Od června budou slovenské deníky moci propustit polovinu novinářů a místo nich zaměstnat právníky. Podobné vtipy kolují po Slovensku od chvíle, kdy parlament schválil nový tiskový zákon. Prezident Ivan Gašparovič se pod něj má podepsat v nejbližších dnech.
Jenže v redakci největšího slovenského deníku SME až tak veselo není. Podle zákona totiž od června budou mít na "přiměřeném místě" novin příležitost vypovídat se všichni, kteří se cítí nějakým redakčním textem dotčeni. Mají na to právo, i když je informace pravdivá. Reagovat můžou, pokud jde o fakt, ne o názor.
"Tedy představte si, že napíšeme: Politik je debil. Pokud jím skutečně je, pak je to fakt, a tedy příležitost na odpověď. Pokud není debil, pak je to jen hodnotící soud a na ten se právo na odpověď nevztahuje. Když tedy někdo na toto tvrzení zareaguje, pak jen potvrdí, že je to pravda," žertuje šéfredaktor SME Matúš Kostolný.
Jedním dechem však dodává, že ještě neví, jak bude redakce řešit, když jí přijde pět odpovědí na jeden článek na titulní straně. Nejlépe tam by je totiž do tří dnů měli všechny vydat.
"Můžeme se pokusit odmítnout a riskovat pokutu, což ale může noviny úplně zlikvidovat," říká šéfredaktor listu Matúš Kostolný.
Reportér Eugen Korda se právě připravuje na debatu v pořadu Uvolněte se Jana Krause. Tiskne si dvě stránky novin – na jedné bude novinářský text o tom, že Kraus má velký nos. A v dalším vydání – s touž titulní fotkou Krause z profilu – reakce moderátora, že jeho nos není větší než nosy jiné.
Záplava neplacené inzerce
Jenže jak se všichni shodují, není to všechno taková legrace, jak vypadá. "Stránky zaplaví nevyžádaná, neplacená inzerce," říká zástupce šéfredaktora Roman Krpelan.
"Noviny zahltí podivné texty. Určitě klesne náklad, protože články nebudou psát novináři, ale naštvaní lidé, kteří budou na velkém prostoru vykládat svoji pravdu a častovat se urážkami. Jejich příspěvky navíc nesmíme redigovat, takže pokud tam někdo napíše ‚Maďaři za Dunaj‘, budeme to podle zákona muset otisknout," obává se Krpelan.
Ne všichni věří v katastrofické scénáře. "Tiskový zákon je třeba, lidé musí mít možnost se bránit. Tak budeme zase jednou číst i názory někoho jiného! No a? Teď čteme jen názory novinářů. Navíc oni mnohdy pokládají neerudované a bulvární otázky. Já ještě věřím v inteligenci lidí, že posoudí sami, s čím souhlasí a s čím ne, a udělají si názor," říká herec Jakub Rybarik.
Ale noviny mají omezený prostor a dopisů chodí do redakcí až stovky. "Pokud mi budou informace chybět, najdu si je na internetu," oponuje Rybarik. Na on-line ani na televizní zpravodajství se tiskový zákon nevztahuje.
"Původně se změny měly vztahovat i na internet, ale bylo by to příliš komplikované. A v televizi? Představte si, že by hlavní zpravodajství přerušovaly nějaké šoty s proslovy lidí a politiků," směje se Krpelan.
Umíráček tištěných médií
Slovenští novináři se bojí, že zákon je jen dalším hřebíčkem do rakve tištěných médií. "Z novin se stane nástěnka, která visí uprostřed vsi. Vedle oznámení, že přijela kapela, bude stížnost, že soused sousedovi přestřihl dráty," míní Kostolný.
"Bude to věstník politiků, mafiánů a kriminálníků a platit ho má soukromé vydavatelství. Asi pak bude zbytečné financovat noviny, které nevytváříme," říká Krpelan.
Čtenář Rybarik mu však oponuje. "Proč by právo na odpověď měli využívat jen politici? Ten zákon platí stejně i pro všechny ostatní."
Vladimír Mečiar se už nechal slyšet, že svého práva využívat bude. A Fico? "Jen za poslední tři měsíce poslal dvacet reakcí na články. Reaguje jak na vážné věci, tak i ty okrajové. Až si člověk říká, že na to jako premiér má vůbec čas!" říká Kostolný.
. Co vadí novinářůmOd června budou muset noviny tisknout reakce čtenářů i politiků na zveřejněné texty, a to i v případě, že uveřejněná zpráva je pravdivá. Čtenář může žádat nejen odpověď, ale i opravu – může se tak dožadovat zveřejnění dvou textů (dosud, když novináři udělali chybu, omluvili a opravili se ve speciální rubrice). Reakce má být uveřejněna na „přiměřeném“ místě, což si už nyní každý vysvětluje jinak (je to tatáž strana, nebo stejný sešit?). Odpověď může mít maximální délku takovou jako text, na nějž reaguje. Redakce nesmí odpověď na článek redigovat, tudíž by měla mít povinnost tisknout i urážlivé dopisy. Ve stejném vydání, kde vyšla odpověď, se redakce k tématu nesmí vyjádřit (čímž podle pozorovatelů mohou politici mimo jiné blokovat redakční práci na vlekoucích se kauzách). |
