech měli manželé Zehnalovi ve své žalobě pravdu. "Některé jimi napadené kolaudace jsme už zrušili. To ale neznamená, že dáváme žalobě za pravdu," řekl Just.
Vozíčkářů se částečně zastává právník vládního výboru pro zdravotně postižené Pavel Ptáčník. "Situace se lepší. Pod to, že při stavebních úpravách bylo vždy dodrženo hledisko bezbariérovosti, bych se ale nepodepsal," říká.
Obecně se k problémům tělesně postižených lépe staví významné úřady ve větších městech a velké soukromé firmy, například banky. Čím menší město, tím méně možností vozíčkáři mají. Vládní zmocněnec pro spor u evropského soudu se domnívá, že kritika je vůči Přerovu moc tvrdá. "Myslím si, že ve srovnání s dalšími městy na postižené myslí hodně," soudí Alois Dvořák.
Odpovídat na otázku, co může spor před Evropským soudem přinést lidem v České republice, je v tuto chvíli předčasné. Vytrvalost manželů Zehnalových však už teď přinesla výsledky. Připouští to i vedoucí přerovského stavebního úřadu: úředníci podle něho začali na postižené brát větší ohledy. "Právní vědomí na úřadě v tomto směru vzrostlo. Stížnosti tak přinesly i hodně pozitivního," říká Jiří Just.
