Jako vězeň, nad jehož osudem úřady mávly rukou a na něhož zapomněli i jeho nejbližší.
Policisté už v roce 1958 nešťastníka zatkli za vraždu otce. Znalci ho však shledali duševně chorým, a tak pan James putoval do příslušného vězeňského ústavu. A tam jako by přestal existovat. Celá desetiletí si na něho nikdo nevzpomněl.
Když se po dlouhém čase lékaři usnesli, že pan James už je zdravý, martyrium pokračovalo. Mohl být propuštěn jen do pravomoci vězeňské služby. Ve vězení s ním ovšem mohli nějak naložit jen podle soudního příkazu. Justice si však muže nikdy nezavolala, protože jeho složka se poděla neznámo kam.
K dovršení všeho se o trápení pana Jamese nijak nezajímali ani jeho nejbližší. Věřili tomu, že se zbláznil. Na nebohého Srílančana snad zanevřeli i všichni tamní bohové. Paradoxně ho po padesáti letech spasila nemoc. Když ochořel, tak ho konečně propustili. Do podivného komplikovaného světa, o kterém nevěděl zhola nic.
"Zavražděný" otec žil
Prezident Mahinda Radžapakse věnoval panu Jamesovi v přepočtu 80 000 Kč jako drobnou náplast na jeho utrpení. Psychiatr z ústavu, v němž byl muž desetiletí držen, pak veřejnost šokoval tvrzením, že v podobném právním vakuu jsou v jeho zařízení drženi i další lidé. Jeden prý dokonce ještě déle než pan James.
A co nyní podniká pan James? Každý den chodí do polí a obhlíží okolní rýžoviště. Těší se z těch nejobyčejnějších věcí, kterých si běžní smrtelníci obvykle ani nepovšimnou. Občas je mu smutno po ztracených letech a přemítá, že je přece jen škoda, že ho z vraždy otce neusvědčili. Z vězení mohl být v takovém případě venku po nějakých patnácti dvaceti letech. Avšak takové usvědčení bylo krajně nepravděpodobné: otec totiž ještě dlouho po jeho uvěznění žil!
Pan James se narodil v Hipauwě, asi 100 kilometrů od metropole Kolombo, v rodině bohatého místního úředníka. Čekal na něj život v hojnosti. Ve dvanácti mu však spadl na hlavu kokosový ořech a jeho osud se změnil, okolí ho začalo vnímat jako blázna a podivína.
Jedné noci v roce 1958, tehdy mu bylo 34 let, prý spatřil u otcova domu v trávě kaluž krve. A pak si všiml muže s blýskajícím se nožem. Ve strachu, že otce pobodali, vzbouřil sousedy a ti zavolali policii. Ta žádnou krev nenašla a rozezlený otec, který se odkudsi vrátil, prohlásil, že syn je "bláznivý". Policisté ho zmlátili a uvěznili. A tak začala "šílená" anabáze, jež skončila až po padesáti letech.
