Každý výbuch teroru vyvolává ostražitost. Lidé vidí (pochopitelně) v každé odložené tašce výbušninu.
Vlády zase chtějí ukázat, že chrání své občany.
Po 11. září vypukla antraxová panika. Policejní zakuklenci v protiradioaktivních oděvech vyjížděli k rozsypanému cukru.
Zdálo se, že každý bílý prášek nese s sebou smrt.
Po tragédii, jaká zasáhla New York a Washington a nedávno Londýn, se nikdo nemůže divit.
S bojem proti teroru nemají takové návaly zvýšené pozornosti nic společného. Fundamentalisté vedou válku proti Západu podle předem připraveného plánu. Počkají, až pozornost ochabne, a udeří. Londýn ukazuje, že ani kvalitní tajné služby proti nim nic nezmohou.
Působí to sice beznadějně, ale Západ nemůže vzdorovat teroristům účinněji než tak, jak to dělá Izrael a jak za Brity řekla královna: Nedonutí nás, abychom změnili svůj způsob života. Taková obrana funguje skoro dokonale.
Má jedinou slabinu.
Jednoho dne zas něco vybuchne.