Sto tisíc podpisů proti rodinnému lékaři

Novinkou v českém zdravotnictví se má stát rodinný lékař, který by se mohl starat o děti i dospělé. Pediatři, kteří dnes mají na děti monopol, bijí na poplach. Varují, žezměna přinese nižší kvalitu péče. Mají však strach i z toho, že jim konkurence ubere pacienty.

Zástupci dětských lékařů v pátek doručili parlamentu protestní petici, pod niž v ordinacích sesbírali sto deset tisíc podpisů. Rodiče se měli podepsat pod prohlášení, že "nesouhlasí se záměry ministerstva zdravotnictví, které by mohly vést k výraznému omezení či dokonce zrušení dnešních ambulancí pediatrů".

Rodiče, zcela logicky, podepisovali. "Když přijde maminka s nemocným dítětem - a lékař jí napřed dá něco podepsat, která to neudělá?" ptá se jedna z matek, Lída Olšáková z Prahy. Sama by nicméně rodinného lékaře jako možnost volby uvítala.

Poslanci se rozdělili na dva tábory. Členové ČSSD hájí ministryni Marii Součkovou,  opozice je proti ní. Předsedkyně zdravotního výboru Milada Emmerová (ČSSD) uvedla, že ministerstvo pediatry rušit nechce a že otázka v petici tedy nezní správně. "Jde o to, aby v odlehlých či horských oblastech, kde je málo dětí i dospělých, mohli rodinní lékaři pracovat jako dětští i dospělí praktici zároveň."

Její stranický kolega Jaroslav Krákora dodal: "Petice je dost zavádějící, protože se v návrhu o žádném rušení nemluví." V boji za pediatry se naopak angažuje poslanec Milan Cabrnoch (ODS), který chystá pozměňovací návrh.

Právě jeho žena Hana Cabrnochová stojí v čele Odborné pediatrické společnosti a je jednou z iniciátorek petice. Poslanec v tom však nevidí problém. "Mám se snad rozvést?" reaguje a zároveň tvrdí, že otázku v petici ani nečetl.

Podle Emmerové ale poslanci vnímají, že Cabrnoch je v celé věci zapojen i díky ženě. Na druhé straně ani Milada Emmerová není jednoznačnou zastánkyní rodinného lékaře - podle ní by měl své opodstatnění opravdu jen "v těch horách".

"Žádný lékař se nedokáže starat jak o novorozence, tak i o staré lidi," tvrdí Emmerová. Místopředseda Sdružení dětských lékařů Milan Kudyn netají, že jde i o existenční obavy: "Kdyby se mohl po krátkém kurzu o děti starat i lékař pro dospělé, přetáhne pediatrům pacienty a ti mohou zkrachovat."

Zatímco pediatři argumentují skvělými výsledky péče o děti v současném systému, lékař pro dospělé Bohumil Seifert tvrdí, že nezná studii, která by porovnávala vliv modelu rodinného lékaře na zdravotní stav dětí. Rodinný lékař dnes se všemi svými výhodami i nevýhodami funguje v osmnácti evropských zemích.

Řekla bych nahlas ano. Ale kolegové by po mně plivali, bojí se lékařka. Chce tu vůbec někdo rodinné lékaře? Tak se nedávno otázal místopředseda Sdružení praktických dětských lékařů Milan Kudyn.

Čtenářská linka MF DNES ukázala, že ano. Jenom jich zřejmě nejsou statisíce jako těch, kteří pediatrům podepsali jejich protestní petice. O tom, v jak emotivní a nevěcné atmosféře se o možnosti vzniku rodinných lékařů debatuje, svědčil hned první telefonát dětské lékařky z Moravy.

Jako jeden z mála pediatrů vznik rodinného doktora (tedy konkurenčního oboru) podporuje ale v žádném případě si nepřála být v novinách uvedena jménem. "Neměla bych klid, kolegové by na mě plivali," svěřila se.

"Trápí mě, když nemohu ošetřit mladou maminku s nemocným děckem, která má rovněž horečku. Ona si takhle musí jít sednout ještě do ordinace svého lékaře pro dospělé, samozřejmě s tím dítětem," argumentovala.

Podobně když při návštěvách objíždí vesnice, stane se, že v jedné rodině onemocní dospělý i dítě. "Musí tam tedy dva lékaři. To je racionální?" Protestní petice se jí nelíbí.

"Nedávali jsme ji tu rodičům podepsat, ta otázka byla zavádějící. A umíte si představit, jak se lidé bojí lékaři něco nepodepsat." Pro rodinného lékaře jako možnost volby byla i Jana Novotná z Prahy.

"Mám lékařku, jež si udělala obě specializace. Jsem spokojená, zná celou naši rodinu. Ale takových je třicet v zemi. Ti tolik ohlasů pod petici neseženou." 

Ne. Podtrženo: ne
Jiní volající naopak měli za to, že rodinný lékař je cesta zpět. "Můj strýc tak pracoval za války a dlouho po ní na Vysočině. O domácnost se mu starala hospodyně, on celé dny jezdil po rodinách.

Ale tenhle model je už dávno překonaný," říká Richard Zemánek z Kyjova.
Dana Vítková z Plzně byla rezolutní: "Ne, podtrženo ne. Nechci, aby děti chodily do čekáren, kde jsou i staří nemocní. Děti chtějí svého lékaře, který jim rozumí."

Simona Brymová z Brna uvažovala: "Rodinný lékař by byl možná fantastický, ale mám sestru v Itálii a tam rodinný lékař předepisuje stejné léky dospělému i dítěti. Od třinácti let by to možná nevadilo, ale o miminka by se rodinný doktor starat neměl." 

Devatenáct. A co potom?
A konečně jsou tací, kteří v navrženém modelu vidí výhody i nevýhody.

Zkušenostmi ze zahraničí argumentovala i Zuzana Davidová z Prahy: "Znám rodinné lékaře z Německa, je to v zásadě dobrá myšlenka, ale tam je jiná kultura, žádné narvané čekárny. Myslím, že to nelze najednou našroubovat na české zdravotnictví, jehož úplně jiný model se budoval padesát let. Ale na druhé straně i nám tu vadilo, když syn v 19 letech musel povinně opustit výborného pediatra a přejít ke školní lékařce, která ho vůbec neznala."

Lucie Bisová z Brna kvůli tomu dodnes lékaře nemá: "V první chvíli jsem si říkala, že rodinný lékař je hloupost, že nechci, aby se mé děti v čekárně dohadovaly se starými lidmi, kdo půjde dřív na řadu, ale sama jsem musela v devatenácti odejít od svého lékaře a do svých pětadvaceti jsem si jiného nenašla."