KAUZA BUDIŠOVLidé si kladou zcela legitimní otázky. Jaké byly jejich motivy? Jsou opravdu tak slušní? Nejde jen o vyřizování účtů? Vždyť zrovna Řičář se kolem dotací pohybuje už dlouho. To je jistě pěkný ptáček. O Vébrovi ani nemluvě.
Ve výčtu pochybností, pravděpodobných i pitomých, můžu pokračovat. Do toho všeho postižené husy kejhají cosi o komplotu. Vzniká podivný guláš, ve kterém se poněkud rozplývá, kdo je oběť a kdo darebák. Proto připomenu některé podstatné momenty příběhu.
Kudy vede cesta?
Všechno začalo na první pohled banální událostí. Architekt Ričář se obrátil na policii s tím, že se nechce podílet na zločinu, který se připravuje. Má strach, a tak nejde na místní oddělení, ale na elitní protikorupční policejní útvar (tzv. SPOK). Tento útvar se mu jeví jako ten pravý, tou dobou totiž zpracovává kauzu Zdeňka Doležela proslavenou jako Pět v českých na stole.
I v případu, o kterém architekt Řičář s policií mluví, se objevuje jméno Doležel. Řičář dokonce na policii přinesl nahrávku. Nekvalitní, ale alespoň něco.
Jednání nebylo dlouhé a policisté byli přátelští. Nahrávka je prý moc špatná a bez toho, že architekt sepíše oficiální trestní oznámení, se stejně nehnou. Doba je zlá, elitní policistka se dokonce svěří, že by potřebovala nové boty, ale teď momentálně si je nemůže dovolit.
Vedení SPOK se teď pokouší celou záležitost napravit. Marek Řičář však pochopil, že tudy cesta nevede. Po několika měsících se přes svého známého Aleše Vébra dostal ke mně. Převyprávěl mi celý příběh, předal kazetu (ta je dnes součástí důkazů v policejním spise).
Kauza mi připadala zajímavá, potřeboval jsem však architektovu spolupráci. Vzal si několik dní na rozmyšlenou. Měl strach. Věděl, že ti, proti kterým se má postavit, jsou silnější než on. A i když případ praskne, nikdy se nepodaří odhalit všechny.
Ti na svobodě se mu pak budou mstít. Bál se, že mu zničí firmu, život nebo rodinu. Dlouze se mnou rozebíral, že má pět dětí, které nechce ohrozit. Uvědomoval si, že my mu nakonec nebudeme schopni pomoci, a moc dobře věděl, že z toho nebude nic mít. Nakonec se rozhodl natáčet. Co z toho vzniklo, už víme.
Konec špatný, všechno krásné
A jak dopadl Řičář? Žije i s nejbližší rodinnou pod policejní ochranou. Se svými sourozenci, rodiči a přáteli se nesmí stýkat. Jeho firma končí, a tak se ji snaží prodat. Nemá peníze, a tak se snaží prodat i dům.
Každý obchod, který v minulosti udělal, všichni považují za a priori podivný podle logiky: ukradl kolo, nebo mu bylo ukradeno, měl oplejtačky s policií.
Příběh Aleše Vébra je podobný. Oslovil jsem ho, zda by nebyl ochoten infiltrovat se do skupiny kolem starosty Péti. Znal jsem ho několik málo týdnů. Potkal jsem ho při natáčení série reportáží o konkurzní mafii kolem ústeckého soudu.
Vébr přišel o rodinnou firmu s výrazným přispěním právě této konkurzní mafie. Nehoráznost šla tak daleko, že ho za nespolupráci s touto mafií dokonce obvinili. Vébr celou dobu podává stížnosti a trestní oznámení. Svůj boj prohrává a zřejmě i prohraje.
Zkušenostmi a politickým přesvědčením byl však ideální agent. Do skupiny se mu nakonec opravdu podařilo proniknout. Měl od Péti slíbeny tři miliony (od TV NOVA dostane cca 0,3 procenta této sumy) a další peníze v budoucnu.
Mohl mne kdykoli zradit. Stačilo tak málo. Péťovi o nás říci, nebo by se mu natočení klíčových materiálů "náhodou" nemuselo podařit. Mohl cokoli, měl by tři miliony a mohl by využít svých kontaktů k získání rodinného majetku zpět. Nic z toho Vébr neudělal.
Co z toho?
Při každém zločinu či podivnosti je třeba si položit základní otázku. Co z toho? Pokud někdo zkoumá motivy Marka Řičáře a Aleše Vébra, měl by se takto ptát také. Oba muži mají nabourané životy, ale ani jeden z nich si mi nestěžoval, věděli, do čeho jdou a proč se bojí. Bohužel měli pravdu, jsou prostě stateční.
Kdo je tedy vlastně potrestán? Kandidáti starosty Péti v Budišově na celé čáře vyhráli volby, lidé ho mají stále rádi. Vždyť je to takový bodrý stařík. Zdeněk Doležel se dokonce stal obětí jakéhosi komplotu. A to už podruhé. Nebožátko. A ten divný Řičář a bláznivý Vébr. Kdyby raději mlčeli, ale oni už si to příště rozmyslí a naivové jim podobní taky. A bude všechno krásné jako dřív…
