"Velký rybník u Doks, jak se původně Máchovo jezero jmenovalo, by zřejmě nikdy nedosáhl své slávy a popularity, kdyby se do knihovny uložené v Katusicích u rodiny Krouských nedostal lístek, ve kterém Mácha pro pražského cenzora Zimmermanna vymezil místo, kde se děj jeho Máje odehrává," objasňuje historik Ladislav Smejkal z Vlastivědného muzea v České Lípě, který se Máchou a jeho vztahem ke kraji dlouhodobě zabývá.
MÁCHOVA SOCHALitoměřice tuto neděli odhalí na úpatí Mostné hory přesnou kopii Máchovy sochy z pražského Petřína. Originál vytvořil Josef Václav Myslbek a původně měla stát právě v Litoměřicích, kde Mácha zemřel. Litoměřičtí nyní využili původní Myslbekův model ze sádry, který zůstal zachovaný v Národní galerii, a nechali sochu odlít znovu. Na odlití město použilo peníze z veřejné sbírky i z prodeje bronzové sochy diktátora Stalina. |
"Mácha znal příběh otce a syna, kteří usilují o jednu ženu, zřejmě pouze z doslechu. Ale jeho popis lze nalézt v kronice města Dubé. Dočteme se v ní, že syn zahnal otce do pole, kde ho umlátil chmelovou tyčí," říká historik. Tuto událost dnes připomíná na místě vraždy socha sv. Prokopa.
Další reálií připomínající skutečnou otcovraždu je pahorek, na němž byl vrah popraven. Ten byl ovšem v roce 1867 rozhrnut při stavbě železniční tratě z Bakova nad Jizerou do České Lípy.
O odhalení tohoto místa se postaral železničář Josef Panáček (1899-1973), který příběh otcovraždy objevil ve zmíněné kronice. Jako zaměstnanec dráhy a vyznavač dějin železnice našel poté také místo popravy. Z dochovaných zápisů zjistil, že se v místě odstraněného pahorku našly lidské kosti.
K Máchovu jménu pomohl jezeru nepřímo školní inspektor
"Vztah Máchy k našemu kraji lze odvodit i ze dvou povídek: Večer na Bezdězu a Pouť krkonošská. V první se plně oddává tajemnému kouzlu zříceniny, ve druhé lze vystopovat jeho vztah ke geniu loci královského hradu a kláštera, který byl v tu dobu již dávno opuštěný," vysvětluje Ladislav Smejkal.
Velkému rybníku se začalo říkat Máchovo jezero ve dvacátých letech minulého století. Postaral se o to zřejmě nechtěně školní inspektor Josef Maštálko, který líčil, jak učitelé z Podbezdězí vodí děti k jezeru a vyprávějí jim, že se tam odehrával Máj. Jezeru se začalo říkat Severočeské moře, ale stále častěji Máchovo.
V Památníku K. H. Máchy v Doksech najdou návštěvníci mimo jiné 50 různých výtisků Máje z pozůstalosti Josefa Panáčka.
"Vystaveny jsou ale jen ty nejzajímavější. Největší, nejmenší, se vzácnými ilustracemi, v kožených vazbách nebo cenzurované vydání z druhé světové války," dodává Ladislav Smejkal.
V památníku je také socha, která podle vědců nejpřesněji zobrazuje tajemnou Máchovu podobu. Vytvořil ji akademický sochař Milan Knobloch podle odlitku Máchovy lebky (jak si představovali Máchu přední umělci si prohlédněte zde).
NOVÁ KNIHA MÁ BOŘIT MÝTY O MÁCHOVIVedoucí lidového oddělení Krajské vědecké knihovny v Liberci Marek Sekyra připravuje spolu s Kruhem autorů Liberecka knihu s názvem Máchovské mýty a omyly, která vyjde na začátku prosince. Jak vás napadlo se zabývat máchovskou tematikou? Zdálo se mi, že v řadě případů je Mácha představován způsobem typickým pro bulvár. To mně vadilo, některé mýty a omyly přetrvávají velmi dlouho, a to i přes to, že se našli seriózní autoři, kteří je vyvraceli a uváděli na pravou míru. Je to takový boj o Máchu, jaký skutečně byl. Prozraďte některý z opakujících se mýtů... Nejvíce mi vadí Máchův fiktivní dopis z Housky příteli Hindlovi z 10. srpna 1836, líčící údajný sestup do pekelné díry a následný sen pod vlivem výparů, v němž se dostává do Prahy roku 2006. Dopis napsala pro knihu Čas hradů v Čechách Františka Vrbenská, ale i přesto ho dodnes někteří milovníci tajemna prezentují jako pravý. Bohužel se v tom angažuje i samotný kastelán hradu Houska. Podobně nesmyslný je údajný Máchův milenecký vztah s jistou Annou Vrabcovou, se kterou se prý seznámil na cestě přes Hrubou Skálu. Té se podle některých dokonce narodil Máchův syn a později i dcera. Mácha také prý sepsal tajnou poslední vůli, podle níž chtěl být pochován s Annou Vrabcovou ve společném hrobě a skutečně dva roky po smrti jeho ostatky prý přivezl z Litoměřic mlynář Koliha z Turnova. Jak dlouho jste na knize pracoval a kde se bude prodávat? Asi tři roky. Původně měla vyjít jako studie v Kalmanachu 2006, ale postupně text nabýval takové délky a šířky, že by zabral polovinu stodvacetistránkového almanachu libereckých literátů. Předseda Kruhu Luboš Příhoda mi proto navrhl, abychom to vydali jako samostatnou knížku. Prodávat se bude u nás v knihovně. |
