Jsem realista. Jen těžko si představit situaci, že Český olympijský výbor nebo třeba jen atlet Roman Šebrle vystoupí a řekne: Do Číny nejedu! Připadal bych si jako bych jel v roce 1936 podporovat Hitlera a jeho politiku.
Představitelé komunistické totalitní moci v okolí čínského hlavního města staví "Potěmkinovy vesnice", nechávají disidenty hluboko ve vězeňských kobkách a pečlivě sledují ty, kteří by v budoucnu mohli na nějakou demonstraci jen pomyslet. Jakmile nahlas kýchnou, už jsou pro jistotu v lapáku.
Slova: svobodný Tibet, demokracie, lidská práva běžnému Číňanovi nedávají smysl, nezná je.
Kolik stojí lidská práva?
Olympijské hry jsou od první poloviny osmdesátých let, kdy do nich aktivně vstoupili profesionální manažeři a jejich zájmy, kolotočem s vysokým rozpočtem, který se v Aténách přehoupl přes deset miliard dolarů.
Z tohoto koláče skončí spousta peněz i na účtech sportovců, jejich manažerů, národních olympijských výborů. Bude-li navíc takový sportovec úspěšný, získá od státu, který reprezentoval, další "krvavé" peníze.
Olympijští bafuňáři nekoukají napravo ani nalevo, proto je snadno pochopitelné, že nevidí současný stav, který v Pekingu panuje.
Hrdina je na stadionu
Sportovci mají odvahu k rázným činům jen na stadionech. Ale jakmile vyjdou z jejich útrob, jsou to beránci schovaní za sponzorské sukně, ubrečené, nesamostatné děti bez vlastního úsudku.
Přesto jsou vzorem pro děti a mládež, rádi se s nimi objevují i politici. Bylo by tedy více než na místě, aby se postavili do čela protestujících proti praktikám čínské vlády.
Běžní Číňané si olympiádu zaslouží, je to nádherná sportovně společenská událost. Ale neměli bychom dovolit, aby se konala, pokud se Komunistická strana Číny stále chová jako zaslepená totalitní partaj, která jde za vidinou dolaru přes mrtvoly.
Je na čase, aby právě Roman Šebrle, Jaroslav Bába, olympijská vítězka v hodu oštěpem Osleydis Menéndezová nebo další olympijský vítěz - výškař Stefan Holm řekli: Pusťe politické vězně, teprve pak k vám přijedeme na olympiádu.
