Spor o zámek v Cholticích se přiostřil

Krajský soud v Pardubicích opět projednával spor o zámek v Cholticích, který se táhne už třináct let. Berthold Thun-Hohenstein se majetku domáhá jako dědictví po svém otci, které stát zkonfiskoval po 2. světové válce. Jednání ale bylo tentokrát velmi vypjaté.

"Vyhláška o konfiskaci sice na obecním úřadu možná v roce 1945 visela, ale já se ptám: Komu byla určena? Komu? V té chvíli nebyl nikdo, kdo by mohl dědictví po otci mého klienta spravovat," hřímal před senátem advokát šlechtice Miroslav Pytlík.

"To se měl vydat stůl ze zámku na cestu, aby si vyhlášku přečetl a pak informoval židle o tom, jaký je stav?" dodal.

Zpochybnil také jeden z klíčových důkazů v celém sporu - konfiskační vyhlášku, na jejímž základě stát majetek rodiny zabavil.

"Tato fotokopie opisu, nebo co to vlastně je, se po třinácti letech sporu objevila až v poslední možný den jednání u okresního soudu. Našla se v archívu katastrálního úřadu, který už předtím ale vydal osvědčení, že žádnou listinu nenalezl. Nic z toho nevyvozuji, úsudek si může udělat každý sám," pokračoval Pytlík.

Ostře argumentoval i advokát obce Choltice. "Když se snažíme něco dělat a shánět důkazy, tak je to vykládáno jako zločinné. Důkazy by přitom měli předkládat hlavně zrádci a kolaboranti, ne druhá strana sporu," řekl Josef Matyáš.

Starosta Choltic Jan Málek uvedl, že obec už zaplatila za vleklý spor přes sto pět tisíc korun. "Jako obec jsme utrpěli kromě materiálních i morální škody. Tím mám na mysli, že soudní jednání nám komplikují například přípravu územního plánu," řekl starosta.

Thunovu žalobu již koncem září loňského roku zamítl okresní soud. Šlechtic se ale obrátil na krajský soud s odvoláním. Senát vynese rozsudek příští čtvrtek.

Rozhovor s Bertholdem Thun-Hohensteinem

Berthold Thun-Hohenstein se domáhá zámku a dalších pozemků v Cholticích. Z desítek jednání, které během posledních třinácti let proběhly v Pardubicích a Hradci Králové, absolvoval většinu. Jeho rodina žije v Itálii, sám podniká v Jemenu. Pod vlajkou tohoto státu plují tankery a nákladní lodě jeho rejdařství. "Věřím, že ve sporu o choltický zámek musím vyhrát," tvrdil na chodbě pardubického krajského soudu a ještě zdvihl dva prsty do symbolu vítězného V.

Proč jste si tak jistý?
Když mě zastaví policisté a já jsem se dopustil nějakého prohřešku, pak dostanu pokutu a sepíše se protokol. V tomto případě se neobjevil jediný důkaz, že bych se něčeho dopustil. Hodně mi ale vadí, že spor trvá už třináct let. Nemohu se tak vrátit domů.

Za svůj domov považujete Čechy?
Když se rozpadlo po první světové válce rakouské impérium, mohl si každý vybrat novou příslušnost. Moji rodiče žili v Čechách a při sčítání lidu se nechali zapsat jako Češi. A když byli Češi moji rodiče, pak jsem se i já narodil jako Čech. Jsem tedy stejný Čech, jako každý jiný.

To znamená, že byste se v případě úspěchu ve sporu o zámek do Choltic přestěhoval?
Samozřejmě.

Při soudním jednání potřebujete tlumočníka do italštiny, začal byste se také učit česky?
Pochopitelně. Když jsem třeba musel kvůli obchodu pobývat šest měsíců v Koreji, tak jsem za tu dobu místní jazyk také zvládl. V domě mých rodičů se sice mluvili německy, ale měli jsme českou chůvu. Pamatuji si třeba, že slovo slepice je nadávka.