létě 1996 to byla senzace: Tým vědců z americké kosmické agentury NASA oznámil, že v meteoritu, který se na Zemi dostal zřejmě z Marsu, objevil fosilní zbytky života - malinkých, bakteriím podobných živočichů.
Na vlně vzniklého nadšení pak i vláda amerického prezidenta Billa Clintona, která jinak nelítostně seškrtává rozpočet NASA, podpořila kosmický výzkum Marsu uznalými slovy i ještě potřebnějšími miliardami dolarů.
Jiní vědci byli a zůstali skeptičtí.
DOBRODRUŽNÝ PŘÍBĚH METEORU
David McKay z NASA a jeho kolegové propočítali historii dvoukilového meteoritu o velikosti brambory takto: Jak nasvědčuje chemické složení jeho hmoty, pochází z Marsu. Tam do něj zhruba před třemi či čtyřmi miliardami let pronikla voda a vnesla s sebou nepatrné jednobuněčné živé organismy. Někdy před šestnácti miliony let kámen zřejmě vyrvala z povrchu jeho rodné planety srážka s kometou či asteroidem. Putoval nekonečné věky vesmírem, až asi před třinácti tisíci lety spadl do Antarktidy. Zde jej pak našla vědecká expedice a přidělila mu kódový název ALH84001.
Před pár dny přišel stejný vědecký tým s obdobnou teorií, ale o jiném meteoritu. Tenhle se jmenuje Nakhla, uložený je v londýnském Přírodovědném muzeu a pochází z většího meteoru, který 28. června 1911 explodoval nad Egyptem. I jeho chemické složení naznačuje marťanský původ. A jsou v něm malinkaté struktury, jež by mohly být fosilními mikroorganismy velice podobnými pozemským bakteriím.
JDE TO I BEZ ŽIVOTA
"Zdá se, že to je stále tatáž argumentace - když to vypadá jako mikroorganismus, tak to určitě je mikroorganismus," namítá John Bradley, specialista na mikroskopické analýzy z americké Georgie. Podle něj a řady dalších oponentů se dají struktury vysvětlit i anorganickými chemickými procesy a není třeba do debat zatahovat marťanský život.
Podobné argumenty padly už mnohokrát, aniž z nich vyplynul jednoznačný závěr. Avšak hypotéza, že primitivní zárodky života přišly z vesmíru a pak se teprve rozšířily na Zemi (známá též jako teorie panspermie), se líbí i jiným vědcům. Meteor by pak byl vhodným poštovním doručovatelem.
Základem pro teorii přistěhovalého života není jenom romantismus vědců, ale i reálné časové nesrovnalosti.
MÁLO ČASU PRO EVOLUCI
Podle některých expertů se mohl život na Zemi vyvinout až po skončení období, v němž na mladou Zemi s ničivými účinky dopadaly obrovské kusy hmoty, která v prostoru zbyla po vzniku vesmírných těles. Jenže pak by neměla evoluce dost času na to, aby stačila svým pomalým tempem vyvíjet stále složitější a složitější živé organismy.
I jiné biologické záhady čekají na vysvětlení. V roce 1995 výzkumníci informovali, že mikrob Deinococcus radiodurans, který se vyskytuje často poblíž jaderných reaktorů, přežije 3000krát vyšší dávku radioaktivity, než by stačila zabít člověka. Jak se v něm mohla tato schopnost vyvinout, když na Zemi zřejmě takto vysoká radiace nikdy nebyla? Že by přišel odněkud z vesmíru, kde je radiace vyšší?
ZELENÍ MUŽÍČKOVÉ NA ZEMI
Časový nepoměr by se dal vysvětlit příletem nějakých funkčních základních částic živé hmoty z vesmíru, které se na Zemi už jen dále rozvíjely.
Mars je pak vhodnou výchozí stanicí. Dříve na něm byly příjemnější podmínky pro život než dnes, planeta měla hustší atmosféru, bylo na ní tepleji a tekla po ní voda. Joseph Burns, planetolog z Cornellovy univerzity, vypočítal, že kámen vhodně vyražený z Marsu by se mohl na Zemi dostat za pár měsíců, a ušetřit tak sobě i svému živému obsahu miliony let trvající putování meteoru ALH84001. Cesta trosek z Marsu na Zemi je pravděpodobnější než obráceně, protože úlomky ze Země k sobě přitahuje Slunce.
A protože je Mars menší než Země, byla i menší šance, že do ní vrazí velký kus kamene letící vesmírem a všechno zničí. "Když venku chodí opilí lovci, je pro vás lepší být zajícem než jelenem," vysvětluje to na příkladě geofyzik Norman Sleep ze Stanfordovy univerzity.
Zdá se, že podpora hypotézy o cestování zárodků života z Marsu na Zemi, mezi vědci v posledních měsících sílí. Potvrdit či vyvrátit ji však mohou až příští expedice k rudé planetě. Vzorky z nich by se na Zemi k podrobnému rozboru měly dostat v roce 2008.
Do té doby nelze nic s jistotou vyloučit. "Kdo ví, možná jsme vlastně všichni zelení mužíčci," žertuje tedy Joseph Burns z Cornellovy univerzity.
Na vlně vzniklého nadšení pak i vláda amerického prezidenta Billa Clintona, která jinak nelítostně seškrtává rozpočet NASA, podpořila kosmický výzkum Marsu uznalými slovy i ještě potřebnějšími miliardami dolarů.
Jiní vědci byli a zůstali skeptičtí.
DOBRODRUŽNÝ PŘÍBĚH METEORU
David McKay z NASA a jeho kolegové propočítali historii dvoukilového meteoritu o velikosti brambory takto: Jak nasvědčuje chemické složení jeho hmoty, pochází z Marsu. Tam do něj zhruba před třemi či čtyřmi miliardami let pronikla voda a vnesla s sebou nepatrné jednobuněčné živé organismy. Někdy před šestnácti miliony let kámen zřejmě vyrvala z povrchu jeho rodné planety srážka s kometou či asteroidem. Putoval nekonečné věky vesmírem, až asi před třinácti tisíci lety spadl do Antarktidy. Zde jej pak našla vědecká expedice a přidělila mu kódový název ALH84001.
Před pár dny přišel stejný vědecký tým s obdobnou teorií, ale o jiném meteoritu. Tenhle se jmenuje Nakhla, uložený je v londýnském Přírodovědném muzeu a pochází z většího meteoru, který 28. června 1911 explodoval nad Egyptem. I jeho chemické složení naznačuje marťanský původ. A jsou v něm malinkaté struktury, jež by mohly být fosilními mikroorganismy velice podobnými pozemským bakteriím.
JDE TO I BEZ ŽIVOTA
"Zdá se, že to je stále tatáž argumentace - když to vypadá jako mikroorganismus, tak to určitě je mikroorganismus," namítá John Bradley, specialista na mikroskopické analýzy z americké Georgie. Podle něj a řady dalších oponentů se dají struktury vysvětlit i anorganickými chemickými procesy a není třeba do debat zatahovat marťanský život.
Podobné argumenty padly už mnohokrát, aniž z nich vyplynul jednoznačný závěr. Avšak hypotéza, že primitivní zárodky života přišly z vesmíru a pak se teprve rozšířily na Zemi (známá též jako teorie panspermie), se líbí i jiným vědcům. Meteor by pak byl vhodným poštovním doručovatelem.
Základem pro teorii přistěhovalého života není jenom romantismus vědců, ale i reálné časové nesrovnalosti.
MÁLO ČASU PRO EVOLUCI
Podle některých expertů se mohl život na Zemi vyvinout až po skončení období, v němž na mladou Zemi s ničivými účinky dopadaly obrovské kusy hmoty, která v prostoru zbyla po vzniku vesmírných těles. Jenže pak by neměla evoluce dost času na to, aby stačila svým pomalým tempem vyvíjet stále složitější a složitější živé organismy.
I jiné biologické záhady čekají na vysvětlení. V roce 1995 výzkumníci informovali, že mikrob Deinococcus radiodurans, který se vyskytuje často poblíž jaderných reaktorů, přežije 3000krát vyšší dávku radioaktivity, než by stačila zabít člověka. Jak se v něm mohla tato schopnost vyvinout, když na Zemi zřejmě takto vysoká radiace nikdy nebyla? Že by přišel odněkud z vesmíru, kde je radiace vyšší?
ZELENÍ MUŽÍČKOVÉ NA ZEMI
Časový nepoměr by se dal vysvětlit příletem nějakých funkčních základních částic živé hmoty z vesmíru, které se na Zemi už jen dále rozvíjely.
Mars je pak vhodnou výchozí stanicí. Dříve na něm byly příjemnější podmínky pro život než dnes, planeta měla hustší atmosféru, bylo na ní tepleji a tekla po ní voda. Joseph Burns, planetolog z Cornellovy univerzity, vypočítal, že kámen vhodně vyražený z Marsu by se mohl na Zemi dostat za pár měsíců, a ušetřit tak sobě i svému živému obsahu miliony let trvající putování meteoru ALH84001. Cesta trosek z Marsu na Zemi je pravděpodobnější než obráceně, protože úlomky ze Země k sobě přitahuje Slunce.
A protože je Mars menší než Země, byla i menší šance, že do ní vrazí velký kus kamene letící vesmírem a všechno zničí. "Když venku chodí opilí lovci, je pro vás lepší být zajícem než jelenem," vysvětluje to na příkladě geofyzik Norman Sleep ze Stanfordovy univerzity.
Zdá se, že podpora hypotézy o cestování zárodků života z Marsu na Zemi, mezi vědci v posledních měsících sílí. Potvrdit či vyvrátit ji však mohou až příští expedice k rudé planetě. Vzorky z nich by se na Zemi k podrobnému rozboru měly dostat v roce 2008.
Do té doby nelze nic s jistotou vyloučit. "Kdo ví, možná jsme vlastně všichni zelení mužíčci," žertuje tedy Joseph Burns z Cornellovy univerzity.
 Meteorit Nakhia je dalším, který upadl do podezření, že jsou v něm zbytky jednoduchého života z Marsu. |
 Byl Mars místem, odkud život přišel na Zemi? |
