Nicméně zdá se, že USA je souzeno zůstat i v předvídatelné budoucnosti světově nejvýznamnějším aktérem. Dnes jsou však hercem bez scénáře – schází jim strategické vodítko srovnatelné s doktrínou zadržování z dob studené války, které by určovalo prioritu politik.
Vytváření ad hoc politik, jimiž se v posledních dvou desetiletích řídily intervence na Balkáně, v Somálsku, jihozápadní Asii a na Středním východě, v současné nové éře omezených možností docela jednoduše nebude stačit. Z toho plyne, že by se USA měly poohlížet po zastřešující strategii, která by vnesla kázeň do jejich nutkání pouštět se z vlastního rozhodnutí do válek nebo se zapojovat do snah o budování národních států.
Co navrhuji já
Strategie národní bezpečnosti prezidenta Baracka Obamy z roku 2010 rozvíjí široké politické aspirace – „v současnosti musíme Spojené státy profilovat tak, aby prosazovaly společné zájmy států a národů“ –, leč jako praktický průvodce selhává. Navrhuji alternativní strategii, která už je v americké historii sice hluboce zakořeněná, avšak povětšinou zůstává bez povšimnutí. Explicitní vyjádření něčeho, co doposud zůstávalo implicitní, může rozhodování USA vytříbit.
Nazývám tuto strategii „doktrínou zlomu“. Zlom je přelomový moment, bod obratu, předěl ve hře. Kdykoli se USA střetly s „negativním zlomem“ – smrtícím ohrožením země – vyčlenily významné finanční a lidské zdroje, aby se s riziky vypořádaly. Obdobnou míru nasazení vyžadují i pozitivní zlomy – příležitosti k vyvolání seizmických posunů v mezinárodních či regionálních politických záležitostech prostřednictvím budování států anebo k uplatnění ekonomické a vojenské pomoci s cílem zabránit věrohodným negativním zlomům.
Koncepce zlomu dává tvůrcům politik určitou normu, kterou mohou využít – anebo nad níž mohou alespoň debatovat. Jde o nástroj k organizaci vytváření politik: Je určitá mezinárodní výzva zlomem, nebo není? Pokud ano, angažujme se. Pokud ne, držme se stranou.
Několik příkladů zlomů
Zlomy nacházíme napříč americkými dějinami. Zřetelnými příklady byly válka roku 1812 a válka občanská. Kdyby v prvním střetu americké síly nevypudily Brity z amerického území a kdyby ve druhém nezvítězili Abraham Lincoln a Unie, země by se balkanizovala a nemohla by se stát dominantní mocností dvacátého století.
Oslavy 150 let od začátku občanské války v americkém Charlestonu. (12. dubna 2011)
Naproti tomu koketování Ameriky s kolonialismem ve španělsko-americké válce, její angažmá v Mexiku, Střední Americe a Karibiku během dvacátého století a pravděpodobně ani první světová válka nebyly pro USA zlomy. Avšak neschopnost Ameriky po první světové válce překonat ve Versailles politiku Starého světa a domácí izolacionismus znamenala promarněnou příležitost podpořit pozitivní zlom.
Po tomto nezdaru svět vykročil na cestu k negativnímu zlomu, který vyvolalo nacistické Německo a imperiální Japonsko. Nic předem neurčovalo, že USA a jejich spojenci zvítězí. Kdyby býval negativní zlom Osy uspěl, USA by se staly velice odlišnou zemí.
vlajka Unie
vlajka Konfederace
Pozitivní zlom, dnes málo doceňovaný, vznikl v letech bezprostředně po druhé světové válce díky politické transformaci Německa a Japonska. Úžasná investice amerických zdrojů do tohoto výsledku změnila obě země ve stabilní, mírové demokracie, takže je vyřadila ze seznamu protivníků a proměnila je ve významné valy proti dalšímu nositeli negativního zlomu, Sovětskému svazu.
Boj za studené války, na rozdíl od bitvy proti Ose, vedly USA mnoha způsoby, na mnoha frontách a po mnoho desetiletí – za pomoci politiky, ekonomiky a jaderného odstrašování, jakož i omezených ozbrojených akcí s cílem zajistit zadržování SSSR. Časem USA musely připustit, že ne každý politický zápas či prohraný vojenský konflikt znamená zlom, nedochází-li k ohrožení jejich stěžejních zájmů v Evropě, na Dálném východě a v Latinské Americe. Pomocí pokusů a omylů – opřených o vytrvalý politický a ekonomický systém – USA zvítězily a Sovětský svaz se rozpadl.
Fidel Castro samozřejmě udržoval přátelské styky s Kremlem a Sovětský svaz občas navštívil. V roce 1964 si kousek od Moskvy vyzkoušel i pro Kubánce exotické lyžování.
Vzestup islámského fundamentalismu představuje další historickou výzvu, byť mnohem méně vyzrálou než ty, jimž USA čelily v minulosti. V jiných dobách by se tato výzva ani nepovažovala za zlom. Situaci ovšem mění riziko, že by se proti USA mohly obrátit zbraně hromadného ničení. Dále tu máme „Arabské jaro“, potenciální pozitivní zlom, který od USA žádá rozhodnutí, jak hluboce je vhodné se do věci politicky, ekonomicky a vojensky vložit se záměrem napomoci pozitivním výsledkům.
Éra střízlivosti
USA jsou dnes střízlivější a realističtější než v rozpuku prvních let po skončení studené války. Vzhledem k důsledkům komplikací v regionech, kde zasahovaly, a vystupňovaného ekonomického strádání na domácí scéně se USA ocitají v nejistotě jak reagovat na měnící se globální dění. Správnou odpověď by mohla přinést realizace „doktríny zlomu“.
Bennett Ramberg
Bennett Ramberg působil v Úřadu politicko-vojenských záležitostí v administrativě George H.W. Bushe. Je autorem několika knih o mezinárodní bezpečnosti.
Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil David Daduč. Titulek a mezititulky jsou redakční.
