Pozměňovacím návrhem pak přibylo vypuštění takzvaného Mezinárodního dne žen z "významných dní České republiky". Návrh jako celek získal v Senátu slušnou podporu. Do Poslanecké sněmovny dospěl shodou okolností a ke své smůle v době sílící předvolební kampaně, poznamenané sociálnědemokratickou a komunistickou ofenzivou.
Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, významnějším než Vánoce. Slaví se v celé Evropě a evropské státy to respektují. V katolických zemích se klade větší důraz na svátek vzkříšení, v protestantských má podobnou váhu i den Kristovy oběti.
Asi proto země jako Polsko, Itálie, Francie a Rakousko Velký pátek mezi státem uznané svátky nezahrnuly, naproti tomu skandinávské země, Nizozemsko, Švýcarsko a Německo ano.
Velký pátek je státem uznaným svátkem i v sousedním Slovensku. V České republice (a už i v předválečném Československu) zvítězilo pragmatické hledisko: církevní svátky se zde počítají mezi takzvané ostatní svátky, tedy jakési svátky druhé kategorie, a takovým svátkem byla prohlášena velikonoční neděle, protože to nic nestojí.
Zato je u nás (stejně jako v několika dalších evropských zemích) svátkem Pondělí velikonoční. To však není v pravém slova smyslu církevní svátek, váže se k lidovým tradicím a zvykům.
V rozpravě v Poslanecké sněmovně padly v podstatě tři hlavní námitky. S první přišla vláda a někteří poslanci ČSSD a ODS. Zaprvé ekonomické ohledy: poslanec Doktor upozornil, že náklady na veřejné rozpočty souvisící s novým svátkem nejsou, jak uvedli navrhovatelé, cca 65 milionů korun, ale ve skutečnosti devět až deset miliard.
S druhou přišli komunisté. Poslankyně Gruntová argumentovala, že z šesti "ostatních svátků" jsou čtyři církevní, přičemž drtivá většina našich občanů jsou ateisté a měl by se brát ohled i na ně. Jenže ohled na ně se bere, a vrchovatě.
Tři vánoční svátky vzala za své většina české populace, a proto se je nepodařilo zrušit ani předchůdcům paní Gruntové v době, kdy jsme byli kolonií Sovětského svazu a oni byli na koni. Jako církevní je však lidé neberou. Zbývá tedy jedna jediná neděle.
Třetí problém je předvolebně populistický: zrušení MDŽ by působilo problémy té části voličstva, kterou zmítá nostalgie po starém režimu. Problémy by to přineslo ČSSD a na komunistickou stranu to působí jako rudý hadr na býka.
Těžko se zbavit podezření, že návrh byl do zákona zapracován jako rozbuška, která ho měla ve Sněmovně rozmetat. Což se stalo.
Křesťané, vlastně bych měl říkat my křesťané, představují v této společnosti jakousi trpěnou menšinu: něco mezi homosexuály a zahrádkáři (viz slavný výrok Václava Klause).
A když vláda vehementně prosazuje zákon o registrovaném partnerství (který podporuji), snad by bylo možné i nám zase dopřát kromě té jedné neděle ještě Velký pátek.
Snad by si taky mohla ateistická většina časem připustit, že křesťanství neznamená jen inkvizici a pálení čarodějnic, že jsou z něho odvozeny zásady, k nimž se hlásí dnešní liberální demokracie, rovnost lidí, nenahraditelná cena individuálního lidského života, oddělení světské a duchovní moci a sekulární stát.
A aby to tolik nebolelo: Velikonoční pondělí je dnem toho, co české feministky označují jako "velikonoční lynčování" (pomlázka). Nemám na to tak vyhraněný názor, nicméně si myslím, že by se to snad dalo stihnout po pracovní době. A pracovní volno by se jen přesunulo z pondělí na pátek, neztratilo by se. Milí spoluobčané, stojíme vám za to?
