A výsledek? Historická celnice působí jako žena prazvláštního zevnějšku, která v sobě skrývá překvapivě krásnou duši. Neboť o interiérech, na rozdíl od pohledu zvnějšku, se hovořilo jen v superlativech. "Je to neuvěřitelně ošklivé. Interiéry ne, ty jsou krásně nasvícené, skleněné, je to zajímavé. Ale ta dvě podlaží přistavěná na střechu - s tím se nemohu smířit. Z estetického hlediska to pro nás není žádná konkurence," vyjádřil se švýcarský podnikatel Sebastian Pawlowski, jehož společnost si pronajala a zrekonstruovala nedaleký Slovanský dům.
"Mně se to líbí. Nic to nepředstírá a nic to nezakrývá. I vzduchotechnika je nezakrytá, netváří se jako něco jiného, než je. Nese to punc doby, v níž to vzniklo," obdivoval rekonstrukci místostarosta první městské části Vladimír Vihan.
| Z historie budovy: Klasicistní budova Staré celnice na náměstí Republiky byla postavena v roce 1860 jako celní sklad pro finanční úřady umístěné v tehdejších přilehlých palácových budovách. Později sloužila skutečně jako celnice - proclívaly se tu dopisy. Budova byla proto spojena vlečkou s nedalekým Masarykovým nádražím, odkud se proclená pošta rozvážela. Za minulého režimu byla Stará celnice využita jako sklad Poštovní novinové služby. Po slavnostním otevření rekonstruovaná budova poprvé ve své téměř stopadesátileté historii plně slouží veřejnosti. Bývalá celnice se přeměnila v exkluzivní nákupní centrum. Je zde restaurace, kavárna, jazzový klub, kanceláře a obchody. Půdorys objektu ve tvaru písmene U zůstal zachován, stejně jako v přízemí křížové klenby s opukovými pilíři a kamenné portály při vstupu do budovy. Raritou je rekonstruovaný spinadlový strop v půdní vestavbě. |
V celém objektu není ani jeden jezdící eskalátor, tak typický pro současné nákupní pasáže a centra. Místo toho jsou mezi parterem a vestavěnou skleněnou galerií s butiky klasické schody a otáčející se výtah.
Odborníci však stavbě vyčítají, že výsledek je kompromisem mezi představami architektů a požadavky památkářů. Střešní nástavba vznikla mimo jiné proto, že památkáři požadovali zachovat cenný historický krov. "Je to kontroverzní, sporná věc. Kdyby paradoxně památkáři netrvali na zachování krovu, mohl celkový výsledek dopadnout pro celnici lépe. Ale není to zas tragické díky tomu, že Střítecký a Krupauer jsou výborní architekti. Já bych raději obětoval krov. Nemusel by pak být zastavěn vnitroblok," hodnotí dílo architekt Zdeněk Lukeš, člen poradního sboru primátora.
Podle jeho mínění srovnání s vášněmi kolem Tančícího domu architektů Gehryho a Miluniče pokulhává. "To byla novostavba a kreativní záležitost. Ty emoce vznikly proto, že jsme dlouho žili v ghettu a Pražané netušili, jaký je architektonický trend ve světě. Nakonec si zvykli a nyní se už většině Tančící dům líbí," vzpomíná na dobu, kdy nejslavnější současná pražská stavba vzbuzovala v lidech záporné pocity.
Stará celnice namísto toho zůstala někde na půli cesty mezi novátorstvím a citlivou přestavbou. Památkáři se naopak domnívají, že reakce lidí budou protichůdně vyhraněné. "Bude to jako s Tančícím domem," předvídá zástupce ředitelky památkářů magistrátu Jiří Musálek.
