Důvod? Už nás tam nepotřebují.
Včera bylo na summitu NATO v Istanbulu naopak dohodnuto, že aliance pomůže nové irácké vládě vycvičit bezpečnostní síly (vojáky i policii).
Odstupující premiér Vladimír Špidla k tomu sdělil, že s tím pomůžeme a že výcvik může probíhat u nás, v Jordánsku nebo třeba v Iráku. Špidlu doprovázel v Istanbulu i inkriminovaný ministr Kostelka.
Bohužel ve vztahu k Iráku, kde včera spojenecká okupační správa předala moc místním zástupcům, se podobné absurdity prolínají českou zahraniční politikou od samého počátku.
Vláda sice hovoří o tom, že náš přístup je "vyvážený", on je však nesmyslně nejasný.
Je to jasné ano? Nebo to je jasné ne? Ani jedno. Udělali jsme to tradičně: podporujeme sice Američany, ale pořád si ponecháváme otevřená zadní vrátka.
My jsme přece neposlali do Iráku vojáky, ale pouze nemocnici. A cvičíme policisty! To byl mimochodem jeden z argumentů při vyjednávání o propuštění tří unesených českých novinářů.
Takže spojenec, ale jenom jak se nám to hodí. To v Británii Tony Blair vsadil všechno (i vlastní kariéru) na podporu Američanů. Španělský premiér Aznar kvůli podobnému postupu prohrál volby a jeho země pak postoj k Iráku otočila.
Pondělkem se moci v Iráku opět chopili Iráčané, kteří mají stále v zádech americké tanky. Pokud potřebují někoho vycvičit, jsme opět najednou k dispozici. Avšak jen ministr Kostelka ví, zda to vůbec potřebují.
