Na konkrétní otázku odpovědělo 18 procent respondentů, že se cítí být velmi šťastní, a 72 procent respondentů, že jsou celkem šťastní. Například v roce 1991 bylo velmi šťastných 7 procent respondentů a 71 procent respondentů celkem šťastných.
Pocit štěstí vědci srovnali i mezi jednotlivými regiony a věkovými skupinami. Mladá populace je nejšťastnější na Moravě. Zatímco v Praze se za velmi šťastné označilo pouze 14 procent lidí, na Moravě to byl dvojnásobek. O něco šťastnější jsou na Moravě také senioři, jejichž hodnoty jsou však napříč regiony srovnatelné.
Celkový pocit štěstí podle pohlaví, věku, vzdělání, velikosti obce a regionu
„Je to dobrá zpráva o české společnosti, která se tak z tohoto hlediska řadí k podobně subjektivně šťastným zemím, jako je Norsko, Francie, země Beneluxu nebo Švýcarsko, které vykázaly při podobném měření v roce 2008 obdobné hodnoty,“ okomentoval výsledky průzkumu Ladislav Rabušic, vedoucí Ústavu populačních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, jež hodnoty a postoje v České republice zkoumal.
Jste šťastní?
Češi jsou méně tolerantní, nedůvěřují si ani mezi sebou
V jiných ohledech se objevují negativní trendy, roste například netolerance mezi lidmi. V posledním sběru dat výzkumníci zaznamenali výrazné zvýšení netolerance vůči zástupcům etnických a náboženských menšin.
„Česká společnost byla během několika generací rychle zbavena zkušenosti s jinakostí. Přesto i dlouho po sametové revoluci nebyl podíl odmítavých postojů převažující a trend v 90. letech vypadal nadějně. Teprve v roce 2008 a zejména v poslední vlně výzkumu vidíme změnu. Výrazně negativní postoje jsme nezachytili, dokud se agendou části politického spektra nestaly takzvaný islámský terorismus (po roce 2001) a migrace (výrazněji po roce 2015),“ komentoval výstupy sociolog Petr Fučík.
Graf: Které ze skupin lidí byste nechtěl(a) mít za sousedy?
Ze získaných informací plyne to, že Češi jsou nejen čím dál méně tolerantní vůči lidem odlišných ras a vyznání, ale ještě méně než dříve si důvěřují také mezi sebou. Na otázku, zda je možné lidem důvěřovat, odpovědělo kladně jen 23 procent oslovených, což je nejméně za dobu provádění výzkumu.
„Ve srovnání se západními demokraciemi je to značně nižší podíl. Příčinu je třeba hledat v jistém rozjitřeném klimatu na podzim roku 2017, které bylo způsobeno intenzivní volební kampaní, obviňováním představitelů hnutí ANO ze zneužití dotací na Čapí hnízdo, hlasitou mobilizací některých představitelů politických stran proti ‚nebezpečí z imigrace‘ a houstnoucí atmosférou na sociálních sítích,“ vysvětlil Rabušic.
V otázkách rodinného života jsou Češi smířlivější
Řada otázek ve výzkumu se věnuje postojům k různým formám rodinného života, partnerského soužití a měnícím se rolím mužů a žen. V této oblasti patří Češi naopak k velmi tolerantním. Například kladné odpovědi na otázku „Chce-li žena dítě, ale chce je vychovávat sama a žít bez muže, schvalujete to, nebo ne?“ rostly od roku 1991 z 28 na současných 50 procent.
Výzkum také jako první reprezentativně zachytil postoje k porozvodovým uspořádáním péče o děti: střídavou péči považuje za lepší variantu 51 procent ze všech dotázaných mužů a 31 ze všech dotázaných žen.
Všechna zmíněná témata jsou jen malým výsekem toho, co lze v nové publikaci dohledat (PDF ke stažení zde). Pro samotné vědce je její vydání spíš začátek práce, protože data budou podrobovat ještě dalšímu zkoumání a dávat je do vzájemné souvislosti.
