Pro nákup superzbraní zvedli svorně ruku lidovci, sociální demokraté a kupodivu i komunisté (možná jim opravdu záleží na tom, abychom byli co nejlépe chráněni před americkým bombardováním). Občanští demokraté s Unií svobody jsou ostře proti. Že by se jim nechtělo podpořit naše americké spojence ve válce s osou zla?
Argumenty pro nákup stíhaček a proti němu byly už sepsány a přemlety, parlamentní diskuse nemohla přinést nic nového. Hlavní pro: moderní letadla potřebujeme, bez nich je armáda bezbranná jako dítě. Hlavní proti: je to v současné době drahý přepych. Jako by si rodina, které padá dům na hlavu, koupila místo cihel a tašek nejnovější model mercedesu.
Pro i proti jsou pravdivá. Politik může buď váhat jako Buridanův osel mezi kupkami sena, nebo si hodit korunou. Zemanova vláda udělala to druhé a rozhodla se letadla koupit. Problém tedy není v tom, co udělala, ale jak to udělala. Vybrala švédsko-britské konsorcium jako dodavatele v soutěži, z níž všichni ostatní odstoupili. Měli totiž zato, že výsledek výběrového řízení je předem jasný.
Miloš Zeman se zaštiťuje takzvanými offsetovými programy. Konsorcium slibuje přitáhnout do republiky zahraniční investice. Ekonomičtí odborníci tomu nevěří. Podle nich se budou dodavatelé chlubit jen investicemi, které by stejně přišly.
Navíc vláda prosazuje s plnou váhou nákup před volbami, aniž by se dohodla s opozicí. Vystavuje se tedy podezření, že sociálním demokratům jde spíše o vliv a peníze spojené s tak ohromnou zakázkou než o bezpečnostní zájmy země.
Jak se zdá, komunisty přesvědčili o tom, že by na obojím mohli mít nějaký podíl. Stíhačky tak budou nasazeny mnohem dříve než sestrojeny. Vzlétnou v předvolebním boji. Můžeme hořet pro "top gun" jako Tom Cruise ve známém filmu, přesto bychom v této bitvě měli držet palce zákopovým krysám. Stíhačky zakoupené za takto zamotaných okolností se mohou proměnit v časované pumy.
