Detektivové tvrdí, že Jana Nagyová (nyní Nečasová) měla doma šperků a kabelek za deset milionů. Za druhých deset (včetně hypoték) nakoupila byty. To je částka, kterou si nikdy nemohla vydělat. Pokud to (a další navazující obvinění) detektivové prokážou u soudu, bude s bývalou vrchní ředitelkou Sekce kabinetu předsedy vlády České republiky zle.
Zle však bude i s expremiérem Petrem Nečasem. Od menšího (i když velmi trapného) zločinu zaměstnávání vlastní milenky a obdarovávání téže tučnými odměnami postoupil by tak k zločinu velmi vážnému. Ale vyměření zločinu a trestu nechejme soudu. Krom rozměru kriminálního má taková aféra i rozměr politický. A ten se v případě premiéra dotýká všech občanů a politického směřování země.
V Grossových stopách
Ještě žádný z českých premiérů, krom socialistického Stanislava Grosse, se nepřiblížil ke zločinu tak těsně jako Nečas. Gross byl ovšem obratnější a ze všech podezření se za chápavé nepozornosti veřejného mínění vyvlékl. To mu dokonce i uznalo geniální investiční schopnosti, když jedním vrzem vydělal na burze sto milionů. Policie v ten zázrak uvěřit neměla, není to policie náboženská. Gross měl i další podivnosti v oboru policie či privatizace uhelných dolů. Z politiky však odešel bez úrazu.
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Nepřipomínáme jeho aféry, abychom zmenšili či zastřeli ty Nečasovy, ale protože jsou prostě podobné. Nečas neměl tolik dovednosti z afér vybruslit, nýbrž talent se do nich po hlavě řítit. Nyní je ve velmi ošklivé situaci, bez ohledu na ta obvinění, která veřejnost často chápe jako politickou manipulaci. A jestli má Nagyová to bohatství, které policie vypočítává, zachránila by oba jen varianta Grossova strýce s igelitkou či nějaké burzovní kouzlo. Jenže obé je vypotřebované, jiný trik na obzoru není. Na pravici padá stín hlubokého opovržení, které se týká zaslouženě mnoha jejích činů a nezaslouženě zase jiných.
Pan Čistý na pranýři
Českou republiku pravice (především ODS) vybudovala z komunistických ruin a není pravda, že je to republika spálená, rozkradená, zhroucená či jinak nicotná. Toto tvrdit je však nyní celkem bezcenné, byť lehce doložitelné. Veřejné mínění rádo generalizuje, rádo zuří a bere věci šmahem. Po tom, co jsme se už museli dozvědět o zlodějnách a neschopnosti předešlých vlád, se nikdo nemůže té zuřivosti divit. Nečas představoval pro pravici naději na kvalitní vládnutí - byl mimo podezření, měl vysokou inteligenci a dobré vládní plány.
Po třech letech vládnutí je na vrcholu opovržení. Nadějím do něj vkládaným se kdekdo vysmívá. Má už jen naději poslední: že budou všechna obvinění a obžaloby řádně vyšetřeny, dobře dokázány a spravedlivě soudem zhodnoceny. A že stejně kvalitně bude ošetřena i případná Nečasova nevina, v níž nyní asi nikdo už nevěří. To ovšem nemusí znamenat nic.
Dobrodiní spravedlivého soudu se Gross nedočkal. Osud mu určil být až do konce života postižen obviňováním a podezíráním bez možnosti očisty trestem či prokázání neviny. Gross se svým bohatstvím nad tím může mávnout rukou. Kdysi i Václav Havel v tohoto usměvavého a zdvořilého mladíčka vkládal naděje - přijdou mladí, komunismem nepoškození a kvalita politiky stoupne.
Havel se mýlil, kvalitu politiky i Gross poškodil. Vzbuzováním nadějí a velkou mírou selhání a poškození ideálů, které představovali, jsou si oba expremiéři podobní. Rozdíl je v krytí a jmění. Gross má obojí, Nečas ne.
Sociální demokracie má u soudu ještě Ratha.
Jeho případ si stojí trochu v pozadí, zatlačen září Nečasova pádu. Oba expremiéři, dva efektní vrcholy politických ledovců, symbolizují mnoho dalších čekatelů na podobný osud a představují úpadek tradičních stran. Vydělat na tom může jen nějaká nová strana, což lze názorně vidět na vzestupu hnutí ANO. ČSSD věří, že problém ledovce odstranila zavržením Grosse a předstíráním, že jeho kauza se ČSSD netýká, protože byla selháním jedince. Co udělá ODS, není zatím jasné. Křik o politizaci a kriminalizaci jí nepomůže. Pokud obě strany nepodstoupí bolestivé rozbory minulosti, žádná pořádná budoucnost už je nepotká. Nic není navěky, za rok dva můžeme mít zcela jinou politickou scénu.
Nebo také ne a jízda na tygru bude pokračovat. Jen ty figury, držící se na jeho hřbetě, budou jiné. Rozhodující budou nejen analýzy a další chování stran, ale i rozsudky soudů. Jestli vůbec budou, jestli budou věrohodné a jestli budou, jak politici rádi říkají, ale neradi slyší, padni komu padni. Anebo jestli dál budeme žít v říši odhadů, kde z temnot vyskakují kusy odposlechů, cihly zlata, igelitky strýců, kabely tet a po splnění politického kejklu zase v temnotách mizí. Ale nezapomínejte, republika je to přesto dost dobrá. Málo je na světě takových.
