Radiomagnetofon tehdy vlastnilo jen 18 procent rodin, které se mohly považovat za nadstandardně vybavené domácnosti.
Statistici poslali do historie kromě radiomagnetofonu i rozhlasový přijímač. Ne že by z domácností postupně mizel, ale proto, že jich má každý několik, byť zabudovaných v hi-fi věžích, a rádio tak už nic nevypovídá o životní úrovni. Ta se teď bude měřit za pomoci jiné moderní techniky: mimo jiné sušiček prádla.
"Uvažovali jsme chvíli i o dalším přístroji – o indukčních sporácích, ale pak jsme je zavrhli. Přece jen jde vývoj tak rychle dopředu, že za chvíli bude moderní zase jiný sporák," říká Jaromír Kalmus z Českého statistického úřadu.
Tak schválně: dokázali byste sečíst, kolik domácích spotřebičů a přístrojů máte? Pračka, lednička, hi-fi věž, televizor, počítač, DVD... A chcete-li být "in", tak máte taky myčku či sušičku prádla.
Myčku měl před deseti lety jen málokdo, většina ji považovala za nedostižný luxus. Dnes stojí v každé páté rodině. Za chvíli se bez ní zřejmě nikdo neobejde.
Novou módou je teď sušička. Všimli si toho i statistici, takže při výzkumu vybavení českých domácností už se lidí ptají právě na tento spotřebič. Avšak zatím nic moc: přístroj slouží jen ve dvou procentech českých domácností.
Změnily se i jiné otázky. Před deseti lety se do statistiky vůbec nedostal mobil, výzkumníci se místo něj zajímali o počty splachovacích záchodů. To měl být doklad životní úrovně.
"Když něco vlastní 99 procent domácností, tak nemá smysl se na to ptát, je to standard. Podobně jsme škrtli i elektřinu," říká Jaromír Kalmus z Českého statistického úřadu. Dvě procenta domácností EU však splachovací záchod nemají.
Pevná linka jen na internet
Jaký je vlastně klíč, podle kterého statistici posílají přístroje do historie? Dá se to ukázat na příběhu černobílé televize.
Ta už statistiky také nezajímá: když naposledy zjišťovali, kolik domácností ji vlastní, ukázalo se, že jde o osm procent lidí. A to přesto, že na počátku 90. let měly černobílou televizi celé tři čtvrtiny lidí. Dnes je víc než čímkoliv jiným odrazem toho, že některé rodiny se nechtějí rozloučit s věcí, která ještě jakž takž funguje, a tak stojí v kuchyni a dosluhuje coby "zábava pro ženu, ať má nač koukat při vaření".
Brzy už zřejmě nikdo nebude počítat, kolik domácností má video. To tiše mizí převálcováno DVD přehrávačem.
A taky pevná linka: bez té se ještě před deseti lety neobešly téměř tři čtvrtiny domácností a dnes si ji ponechává jen třetina lidí – a to často jen kvůli internetovému připojení.
K samotnému volání linku nepotřebujeme, telefonujeme z mobilů. Tak rychle se ještě žádnému přístroji nepodařilo probojovat do všech domácností.
A v rodinách bývá hned několik přístrojů, takže na sto domácností připadá 181 mobilních telefonů. Milujeme je tak, že dvanáct procent lidí přiznává, že telefon zvedli i při sexu.
A propos – počítač... Ještě před pěti lety jej mělo jen 38 procent domácností. Dnes jej má bezmála 60 procent.
Úspora času? Mýtus
Všechny jmenované spotřebiče by nám měly zdánlivě ušetřit čas. Jenže ono to tak být nemusí. Centrum pro výzkum veřejného mínění spočítalo, že ženy tráví prací v domácnosti v průměru čtyři hodiny denně. Přitom před více než třemi desítkami let, přesněji v roce 1972, to bylo pět hodin a dvacet minut.
To není tak velká úspora času na to, že se už na počátku devadesátých let masově rozšířily například automatické pračky a v kuchyních se objevila spousta nových přístrojů, namátkou rychlovarné konvice, kávovary či mikrovlnné trouby.
"Není divu: přístroje pomohou uspořit čas, ale někdo je obsluhovat musí," říká socioložka Jiřina Šiklová. "Že přístroje pomáhají, je stejná hloupost, jako když zaměstnavatel řekne dělníkům, že přiveze nové stroje, které usnadní práci. To sice ano, ale už nemluví o tom, že to taky zvýší výkony," dodává.
Ženy se pak snaží zvládnout o to víc práce, místo aby šly na kosmetiku. To raději pečou chleba v další moderní novince – domácí pekárně, zatímco myčka a sušička vrčí.
Mimochodem – muži tráví prací doma jen dvě hodiny. "Dokud oba partneři pracovali vedle sebe na poli, nikdo neřešil, co je víc – jestli podojit krávy, nebo zorat pole," říká Šiklová. "Jenže v devatenáctém století muži začali odcházet za prací a vraceli se s penězi. Ženy si zvykly, že jsou to ony, kdo musí obstarat domácnost. A tak si také samy mohou za to, že i přes moderní techniku tráví prací v domácnosti tolik času."
