Přesněji, dary sociální demokracie. U obyvatelstva chce vyvolat podivný dojem, že socialisté mají spousty nějakých svých peněz, s jejichž pomocí konají v regionech dobrodiní mamutích rozměrů.
Když si za starých časů, kdy ještě neplatil "nový styl", vyjel Klaus vládním automobilem na politický mítink, spustila veřejnost pochybovačnou kampaň, zda smí, či nesmí státní funkcionář používat státní auto pro svůj politický podnik.
"Nový styl" se rozmáchl, místo jednoho služebního auta nasadil do boje hned celý státní rozpočet. Peníze všech. V patnácti miliardách Praze je zakleto pár korunek každého z nás - budiž tedy i nám Praha vděčna. Za zkoumání by stálo, proč vláda přiděluje ty miliardy právě dnes? Neměla to učinit již dávno? A jsou skutečně na místě? Komu potřebnějšímu je uškubla?
Bylo toto její přerozdělování rozumné, nebo odůvodněné jen předvolebním vychloubáním? Vláda je však mazanější. Rozdané peníze nikomu neuškubla. Nemusela, protože rozdané peníze zatím neexistují. Vytvoří je příštím rozpočtem příští vláda a příští parlament.
Věc se děje v rovině slibů, které bude plnit někdo jiný. Vláda věří, že sladkou odměnu za své dárky slízne sociální demokracie teď, zatímco s plněním božských slibů se trápit nebude. To je mazané. Z toho však plyne, že socialisté s účastí v příští vládě už nepočítají. Asi do ní už nechtějí.
Jejich vládní sestava jezdí po republice a všude zlomyslně nasazuje svým nástupcům do kožichu dračí vajíčka. Ale běda, kdyby do příští vlády šla. Chytila by se do tenat svých vlastních velkolepých slibů. A to by jí asi nepřál ani zavilý odpůrce.
Ale dosti žertů: postup vlády je nejen neslušný, nýbrž také nebezpečný. Vláda si plete stranu a stát. Hledí, aby ten stát straně sloužil. Běda nám. Příjemci vládních slibů by si měli promnout oči.
