Schránku s číslem 32 si na začátku srpna v roce 2016 pronajala brněnská společnost NIXIN ENERGY. Ještě v den uzavření smlouvy prostory brněnské pobočky UniCredit Bank navštívil manažer společnosti, aby dovnitř vložil cenný obsah. Šlo o cenný kov, který sloužil jako zástava za půjčku, kterou společnost poskytla.
Dva měsíce se ke schránce nikdo nepřiblížil. Pak se banka rozhodla, že bezpečnostní schránku otevře. „Důvodem bylo to, že se při pravidelné kontrole bezpečnostních schránek nepodařilo tuto konkrétní schránku najít v systému evidence bezpečnostních schránek,“ uvádí sama banka v reakci na pozdější žalobu.
Zaměstnanci banky údajně došli k závěru, že je schránka s číslem 32 prázdná. Jenže nebyla. Když ji otevřeli, objevili obsah, který nedokázali zařadit k žádnému pronajímateli. Obsah schránky proto přesunuli do „pouhého“ bankovního trezoru pobočky.
Koncem května roku 2017 se společnost rozhodla, že rozšíří podpisové oprávnění ke schránce. Když se do banky dostavil její manažer, zaměstnanci mu sdělili, že žádnou smlouvu o pronájmu schránky firmy Nixin Energy neevidují. Manažer se s nimi dohodl, že zajde pro klíče, které neměl u sebe.
Nalezená schránka
Když se vrátil na pobočku, zaměstnanci banky jej radostně informovali, že smlouvu o pronájmu schránky našli. První klíče, kterými se pokoušel otevřít schránku v trezorové místnosti, nepomohly. A tak se manažer vydal pro klíče podruhé – ke každé bezpečnostní schránce náležejí vždy dva. Když se vrátil, dozvěděl se, že schránku jeho společnosti před více než půl rokem nechala banka odvrtat a otevřít v jeho nepřítomnosti.
Podle společnosti Nixin Energy někdo z bankovní schránky věci, které tam dříve byly, zaměnil je za jiné.
Poté, co firma zjistila, že bylo s obsahem její schránky manipulováno, odmítla si ji převzít. Společně s notářem banku od té doby navštívil manažer společnosti dvakrát. Při druhé návštěvě pod dohledem notáře odebral vzorky, aby zjistil, co přesně schránka obsahuje. Podle závěrů Puncovního úřadu se jednalo zejména o bezcenné slitiny běžných kovů. Obsah deklarovaný bankou tak úřad ve vzorku nepotvrdil. Podle Nixin Energy původně bankovní schránka obsahovala cenný kov.
Společnost se nyní domáhá soudní cestou odškodnění a od banky chce 2 094 746 korun. Částka má odpovídat hodnotě obsahu, který si Nixin Energy údajně uložila do bezpečnostní schránky.
Podle mluvčího UniCredit Bank Petra Plocka si může pronajmout bezpečnostní schránku fyzická i právnická osoba. Doba pronájmu je bez omezení, záleží pouze na klientech. Zároveň také platí, že cena pronájmu jedné schránky se odvíjí od velikosti dané schránky.
„Klientům nedoporučujeme, aby ve schránce ukládali cennosti a majetek s celkovou hodnotou vyšší, než je pojistné krytí, tedy 500 tisíc korun. Neměli by zde také uschovávat hotovost, nebo například cenné obrazy,“ doplnil. Na otázku, zda má banka vždy přehled o tom, kdo má v daný moment schránku pronajatou, odpověděl kladně.
Vysvětlení k případu ovšem banka neposkytla. „Banka se z důvodu povinnosti zachování bankovního tajemství nevyjadřuje k tomu, jestli někdo je či není jejím klientem, ani k záležitostem klientských vztahů,“ uvedl mluvčí. UniCredit Bank však v reakci na žalobu uznává, že schránku otevřela neoprávněně. Jenže tvrdí, že to, co ve schránce našla, dala do trezoru a možnost záměny odmítá.
Roli bude hrát důkazní břemeno
Jelikož smí být podle pravidel banky v trezorové místnosti při vkládání věcí do schránky jen klient a kamery tam úmyslně instalovány nejsou, brněnská společnost musí dokázat, co do bankovního sejfu vlastně uložila.
Právník Daniel Uličný, který brněnskou společnost zastupuje, požádal soud, aby důkazy k podložení svých tvrzení, takzvané důkazní břemeno, musela předkládat banka. Jen ona totiž měla celou dobu k věcem a hlavně k trezoru přístup. Pražský obvodní soud o tom bude muset rozhodnout.
Rozhodnout by měl také o tom, zda je banka vinna ztrátou obsahu uloženého v bezpečnostní schránce a zda bude muset zaplatit společnosti odškodnění. Nebude to jednoduché. U vkládání věcí do trezoru byl jenom manažer společnosti, jak ostatně pravidla banky stanovují. Výjimkou by mohla být účast notáře. Tu však tehdy manažer firmy pokládal za zbytečnou.
„Předpokládal jsem, že v bance bude vše v bezpečí. Proto si přece lidé odkládají své věci do bezpečnostních schránek,“ uvedl a potvrdil, že při vkládání obsahu do schránky byl opravdu sám. Důkazní materiály nemohou přinést ani bezpečnostní kamery, které v místnosti se schránkami kvůli soukromí nejsou. Věci, které společnost odmítá převzít, jsou stále na brněnské pobočce banky.
„Pokud někdy využiji úschovních služeb některé z bank, tak se při každé návštěvě obrátím na notáře, aby se mnou do banky šel a formou notářského zápisu potvrdil, co do schránky vkládám. Pokud platí, že banky mohou porušit své vlastní předpisy pro otevírání schránek a navíc se nijak nemusí snažit dohledat majitele věcí z neoprávněně otevřené schránky, je otázka, jestli se taková služba vůbec vyplatí,“ uzavřel manažer.
