Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Společné desetiletí Kateka a Tauba

  7:18aktualizováno  7:18
Toto je vyprávění o dvou Čechoameričanech: o hromotluckém Charlesi Katekovi, který se narodil českým přistěhovalcům v Chicagu, a o maličkém Kurtu Taubovi, německém sociálním demokratu z Brna, který na začátku druhé světové války utekl do USA. Poprvé se setkali v Londýně na jaře 1944 jako příslušníci tajné služby OSS a dalších deset let prožili vedle sebe. Celé desetiletí bojovali za svobodu Československa – proti nacistům i proti komunistům. Někdy se dostávali do nebezpečných situací, kdy riskovali své životy. Avšak některé operace, ve kterých účinkovali, zůstávají i po půl století tajemstvím.

V pondělí 7. května 1945 večer řekl major Katek seržantu Taubovi: Měl by ses podívat do Karlových Varů. V úterý ráno sedli maličký Kurt Taub, vytáhlý poručík Eugen Fodor a vojín Nathan Shapiro jako řidič do džípu s bílou hvězdou na kapotě a se jménem Beati podle seržantovy manželky. Za necelou hodinku projížděli lázeňskou kolonádou.

Všude se producírovalo plno zraněných či nemocných německých vojáků, kteří vozu s americkou posádkou nevěnovali skoro žádnou pozornost. Třebaže měl čtyřicetiletý Fodor vyšší hodnost, výpravě velel jako neformální zástupce Kateka čtyřiatřicetiletý Taub. Trojice vojáků tajné služby OSS poslala henleinovského starostu domů  a na radnici instalovala český Revoluční národní výbor.

Na pomoc bojující Praze
Pražský rozhlas stále volal spojenecká vojska o pomoc povstání. Seržant se rozhodl: Podíváme se tam! Byla to nebezpečná výprava. Jejich vůz zastavovaly houfy německých vojáků, kteří se jim chtěli vzdát, ale Shapiro se mezi nimi proplétal dál. Jednou na ně dokonce stříleli Češi – netušili, že se jedná o Američany. Bílou hvězdu na kapotě nemohli partyzáni zalehnutí v příkopech podél cesty vidět a malý nápis USA po stranách se snadno přehlédne. Cožpak mohli čekat, že na území, které je plné příslušníků wehrmachtu, esesáků, gestapáků a německých uprchlíků z východu, se odváží osamocený otevřený vůz Spojenců?

Krátce po sedmé hodině večer brzdil vůz s Američany před sídlem České národní rady v Bartolomějské ulici v Praze. Netušili, že před několika hodinami podepsal povstalecký velitel Prahy generál Karel Kutlvašr s německým generálem Rudolfem von Toussaintem kapitulaci wehrmachtu v české kotlině. Avšak silné oddíly SS pokračovaly v náporu na československou metropoli dál. Americké pancéře stály u Rokycan, půldruhé hodiny jízdy – dál na výslovnou žádost Moskvy nesměly. A kde je Rudá armáda? O ní nikdo nevěděl.

Seržant Taub jednal s několika členy České národní rady. Hlavní slovo měl místopředseda komunista Josef Smrkovský, pár vět také řekli tajemník ČNR sociální demokrat Josef Kubát a parašutista, předseda vojenské komise štábní kapitán Jaromír Nechanský. Ostatní mlčeli. Jestliže budou Němci v Praze a jejím okolí porušovat podmínky bezpodmínečné kapitulace, kterou jejich zástupci podepsali v Remeši, požádejte o pomoc americkou armádu – navrhoval Taub. – Po půlnoci mohou přijet naše tanky.

Kubát a někteří další členové ČNR jásali, jenom Smrkovský zkameněl. Pořád doufal, že Rusové dorazí do Prahy první a sklidí za to slávu, která pokryje i komunistickou stranu. Různými vytáčkami se snažil dokázat, že žádost k Američanům je zbytečná. Jedině Nechanský se nenechal zviklat a řekl Taubovi, aby ho odvezli do Plzně. Pokusím se o domluvu s americkým velitelem.

Katekova skupina OSS do západočeské metropole ještě nedorazila. Taub proto zavedl Nechanského k neznámému majorovi ze zpravodajského oddělení G-2. Tam se dověděli, že se snažili zbytečně – Rusové jsou u Mělníka! Džíp Beati se tedy okamžitě vracel. Do centra Prahy dorazil po třetí hodině ranní.

Od začátku v delikátním postavení
Po osvobození zřídily všechny čtyři vítězné velmoci v Praze vojenské mise. Jejich úkolem bylo pátrat po svých mrtvých, raněných a zajatých vojácích, repatriovat zavlečené československé občany domů. Ovšem neoficiálně provozovaly všechny mise špionáž. Šéfem americké skupiny Američanů, která se usadila na Hradčanech v budově na Loretánském náměstí číslo 2, se stal major Katek.

Katek měl řadu přátel mezi politiky a vojáky, s nimiž se seznámil v Londýně, samozřejmě s výjimkou komunistů. Chodil hrát tenis na vojenské dvorce v Dejvicích, golf do Klánovic, měl rád večeře v Klubu spojeneckých důstojníků v hotelu Esplanade, s chutí přijímal pozvání na všechny večírky a také sám večeře pořádal. Americká mise se stávala jedním z centrem pražského společenského života. Scházeli se tam mnozí politici, vysocí důstojníci armády, umělci a podnikatelé.

„Katek měl strašně rád společnost,“ říkal Kurt Taub. „Všechny ženy okouzloval. Hodně známých dam se do něj skoro zamilovalo. Byl výborným hostitelem. Hodně četl. Také rád psal, uměl psát zprávy. Všechna ostatní hlášení redigoval.“ Kancléř Smutný o něm prý prohlásil: Cítí se víc Čechem než Američanem – a to je pro nás prospěšné.

Začátkem července 1945 navštívil Katek generála Bartíka na ministerstvu vnitra. Bartík tam vedl politické zpravodajství. Dva přátelé si museli oficiálně vyjasnit své úkoly a popovídat si. Za několik dnů přišel major za generálem znovu, tentokrát se stížností: Váš Hlavní štáb tvrdí, že my organizujeme v západním Německu vyšší jednotky SS. Je to nesmysl! Velvyslanec Steinhardt bude proti této pomluvě protestovat.

Bartík o ničem nevěděl. Ohlásil to svému nadřízenému, komunistickému ministru vnitra Václavu Noskovi. Ministr se rozzlobil: Někdo to vyzradil! Hned o tom informuj Reicina! Komunista Bedřich Reicin byl šéfem vojenské kontrašpionáže OBZ. Už v srpnu požádal náčelník OBZ první oblasti major František Bedřich, aby se začalo s odposlechem telefonů Katekovy skupiny a s kontrolou jejich pošty. Pokusy komunistů odstranit americkou misi pokračovaly. Ovšem to nebylo snadné – vojenské mise měly v Praze všechny čtyři vítězné spojenecké mocnosti. Kromě toho na mnoha závažných otázkách spolupracovaly s domácími úřady.

Dne 30. ledna 1946 přišel podplukovník Katek na ministerstvo vnitra se závažnou informací: V Římě se zdržuje Ferdinand Ďurčanský se ženou a dětmi. Vy ho vedete na listině válečných zločinců. Jestliže oficiálně požádáte o jeho vydání, vaši žádost podpořím. Bohužel zprávy o využití téhle nabídky chybí. Nicméně Ďurčanský se do Československa nikdy nevrátil.

V létě uspořádal Katek zájezd pro nejvyšší důstojníky do západního Německa. Podívejte se, jak vypadají vybombardovaná města! Na jaře 1947 zase umožnil generálu Bartíkovi a dvěma důstojníkům z Hlavního štábu a ministerstva vnitra převzetí dokumentů z archivu říšského ministerstva zahraničí, které se týkaly Rudolfa Berana, předsedy československé vlády v zimě 1938 – 1939. Tento archiv ukořistili Američané a zatím ho nechávali v Západním Berlíně.

OBZ však byla neúnavná, jak dokládá nedatovaná informace: „Podle zprávy 1. oblasti byla nejsilnější síť vojenského, politického a průmyslového zpravodajství zjištěna u mise Charlese Kateka.“ Nicméně pracovníci Bezpečnosti se často snažili konstruovat špionáž z naprosto nevinných věcí, jen aby dokazovali svoji důležitost.
 
Vrcholem bylo zadržení Kurta Tauba 19. června 1946. „V pět hodin ráno mě nechal odvést třemi lidmi z mého bytu do své kanceláře na ministerstvu vnitra pan Toman,“ vzpomínal Taub. „Ukázal mi pokladnu, v níž měl franky, dolary a další peníze, a nabízel: To by bylo všechno vaše, kdybyste se stal mým agentem. Poslouchal jsem ho a skoro nemluvil. Pak jsem si řekl, že už toho mám dost: Zavolejte na velvyslanectví.“ V oficiálním spisu československé kontrarozvědky se však píše o tom, že Taub měl „nesrovnalosti v osobních dokumentech“ – a to byl důvod k jeho zadržení.

V březnu 1946 odměnila republika Kateka Československou vojenskou medaili I. stupně a v červnu 1947 Řádem Slovenského národního povstání I. třídy. Rovněž další členové OSS byli vyznamenáni.

Zpravodajská hra Kurta Tauba?
O Kurta Tauba se začala zajímat sovětská výzvědná služba před válkou ve Stockholmu. Není divu, protože jeho bratra Valtera Tauba už tam zverbovala. Do svých služeb Sověti údajně získali Kurta Tauba v listopadu 1941, tedy po příjezdu do USA. Dali mu krycí jméno Dabl.

To bylo velmi přiléhavé, protože až po mnoha letech Rusové zjistili, že mladý muž okamžitě ohlásil tuto svoji činnost americkým úřadům ve Washingtonu. Pro sovětskou rozvědku tedy pracoval od začátku pod americkou kontrolou. Kontakty s Rusy udržoval až do roku 1944. Po návratu do Prahy v roce 1945 se Kurt Taub setkal s jedním nejmenovaným sovětským zpravodajcem. Domluvili se na úkolech a způsobech spojení.

Také šéf československé výzvědné služby Zdeněk Toman měl o něj zájem. Údajně ho získal prostřednictvím jeho bratra komunisty Valtra Tauba. Avšak asi po roce s ním přerušil Kurt Taub styky – prý kvůli jeho neobratnosti, kterou ho mohl prozradit. Koncem roku 1946 se pokusil obnovit kontakt náčelník jednoho oddělení StB Alois Sušanka, agent sovětské kontrarozvědky Směrš, kterého tam vedli pod krycím jménem Twist. Kurt Taub souhlasil. Zprávy, které mu podával, dostávali okamžitě rovněž Sověti.

Následující rok se s ním setkal sovětský zpravodajec Ivan Čičajev, který vystupoval pod jménem Vladimír Tichonov. Kurt Taub prý odmítl podávat informace, které by mohly poškodit Spojené státy, zato vyzrazování zpráv o třetích zemích se mu nepříčilo. Vymínil si, že jeho spojkou zůstane Sušanka.

Naposled se Sušanka-Twist setkal s Kurtem Taubem ve svém bytě 5. března 1948. Přišel tam i sovětský zpravodajec známý jako Dimitrij Chazjanov. Členové americké mise byli vypovězeni z Československa. To prý Dabl hodnotil kladně slovy: Tím se upevní moje pozice u Američanů.

Dva dny před nuceným odletem z Prahy, 16. března se Chazjanov a Dabl znovu sešli. Čechoameričan se Rusovi přiznal, že pomáhal několika předním politikům utéct z republiky. Současně mu dal jména deseti agentů, které zdědil Spencer Taggart po Katekovi. Ovšem vymínil si, že proti nim Sověti nejméně půl roku nezasáhnou, aby nevyšlo najevo, že je prozradil on.

KGB si činnost Kurta Tauba pochvalovala. Prý jí předal cenné údaje o lidech, struktuře a metodách americké výzvědné služby a o armádě, o sovětských dezertérech, kteří se dostali do amerických služeb, a o amerických agentech v československé politice a armádě.

Opravdu byl Kurt Taub tak vynikajícím sovětským vyzvědačem? První polistopadový šéf československé výzvědné služby plukovník Přemysl Holan se domníval, že to bylo pouze sovětské zdání: „Ve skutečnosti zřejmě hrál široce založenou zpravodajskou hru, kterou krok po kroku pečlivě promýšleli nadřízení důstojníci.“

Únorový stres
Silvestr 1947 slavili Katekovi, Taubovi a další členové jejich skupiny v bytě národně socialistického poslance a ředitele nakladatelství Melantrich Julia Firta. Přišel tam i ministr Jan Masaryk. Všichni se shodli na tom, že nadcházející rok přinese zásadní střetnutí s komunisty. „První den puče zavolal Gottwald amerického velvyslance a řekl mu, že Katek a já musíme hned odejít, okamžitě,“ vzpomínal bývalý seržant OSS. „Avšak my jsme zůstali a pomohli jsme mnoha lidem k útěku.“

„V těch dnech jsem prožívala obrovský stres,“ svěřila se Beathy Taubová-Taylorová. „Jednou nepřišel Kurt tři dny vůbec domů. Tenkrát jsem byla těhotná a potratila jsem.“ „Od února 1948 do konce mého pobytu mne neustále hlídali členové StB,“ řekl Taub. „Samozřejmě jsem našel cesty, jak se jim vyhnout.“ Naštěstí sledovačka měla málo aut. Dne 16. března si interně stěžovala: Od 12. března jsme měli na sledování Kateka a Tauba tři vozy. Ale hned druhý den nám bylo jedno odebráno. Druhé je nyní v opravě, takže máme jediné.

Půl století po únorovém puči nám Taub tvrdil, že tehdy necítil žádný strach. „Měl jsem však nepříjemný pocit, že nemohu dělat věci, které chci. Také jsem musel překonávat obtíže, když jsem chtěl vidět matku. Pomáhal mně přitom jeden Angličan svým autem, takže jsem se sledování trochu vyhnul.“ Nakonec pražská vláda Kateka a jeho spolupracovníky vypověděla ze země – 18. března odletěli letadlem do Bruselu.

Historik Igor Lukeš je přesvědčen o tom, že Katek nebyl v Praze skutečným vyzvědačem. Ano, získával důvěrné a tajné informace od svých českých hostů, ale to dělá každý diplomat. Avšak byl tak na očích, že nemohl žádné podzemní sítě špionů vytvářet.

Ovšem mohl sloužit na odlákání estebáků, zatímco opravdu efektivní sítě vyzvědačů mohli spřádat jiní – Taub, Taggart, Heyn. A protože sledovačka měla málo lidí a aut, spíš hlídala společensky velice aktivního Kateka, kdežto ostatní Američany s diplomatickým statusem už nezvládla. Samozřejmě to je jenom hypotéza, podle jiného pramene CIA takovou síť ještě nebudovala. Nicméně takový postup není výjimečný – špionážní služby ho s chutí používají.

Utváření nové fronty
Katekova skupina zakotvila ve Frankfurtu. Trvalo několik týdnů, než se Američané vzpamatovali z únorového šoku v Praze a než zformulovali nové úkoly i pro tajné služby. Příliv tisíců uprchlíků z Československa do západního Německa a Rakouska včetně prominentních politiků, vojáků, vědců, podnikatelů i prostých lidí jim mnoho času nedával.

Koncem května se přihlásili u Kateka postupně plukovník Jaroslav Kašpar-Pátý a podplukovník Alois Šeda: Chci sestavit skupinu, která by vysílala do republiky vyzvědače. Vždyť hrozí válka Západu se Sovětským svazem a jeho spojenci. Postupně vznikaly rovněž další skupiny. Oba Čechoameričané vytvářeli pro jejich činnost nezbytnou základnu – napojení na výzvědnou službu CIA, finanční a materiální zajištění, obstarávali doklady a tak dále.

Plukovník Katek tedy řídil zpravodajský boj proti komunistickému Československu, který byl nejsilnější v letech 1948 – 1952. Několik zpravodajských skupin vedl Kurt Taub-Taylor v Regensburgu (Řezně). Ovšem to už je jiná kapitola.

Autor:


Hlavní zprávy

Nejčtenější

Právníci přechytračili soud. Vyhýbali se mu až do promlčení činu

Obžalovaní Karel Hnilica a Lenka Hnilicová na snímku z prosince 2012

Manželský pár advokátů Hnilicových názorně demonstroval, jak je v Česku možné se vyhnout trestu od soudu. Byť jde o...

Ve věku 39 let zemřel veterán Mevald vyznamenaný za službu v Afghánistánu

Prezident Miloš Zeman a český voják Jaroslav Mevald při slavnostním udílení...

Ve věku 39 let zemřel v pátek náhle český veterán Jaroslav Mevald zraněný v roce 2014 v Afghánistánu. Za hrdinství,...



Babiš: Jsem zklamaný hlavně z Pirátů, předčasné volby jsou nesmysl

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš během rozhovoru pro MF DNES. (8. listopadu 2017)

Až sestavíme vládu, půjdeme jednat s každým a začneme u ODS, říká šéf ANO Andrej Babiš. Osloví všechny strany, přestože...

Dopravní podnik testuje gumové bodáky, mají zastavit přebíhače kolejí

Na tramvajové zastávce v Braníku dopravní podnik testuje zábrany v kolejišti...

Pražský dopravní podnik zkouší na jedné z tramvajových zastávek v Braníku gumové zábrany ve tvaru malých bodáků. Mají...

Tvůrce Kanceláře Blaník opouští Seznam. Důvodem jsou neshody s vedením firmy

Z natáčení filmu Prezident Blaník

Lobbista Tonda Blaník bouchl do stolu. Tvůrce, který oceňovaný seriál vytváří, opouští internetovou televizi Stream...

Další z rubriky

VIDEO: Strejdo Vovo, jsme s tebou, zpívají malí ruští kadeti Putinovi

Klip malých kadetů z Volgogradu o věrnosti Vladimirovi Putinovi

Jako lacinou propagandu odsoudili ruští diskutéři klip, v kterém děti z volgogradského vojenského učiliště pějí o...

Ministerstvo zahraničí USA schválilo prodej raket Patriot polské armádě

Protiraketový systém Patriot

Americké ministerstvo zahraničí schválilo možný prodej raketového systému Patriot polské armádě. Hodnota kontraktu s...

Saúdové stáhli kvůli výroku o zadržování Harírího velvyslance z Německa

Francouzský prezident Emmanuel Macron se v Paříži setkal s libanonským...

Saúdská Arábie se rozhodla stáhnout svého velvyslance v Německu kvůli výrokům německého ministra zahraničí Sigmara...

13 pravd o rodičovství
13 pravd o rodičovství

Tyhle hlášky vás svou upřímností dovedou k smíchu i pláči



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.